bradl3y

Takže Affleck začne skvělým prologem, aby pak mohl vygradovat film o dvacet minut dřív a zbabrat (zbytečný) epilog, ve kterém nám brečí, že je (jakožto režisér) nedoceněný? Díky bohu, že to zachránil tím krásným dojemným koncem!

Ech, strašně nerad hodnotím a komentuju seriály, aniž bych viděl alespoň jednu celou řadu, ale tady, myslím, to nebude problém, protože se dá asi vcelku dobře odhadnout, v jakém duchu se ponese. Bohužel se záměr komiksové adaptace ztrácí pod nánosem patetických keců, spousty klišé, promluv k hrobům, řešení vztahů a rádoby překvapivých dějových zvratů, a míří spíš k telenovelové úrovni s občasnými střeleckými a bojovými souboji. Hezké tvářičky jsou u CW samozřejmostí.

... aneb Když se celé město bojí jednoho malého kocourka. A asi první dětská demonstrace ve filmu, co jsem viděl.

Zatím můj jediný film od Chabrola, ale nemůžu si stěžovat. Je postaven tak, že počáteční zločin ustupuje do pozadí a ztrácí na významu právě ve chvíli, kdy Duchaussoy nalézá viníka. V tu chvíli začíná pracovat skvěle zpracovaná psychologie a projevuje se už jen pouhá touha po pomstě. V průběhu sledování mě napadlo, že by nebylo špatné, kdyby postava Yanneho nebyla tak skrz naskrz prostoupena zlem a měla nějaké i světlé stránky povahy, z hlediska psychologie a pak i jeho vnímání Duchaussoyem by to bylo určitě zajímavé. Ale pak už bychom nejspíš mluvili o jiném filmu.

Z jakéhosi sebemrskačského popudu jsem se rozhodl podstoupit tuto sto-a-jedna minutovou záležitost v domnění, že by se snad troška Trošku zdokonalil ve svém řemeslu. Byl jsem bláhový! Nemůžu upřít místy zajímavou kameru nebo snad vcelku vydařené počítačové efekty, ale všechny tyto klady velmi znehodnocuje fakt, že jde o nezajímavý námět, který nijak nevybočuje z u nás zavedených kolejí čertovských pohádek (a nezavedl to sám Troška?). Herecky nejde o nijak špatnou podívanou (dokonce časem přehlédnete i Šandův předkus), musím se ale pozastavit u čerta ze mlýna (Zima). Proč může vystupovat coby člověk vcelku normálně, ale jako čert se musí chovat retardovaně? Nehledě na to, že mluvením, gesty a vzhledem připomíná Trošku (alter ego?). Co však Nevěstu potápí nejvíc, je samotný scénář. Tak stupidní dialogy jsem neslyšel už značnou dobu. Jediným světlým momentem byla narážka na Dorotu Máchalovou, která mi vykouzlila úsměv na tváři (ale jen malý).

Nemůžu se zbavit dojmu, že Refn natáčel celý film s určitou ironickou zlomyslností. Drive se na první pohled tváří jako nějaký akčňák plný zběsilých honiček ve stylu Kurýr nebo Rychle a zběsile, tomu napomáhají i trailery a rozhovory s herci. Dokonalá mystifikace. Díky bohu, že se režie ujal právě Refn, jinak bychom tu měli nejspíš další americký blockbuster s nikterak originálním námětem, na který si během pár dní už ani nevzpomenete. Vypíchl bych tu Goslingovo (ne)herectví, úžasný soundtrack, kameru, symboliku, ale to by byl můj komentář sakra dlouhý.

Skvělé! Není třeba obrovských částek ani exteriérů k natočení jednoho z nejlepších filmů! A narážky na Voskovce coby emigranta kouzelné.

Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení?

To si takhle naplánujete nevinný únos své vlastní ženy a zdánlivě jde vše podle plánu. Stačí ale jedna malá chybka a vše se neuvěřitelně zamotává. A nebyli by to bratři Coenovi, aby to nepodali svým tolik pro ně typickým absurdním stylem. Problém ale tkví v tom, že tím ztrácí celá situace na vážnosti a tak nějak to dehonestuje onu skutečnou událost. Ale stejně je to ohromně zábavné!

Mít sto čtyři let a být na světě úplně sám, spáchám sebevraždu. Ale paní Gladys ne. Paní Gladys nemůže, protože je to smrtelný hřích. Místo toho se ve své dlouhodobé osamělosti (bez jakékoliv rodiny, přátele zřejmě mezi blízké neřadí) rozhodne vytvořit spojení se záhrobím a komunikovat se svými dvěma manžely, kteří ji 40 let konejší jejich "už jen pár dní nebo týdnů" a slibují vysvobození z tohoto pro ni cizího světa. Sto hodin natočeného materiálu Jasný zredukuje na 102 minut a přesto nám raději ukazuje záběry bruslících dětí, kytiček, hmyzu a sebe samého v odrazech různých zrcadel a skel. Víc než tahle mírně narcistická složka o jeho "duchovním a filmařském životě" (jako fakt? amatérsky působící záběry v zrcadlech a otočky se zrcátkem o 360°?) mě snad štvalo jen použití laciné HI-8, díky které celý výtvor působí jako home video z oslavy babiččiných narozenin. "To za mých mladých let..." Plus pro paní Gladys za čilost, sarkasmus a nadhled, pro pana Jasného za těch pár kritických vět vůči Americe.