Roman Albach

Abych řekl pravdu, tento film pro mě znamenal zklamání. Kdyby titulní role nehrály legendy Hollywoodu, ale málo známí herci (kteří by mohli klidně předvést stejně dobré herecké výkony), tak dávno upadl v zapomnění. Děj samotný je poměrně jednoduchý a defacto od prvních minut je zřejmé, jak se bude vyvíjet. Když Rosie na kocábce jménem Africká královna předestře svůj téměř nerealizovatelný plán, je každému průměrnému diváku jasné, že se ho podaří přes všechny útrapy splnit... Bohužel jsem ani nevěřil, že hlavní hrdinové se skutečně nachází někde hluboko v Africe, až příliš jsem cítil filmová studia při rádoby napínavých scénách. A bohužel jsem ani příliš nevěřil Katharine Hepburn její přerod ze zastydlé misionářky v milující osobu. Na Humphrey Bogarta se přeci jenom raději podívám v Casablance a na Katharine Hepburn v Hádej, kdo dnes přijde na večeři...

Po tragickém Sexu ve městě 2 jsem měl velmi nízká očekávání, o to víc jsem byl překvapený. A to pozitivně. Pár dílů mi trvalo si najít zase k holkám cestu, ale někdy po 3. dílu jsem se přistihnul, že mě ten seriál začal bavit a že lituju toho, že HBO nevybalí všechny díly najednou jako Netflix. Začaly mě zajímat příběhy, které se pomalu odvíjely od prvního dílu, byl jsem zvědavý, jak se Carrie popere se ztrátou Božského, jestli Miranda vystoupí ze svého stínu a Charlotta zůstane věrná tomu, co celých 6 řad a 2 filmy představovala. V pohodě jsem přijal všechny ty nová témata dnešní doby. Kde jinde by to mělo být prezentováno, než právě tady. Ikdyž jsem měl na začátku pocit, že je to na sílu, po pár dílech jsem to už nevnímal. Poslední díl mě vrátil do finále šesté sezóny, kterou jsem kdysi hodnotil hodně vysoko. Tak budu rád, když toto pokračování neskončí u první sezóny.

Líné, pomalé, téměř nudné. Člověk by to vše odpustil, kdyby se po 90 minutách konalo nějaké grandiózní finále, ve kterém by se všechny ty malé a větší příběhy pospojovaly a divák jen koukal, jak to vše je geniální a logické. Nic takového se však nekoná. Film končí, jak začal. Kdyby skončil po 40 minutách, mám z něj úplně stejný pocit jako po hodině a půl. Vizuální podoba filmu je asi zdařilá, nicméně to je jediné, čím je tento snímek zajímavý. Forma vítězí nad obsahem. Z mého pohledu přeceňované dílo, velmi přeceňované. .. Ono to už v zahraničí dostalo nějaké ceny? Ahá, tak to asi musí být hodně dobré... Pošleme to na Oscary a uvidíme...

Očekávání jsem měl velké. Bohužel se nenaplnilo. Příběh neměl tempo, navíc mi ani jedna z postav milostného trojúhelníku nebyla příliš sympatická. Nevrlý Dvořák, tiše trpící manželka a nevyhraněná milenka. To pak bývá problém se nechat do příběhu vtáhnout... Nejzajímavější mi přišla vedlejší linie popisující zrození vztahu mezi mladou Otilií a Josefem Sukem. Ta už měla šťávu. Vedle toho bych ještě ocenil velmi dobrý casting hlavních herců.

Děsivé. Druhá polovina filmu je jen pro silnější povahy. Týraní nebohé Sylvie dětmi nevydrží každý. Film vás nutí přemýšlet, kde se to zlo v lidech bere, jak je možné, že se nikdo nevzepřel. Napadla mě paralela s koncentračními tábory a vzpomněl jsem si tak na starého, dobrého Simona Wiesenthala, lovce nacistů, který v jedné své knize napsal: V mnoha lidech je pud zla držen na uzdě strachem z trestu. ... Mnohé to vysvětluje. Ty děti neměly obavy, že by se jim něco mohlo stát, protože to dělali i ostatní a dospělý na to dohlížel. Ellen Page zahrála Sylvii dechberoucím způsobem, Catherine Keener byla neuvěřitelně přesvědčivá. Vidět tento film však znovu nechci. Jednou stačilo.

Romy Schneider s blonďatými vlasy jako anděl zachraňuje svého vyšší mocí jí přiděleného svěřence od životní chyby a přivádí ho do náruče milující letušky opět s tváří Romy Schneider. Toť zhruba děj tohoto poměrně slabého snímku, který by Romy Schneider nejraději netočila, avšak (jak píše NinadeL) musela plnit závazky, které plynuly ze smluv přichystaných jejím otčímem H. Blatzheimem. Pro Romy žijící v této době už s Delonem to byl bezvýznamný film, na jejím výkonu to naštěstí vidět není a svého anděla hraje dětinsky nevinně, prostě tak, jak si anděly představujeme. Kdo by to byl řekl, že za necelé dva roky už bude tato herečka točit s Viscontim, géniem neorealismu.

Naturalistické. Až příliš. Ale fascinující...

Jaromilovi Jirešovi se v době normalizace podařilo natočit velice silné komorní drama o Marii Kudeříkové, která spolu s Jožkou Jabůrkovou a Juliem Fučíkem byla tehdejší komunistickou mocí stavěna na piedestal domácího odboje proti fašismu. Divák by tak mohl mít obavy, že toto ikonizování těchto hrdinů minulosti bude mít negativní dopad i na filmové zpracování. Naštěstí opak je pravdou. Režisér přivedl na plátna kin snímek, který se vyhýbá jakýmkoli šablonám, kdy i německá dozorkyně je zobrazena jako člověk, kdy neuvěřitelná statečnost mladé dívky není dávána okázale na odiv, ale je skryta v řadě flashbacků, který se střídají se scénami z věznice. Maruška Magdy Vašáryové je veselá, statečná dívka, která se nelituje,a to ani tváří tvář smrti.

Je těžko k uvěření, že stejný režisér přivedl na stříbrné plátno Magickou hlubinu nebo Leona. Rodinné fantasy snímky Lucovi Bessonovi nesvědčí. Ale jak vidno z dalších let, nemyslí si to.... :-(

Výborné, skvělé! Dlouho jsem se takto nepobavil! Většinou preferuju filmy/seriály v originále, ale v tomto případě musím ocenit prvotřídní český dabing, který si navíc úspěšně vyhrál s řadou slovních hříček. Herecký koncert. Jen škoda, že těch dílů je tak málo...