minima

Mírné zklamání, ale stejně těch 5 hvězd nechám. Už jen za ten zážitek. Začátek mi, oproti ostatním, vlastně sedl více, než druhá akčnější půlka. Tam se sice konečně něco dělo, ale zase mi přišlo, že je to trochu přitažené za vlasy (lidi jsou vážně blbí!!!). Ale veškerá překvapení se tvůrcům vyvedla, tedy aspoň v mém případě. Závěrečný díl se nesl v podobném duchu, jako celá série. Začátek super, parádní nečekané odhalení (až mi šel mráz po zádech a už jen kvůli tomu je těch 5 hvězd) ale celkové vyvrcholení mi přišlo zase trochu příliš. Tak jsem zvědavá, co z toho udělají dál. 8,5/10

Po několika sériích jsem si říkala, že asi už nemůžou přijít s ničím novým a zajímavým, ale jim se stále daří mě překvapovat a hlavně bavit... Ano, občas mi to přijde přitažené za vlasy, neuvěřitelné, jindy zase předvídatelné. Nicméně ty postavy kolem tomu tak hrozně moc dávají. A taky herci, dělají to všechno tak nějak osobnější. Tím to vlastně pozvedávají nad obyčejnou kriminálku, kterážto část je ta méně zajímavá (kromě případů, které se nějak týkají přímo postav, plus výjimky). A mě to vážně baví. 9/10

Tímto bych se chtěla omluvit těm pěti dalším lidem v kině, kteří zažili moje emocionální rozložení tímto filmem. Jakože už dlouho mě něco takhle nepoložilo, konkrétně jedna scéna, teda, ale zato pořádná, do konce filmu jsem nemohla ani dýchat... Já jsem tedy značně přecitlivělá, ale takhle moc mě už dlouho nic nevzalo. A mimo zábavu a spousty geniálních nápadů má pro mě ten film tu přidanou hodnotu, že ze mě vytřískal všechno. 9.5/10

Manners maketh man. 9/10

Interstellar je můj letošní favorit na poli velkých filmů. Jednak proto, že prostě zbožňuju sci-fi a tohle bylo tak krásně sci-, s trochou -fi, druhak asi také proto, že jsem mírně neobjektivní u Nolanových filmů a do třetice se budu opakovat, ale s tím sci- se pojí i vesmír a mě prostě ty záběry dokáží přimrazit k sedačce. Nehledě na to, že některé parametry toho filmu, právě konfrontace sci- s normálním životem, jsou fascinující a děsivé zároveň. A tolik rozporuplný závěr mi vlastně sedl. 9.5/10

Perfektní kamera (skvělé záběry ze závodů), perfektní Niki Lauda, perfektní hudba (po dlouhé době první Zimmer, u kterého mi nebylo jasné, že je to Zimmer). Neschopnost rozhodnout se, komu vlastně fandím, ač byl tedy Niki celou dobu tak trochu favoritem. Všechno tohle přispívá k faktu, že se jedna v mých očích o patrně nejlepší film roku 2013, který jsem doteď viděla. 9/10

Všechno už bylo řečeno. Dlouho si budu pamatovat ten pocit, který nastal na konci. Vidět to v kině, asi bych nezvládla odejít...

The hills are alive with the sound of music. Film začíná hudební peckou a takhle se to táhne dál a dál. Jeden z mála takřka tříhodinových počinů, co udrží pozornost celou dobu a neate pocit, že by něco přebývalo. Julie Andrews je úžasně ztřeštěná a chemie mezi ní a Plummerem na mě táhla i přes obrazovku. Děcka přehrávají, ale co, je to všechno tak krásně milé, že těch pár drobností se odpouští. A příběh ze života, to tomu ještě dodává. 9/10 (Bod za pár věcí, nevím pořádně jakých, ale necítím to na 10, což snad ale ještě pořádně u žádného filmu)

Pěkně jsem si počkala, než jsem zhlédla všechny díly, než jsem se rozhodla ohodnotit. Je faktem, že tohle hodnocení jsem měla vyřešený už někdy kolem půlky, ale co. Parádní příběh se skvělou humornou i dramatickou složkou. Spousta malých odkazů napříč všemi díly. Propracované postavy, hudba, setting. No, na to, že to je moje první pořádný anime, tak nasadilo laťku pěkně vysoko. 64 dílů. Napadá mě jeden jediný, co tam byl zbytečný. No, jsem fakt nadšená. Co teď?

Perfektní spojení hudby a obrazu. Další slova mi došla.