Petsuchos

V čase 1:35:45 jsou na trubadůrských píšťalách jasně zřetelné letokruhy, šlo tedy o dřevěné atrapy.

Ve 14. minutě se Hana (Judit Bárdos) snaží protahováním na drhlenu zbavit len semen a bočních výhonků (a moc jí to nejde).

Ve 34. minutě můžeme vidět obraz „Bonaparte Before the Sphinx“ (1886) autora Jean-Leona Geromeho (1824–1904). V 60. minutě zahlédneme obraz „Death of Cleopatra“ (1658) autora Guido Cagnacciho (1601–1663), (Kunsthistoriches Museum in Vienna). V 60. minutě dále spatříme obraz „The Battle of Cascina“ (c. 1542) autora Bastiano da SANGALLO (1481–1551). V 74. minutě si můžeme všimnout vylepených plakátů Alfonse Muchy (1860–1939) na představení herečky Sarah Bernhardt (1844–1923). V 86. minutě spatříme obraz „Portrait of Georgiana, Duchess of Devonshire“ (1785–1787) autora Thomase Gainsborougha (1727–1788), (Chatsworth House). V 86. minutě dále také spatříme obraz „A Lady Writing“ (c. 1665) autora Johannese Vermeera (1632–1675), (Rijksmuseum).

Pokoj v 55. minutě obsahuje tato světová díla, zleva: 1. „Oedipus and the Sphinx“ (1880). Ilustrace ze „Stories from the Greek Tragedies“ od the Rev. Alfreda J. Churche, M.A. (Seeley, Jackson, & Halliday, London, 1880). Původně od antického umělce, (Getty Images). 2. „Oedipus and the Sphinx“ (circa 1806–1808) autora Françoise Xaviera Pascala Fabreho (1766–1837).
3. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Gustave Moreaua (1826–1898), (The Metropolitan Museum of Art) – ten nad krbem. 4. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Walters Art Museum). 5. „Oedipus Explaining the Enigma of the Sphinx,“ (1808, přepracováno ca. 1827) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Musée du Louvre, Paris). 6. „Oedipus the Wayfarer“ (c. 1888) autora Gustave Moreaua (1826–1898).

Ve 32. minutě je v kanceláři mozaika s motivem Sfingy s Oidipusem.

Ve 25. minutě můžeme na stěně spatřit obraz „A Young Girl Defending Herself Against Eros“ (1880) autora William-Adolphe Bouguereaua (1825–1905).

Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné.

V 75. minutě jsou vidět lanka, na kterých jsou herci zavěšeni.

V 51. minutě můžeme v Nabelově (Charles Dance) ložnici vidět obraz „Echo a Narcis“ (1903) od anglického malíře Johna Williama Waterhouse (1847–1917).

U Halleckových nad jídelním stolem můžeme vidět plakát s obrazem „Breakfast Time“ od malíře Wayne Thiebauda (1920–2020).

Ve 45. minutě Steve Trevor (Jeffrey Donovan) pronese v bludišti větu: „Když Herkules přemůže Minotaura, tak i já.“ Jenomže Minotaura v řecké mytologii porazil Theseus a nikoliv Herkules.

V 89. minutě pronese Deguerin (James Caan): „Jsem jako skaut, vždy připraven,“ což je ale heslo pionýrů, skauti mají: „Buď připraven!“

V 63. minutě vidíme detailní záběr střely v soše hada v pavilonu plazů a v dalším záběru z odstupu je socha opět v perfektním stavu. Tedy za předpokladu, že tam nejsou 2 totožné sochy hada.

V 54. minutě si můžeme všimnout, že nožík, který po Deguerinovi (James Caan) hodí Eraser (Arnold Schwarzenegger), je zavěšený na lanku a Deguerinovu ruku skutečně nezasáhne, stojí asi 10 centimetrů před rukou v rukávu košile, kterou prochází viditelné lanko jako dráha letu střely.

V 64. minutě můžeme v Kennedyho pokoji vpravo zahlédnout obraz „Nymfy a Satyr“ (1873) malíře Williama-Adolphea Bouguereaua.

V 74. minutě můžeme na váze, ve které se ukryje Krtek Gaetan Moliere (Corey Burton), vidět motiv dřevotisku „Velká vlna u pobřeží Kanagawy“ (1831) od japonského malíře Katsushika Hokusaie (1760–1849).

V 11. minutě v akváriu Prestona Whitmorea (John Mahoney) plave páreček Latimerií podivných (Latimeria chalumnae), které jsou jediným zástupcem lalokoploutvých ryb a jsou označovány za živoucí fosilie.

Carlsbadské jeskyně v Novém Mexiku (USA) se objevily již ve filmu Cesta do středu Země (1959).

Při vytváření jeskynních prostor se tvůrci inspirovali Carlsbadskými jeskyněmi u městečka Carlsbad v Novém Mexiku (USA), přičemž název vychází z německého výrazu pro české Karlovy Vary.

Ve 12. minutě 3. epizody a na 27. minutě 4. epizody můžeme spatřit postavičku (panenku) Golliwogga. Jeho autorkou je spisovatelka Florence Kate Upton a poprvé ho použila ve své dětské knize „The Adventures of Two Dutch Dutch Dolls and Golliwogg“ z roku 1895, která se v Británii stala velmi populární a pro mnohé generace tato panenka symbolizovala jejich dětství. Ačkoliv postava byla obdařena kladnými vlastnostmi, v současné době je považována za rasistickou z důvodu jejího stereotypního ztvárnění černocha.