IrisHelenka

Nechápu, proč se na tento dokument vůbec dívají lidé, kteří Ronalda nemají rádi. To mi připadá kapku přitažené za vlasy. Pokud někoho nemám rád a nejsem fotbalový fanoušek, z jakého důvodu vůbec ztrácím 92 minut života? Je do dokument o jednom z nejlepších fotbalistů všech dob... Co vlastně všichni ti, kteří jej označují nízkým hodnocením, čekali? Obávám se, že to většina z nich nehodnotí ani trochu objektivně - hodnotí osobnost Christiana Ronalda a na dokument se jali dívat zaujatě. Z mého pohledu je tento film strhující - doják, hraje na city... Hm, a jak byste si to vlastně představovali jinak? A ano, CR7 opravdu je skvělým fotbalistou. Za arogantního pitomce by ho většina lidí považovala, i kdyby svoji roli nedohrál do konce. Na jeho místě bych ji taky dohrála do konce.

Je mi upřímně řečeno blbě, když tady čtu ostatní komentáře... Takže prosím, pro ty, kteří to doteď nepochopili, tento seriál je vytvořený podle knižní předlohy válečného reportéra, který tam doopravdy byl a sepsal jenom to, co viděl a slyšel. Co vlastně lidi čekají?

Absolutně nechápu špatné kritiky, odsuzování, přirovnávání k Pearl Harboru... Prostě si myslím, že všichni ti géniové, co to tady směle hodnotí, ví o tomhle tématu velké kulové a prd se vyznají v historii, navíc v souvislosti se všemi těmi lidmi, ať už na straně Američanů nebo Japonců, vůbec nic necítí, nepochopili, co se tehdy stalo... Škoda, že film už předem odsoudilo tolik lidí a další a další, kteří Midway ani neviděli, se přidávají a vymýšlejí bláboly. Skvělé herecké výkony, uvěřitelné dialogy a sympatické postavy, ale také historickou přesnost netřeba vyzdvihovat. Kdo má rád letadla, bude z bojových scén nadšený. Žádná romantická zápletka se nekonala, minimum náznaků, že existují nějaké manželky hrdinů.

Moje okolí mě od sledování Mexica odrazovalo, že prý je to oproti původním Narcos zklamání. A víte co? Tahle řada byla nejlepší. Poslední 3-4 díly mi připadaly naprosto strhující, všechno se mi jevilo mnohem uvěřitelněji a jaksi více učesaně než u Narcos s Escobarem. Koneckonců já si třeba mnohem víc užila i kartel z Cali. Felix Gallardo se člověku navíc víceméně představuje jako takový "solidní sympaťák", víceméně se projeví až v posledních dílech. Slyšela jsem spoustu argumentů, že Narcos Mexico postrádají Peňu. Jo, Peňa byl i mým oblíbencem, ale sakra v téhle řadě nemá co dělat, ne...

Kdo tomuhle dá hodnocení jedné nebo dvou hvězdiček, tak nemá smysl pro humor nebo ten humor prostě nechápe nebo nechápe vůbec nic. "Třeba bude jednou našemu království vládnout královna, která má účes jako ty." To mě prostě naprosto rozsekalo. Film je natřískaný geniálními vtipy, narážky na imigranty (a na kebab), ale chápu, že zabedněnec nepochopí.

Komouši i pseudo-komouši se můžou jít bodnout. Protože USA.

Geniální, geniální, geniální. Už hodně dlouho jsem z žádnýho filmu neměla tak super pocit. Skupinka holek různého věku se nejdřív trochu potěší z přítomnosti dobře vypadajícího vojáka, zalaškují si s ním a pak mu uříznou nohu. A když zjistí, že to s ním bez nohy stojí za starou bačkoru, začnou přemýšlet, jak ho vodkrouhnout tak, aby to bylo co nejvíc křesťanský. Nakonec zvítězí večeře na rozloučenou složená ze smrtelně jedovatých hub. Prostě zábava na jedničku. Film podle mýho gusta :) Doporučuju všem feministkám.

Skvělou atmosféru Anglie 70. let se podařilo vystihnout naprosto dokonale. Jistě, všechno má své mouchy a člověk, který v té době žil, by je určitě objevil, ale z mého pohledu seriál nemá chybu. Sama Tylera jako hlavního hrdinu si oblíbíte opravdu hodně rychle a o DCI Huntovi, jehož geniální, drsné poznámky mě často dohnaly k totálním záchvatům smíchu, ani nemluvě. Oceňuji ovšem i ostatní členy týmu, zkrátka jeden lepší týpek než druhý, a oceňuji také skvělé hudební podtržení jednotlivých epizod, protože prostě... už jen Baba O'Riley nebo White Room! Každý díl je trochu jiný a má něco do sebe a zároveň je tu stále udržována jakási provázanost, aby divák nezapomněl, že Samův svět není pravděpodobně skutečný. Závěr mě příjemně překvapil nečekaným zvratem, který si může každý vyložit po svém. A nejlepší na tom je, že divák s Tylerem tak nějak soucítí a souhlasí, že to vlastně stojí za prd a že v sedmdesátkách to byla větší sranda... Mimochodem si neodpustím poznámku na okraj. Díkybohu, že v české verzi seriálu si scénáristé nevzali ze závěru Life on Mars doslovný příklad, protože prostě... myšlenka, že za komunismu to u nás vlastně byla větší pohoda? To už by byl opravdu vrchol.

Co se týče první části filmu, svým způsobem jsem nejdříve nevěděla, co si myslet. Chvílemi jsem měla pocit, že je mi cosi vnucováno. Výběr Andrewa Garfielda mi navíc nepřipadal úplně šťastný... Tím nechci všechny scény úvodní poloviny házet do jednoho pytle a hanit je, to vůbec. Nutno uznat, že jsem se ani vteřinu nenudila. První okamžiky ve výcvikovém táboře měly vtip ("vojín Idiot" a "zdá se mi, že vypadáte nějak divně"). Zkrátka začátek byl plný rozporů. Jakmile ale přišla "bojová" část, spadla mi brada. V duchu jsem posunula film minimálně o deset příček výš. Pro mne možná jedna z nejreálnějších a nejvěrohodnějších válečných scén, jaké jsem kdy viděla. Gibsonův smysl pro odkrývání největších hrůz, které lidskému oku zrovna nelahodí, tady byl zkrátka více než patrný. Zlom, jaký ve filmu nastal při prvním setkání s bojištěm, by se dal popsat jako jakýsi spouštěč lidských emocí, jako tlačítko, s jehož stisknutím vám začne bušit srdce... A když se vojáci vracejí na Hacksaw Ridge, říkáte si: "Znovu už ne. Už tam nechci." Pak odnášejí zraněného Desmonda a ostatní se na něj dívají a... Málokteré oko zůstane suché.

Šla jsem na akčňák natočený pěkně po americku a byla jsem s tím celkem smířená, věřila jsem, že se zkrátka pobavím, přetrpím nějakou tu milostnou scénu a užiju si příběh, který už znám jako své boty, se všemi patetickými záběry a romantickými představami. Film ovšem naprosto předčil veškerá má očekávání. Za prvé mne překvapila téměř dokonalá historická přesnost, nebyly vynechány ani nejmenší detaily Gabčíkovým zraněním počínaje a průběhem samotného atentátu nebo přestřelky v kryptě konče. Lidé se chovali přirozeně, Gabčík a Kubiš byli skuteční - stateční, dobře vycvičení, vědomi si svého úkolu, vědomi si toho, že se jedná o sebevražednou misi, že jsou vojáci plnící rozkaz... A přesto ve filmu figurovali se všemi projevy lidskosti. Považuji to za velice blízké a dobré vystižení situace, vystižení jejich duší, vystižení toho, jak asi tak mohly probíhat chvíle, o jejichž přesnosti se už nikdy víc nedozvíme. Láska byla k mému velkému údivu jen naznačena stejně jako hrdinství, které divákovi rozhodně nikdo nepodstrkoval. Gabčík, Kubiš ani další aktéři nebyli prezentováni jako neprůstřelní hrdinové akčních filmů, byli prezentování jako statečné lidské bytosti snažící se věřit v to, že se to "třeba dá přežít". Velmi oceňuji noblesní a zároveň "českou" dobovou atmosféru, která panovala na silvestrovské zábavě. Možná stojí tato scéna ve stínu těch ostatních, ale opravdu mě zaujala podobně jako scéna v kuchyni, kdy se Kubiš seznamuje s Marií. Nečekala jsem, že Dornan takto překoná sám sebe a předvede sérii přirozeně nesmělých pohledů. Napětí před atentátem by se pak dalo krájet. Geniálně natočené. Téměř jsem slyšela tlukot srdcí atentátníků. Závěrečná scéna v kostele mě potom přímo nadchla a pousmála jsem se, když zazněl známý výrok: "My jsme Češi, my se nikdy nevzdáme." Oslněná skvělými hereckými výkony, na jedničku vystiženou dobovou temnotou a přesností stěžejních scén jsem překousla i Kubišovu třesoucí se ruku, když na samém začátku nedokázal zastřelit utíkajícího zrádce, a překousla jsem i podivuhodnost angličtiny... Kdyby tento film měl otevřít oči těm, kteří o počinech "Sedmi statečných z krypty" nic nevědí, jsem tvůrcům za toto věrné příblížení statečnosti padlých hrdinů vděčná.