mac000

Slušně akční a důstojné rozloučení s nesmrtelným Indym. Od roku 1981, kdy vzniklo jeho prvé filmové dobrodružství, si filmy produkčně zaštítěné dvojicí filmařů a přátel Spielberga a Lucase, důsledně zachovávají svou atmosféru, romantiku, lehce úsměvný nadhled a schopnost nechat zapomenout na některé drobné nelogičnosti děje. A že skoro vše lze dnes udělat digitálně (i z Forda mladíka )? To už dnes divák musí vzít jako samozřejmost, pokud je to udělané kvalitně. A tady je. Palec nahoru.

A tak jsme , dlouho po premiéře širokoúhlé (35 mm) verze filmu v čs. kinech, v Brně čekali na jedinou zakoupenou (pořízenou) 70 mm kopii, která měla šestikanálovou zvukovou stopu. Praha ji nechtěla pustit, protože v kině Alfa byla pořád vyprodaná. A zub času hlodal a hlodal... až kopii tak rozbili, že nebyla schopná promítání. Takže v Brně nikdy (!) v 70 mm verzi nebyla promítaná. Ale i ta pětatřicítka stála tehdy za to !!

Mně to zas až taková "superzábava" nepřipadá. Jistě, Němci měli (a možná stále mají) dobré veselohry. Ale ty stály především na dobrých komicích (H. Rühmann, H. Erhardt, D. Hallervorden). Ale v posledních letech jsem dobrou německou veselohru nenašel. A tato není výjimka. Originalita není všechno , a když je prokládána konverzačnímia situačními klišé (nechci říci vysloveně "trapárnami"), tak výsledek je takový, jaký je. Tak 35 b. ze 100

"Stokrát dobrý dort" pejska a kočičky patlanice žánrů a motivů je opravdu trefné přirovnání. Při takové míchanici může být sotva něco originálního, ani konec ne. I zda platí osvědčené "méně je někdy více"

První polovina byla parodie tak přehrávaná, že to až nudilo. Ale ejhle, v polovině nastal zlom a děj ožil novými motivy a propletenci mezi postavami a rázem se z toho stal docela koukatelný film,  Huppertová jako vždy uchvacující, Dussolier měl příliš málo prostoru, aby se mohl projevit výrazněji.

Kvalitní zápletka a, jako vždy, bystrý seržant Dodds.

Skvělý přepis Kiplingovy knížky, v němž uchvacuje malý Sabu. Sabu, v té době dvanáctiletý sirotek pracující jako pečovatel slonů, byl náhodou objeven britským natáčecím štábem, který hledal v Kalkatě mladíka do hlavní role vodiče slona. Jeho přirozenost a schopnost přizpůsobit se divokým zvířatům a jejich přirozenému prostředí uchvátila studio, které se Sabu uzavřelo exkluzivní smlouvu, podepsanou samotným Alexandrem Kordou.

Film, snímaný převážně statickou kamerou, byl uveden v soutěži na MFF v Karlových Varech roku 1982 za osobní účasti režiséra, scénaristy a kameramana v jednom.

Karoly Makk at his best !

Černobílý přepis literární klasiky,, mladičká Hana Schygulla, atmosféra FK v Československu 70. let. Ideální kombinace.