Wewerush

Přehlídka filmových klišé, povrchních motivací postav a kostrbatých dialogů. Celkově slabá režijní práce.

Tak nějak nestačí našoupat známé herce do CGI vlaku, okolo nich v postprodukci vystavět hory jak z Pána Prstenů a k tomu přihodit pár vizuálně lákavých scén připomínající obraz Leonarda da Vinci. Agáta Christie je jedne z mých nejoblíbenějších autorek právě proto, že drama se v jejích knihách odehrává většinou v náznacích a v atmosféře a ne v dokonalých efektech. Je mi moc líto, že si režisér a producenti filmu vybrali komerční okázalou cestu, která takovému silnému scénáři nedává moc prostor. Doporučuji naopak ke zhlédnutí třídílné drama od BBC na motivy jiné povídky Agáty Christie Až tam nezbyl žádný.

Pokud bych měla hodnotit osobnost a charakter Nicholase Wintona, 5 hvězd je málo. Rozhodla jsem se ale hodnotit dokument - film, a 2 hvězdy jsou až až.

Snaha žen prosadit se na poli, které bylo po dlouhou dobu dominováno muži, mě jako téma hodně zajímalo. Stejně tak kultura writerů a graffity. Bohužel jsem byla po projekci hodně nespokojená s uchopením této látky a s celkovým provedením filmu. Během neúměrně dlouhé stopáže, se ve filmu prolínají tři linie. Osobní příběh writerky Sany je natočen hodně neumětelsky a se spoustou zbytečných, obsahově a esteticky prázdných scén. Na určitých místech jsem se cítila až vyloženě trapně a podle zvuků z publika jsem nebyla sama (aneb několikrát opakovaný záběr přelézání plotu, skinny dipping, scéna ve vaně..). Na druhé straně právě v této části jsem měla možnost podívat se, jak probíhá ilegál a vžít se do pocitů writerek. Odnést si z nich trochu toho adrenalinu domů. V další linii se seznámíme s několika mezinárodně známějšími writerkami. Z mého pohledu byly právě tyto části ty nejhodnotnější a je mi jen líto, že těm skvělým osobnostem nebyl dán ve filmu větší prostor a to klidně na úkor scén typu: hledáme, cestujeme, spíme, jíme, pláčeme, hádáme se. Poslední linie je něco jako komentář z televizního dokumentu z 80.let, ve kterém se dozvíme takové zajímavosti, jako např.: kdy padla Berlínská zeď, co je to graffity nebo proč se vlastně taguje. Věřím, že kdyby si film vybral jednu z těchto linií, které by se držel jak po dramaturgické, tak po estetické stránce, výsledek by byl o mnoho lepší a pro diváka uchopitelnější. Takto na mě Girl Power působil jako asociační tok na volné téma ženy-graffity-cestování. Nejhorší na tom bylo, že si Sany a ostatních holek opravdu vážím a věřím tomu, že prošly složitou životní cestou a že jsou silnými osobnostmi ve světě graffity, každá s vlastním uměleckým pohledem.

Výběr hudby mi přijde hodně nevhodný (např. během jedné scény se vystřídají Rage Against the Machines, na to přijde jazz, Sweet Home Alabama a vše zakončuje teskní Lou Reed). Mohlo by to působit jako kontradikce k obrazu-není tomu tak. Dost mi to znepříjemnilo celý zážitek.

Napij se vždy, když se objeví procento využití mozku na plátně - film je potom o 100% zajímavější!

Skvělý camea!

Skvělý - sice jsem měla pocit, že to tak nějak nikdo kromě mě nepochopil, protože v úplně plném kině se smích ozýval jen na pár ojedinělých místech, ale nevadí :D Jo a skvělej soundtrack k tomu! Dávám "jen" čtyry hvězdy, protože bych byla radši, kdyby se film posunul více k parodii a méně k amazing story.

Skvělé!!!!

Proboha jak se z tak skvělé knihy mohlo stát toto?