Recenze (422)
Heavy Trip (2018)
Má neskutečně mdlý nástup, ale o to má ulítlejší závěř. Ale rozjíždí se to až po hodině. V kostce o metalové kapele z Finska, co se po honičce s policií a armádou dostane na svůj vysněný koncert na norském festivalu.
Nákaza (2011)
Na dnešní dobu (epidemie koronaviru v Evropě) až brutálně realistické. Dokonce i ti netopýři sedí. Kvůli tomu ten film dostává v roce 2011 netušené grády a sci-fi bych z popisu děje vyškrtl. Příběh hlavních hrdinů sice trochu plytký, ale dá se. Za mě 75 %. Ideální pandemický doplněk.
Zprávař: Příběh Rona Burgundyho (2004)
Vůči tomuto humoru jsem imunní. Kéž bych byl tak imunní i vůči všem ostatním nemocem. Zprávaři se nedá upřít, že má nápad, je svůj, bizarní a milostnou zápletku na úrovni žáků základní školy. Romance se ale nekoná a dokonce to postrádá vtip. Pár malinkatých jiskřiček se vykřesá po hodině dívání, aby se pak opět utopily v lavině nudy. A to jsem to viděl v originále a jsem si jistý, že mi žádný vtip neunikl kvůli špatnému dabingu. Za mě stěží 45 %.
S Tatrou kolem světa II. (1991)
Stejně jako první film. Zajímavě natočený, dobrá kamera a místy dobově zabarvený komentář, se kterým se dá vzhledem k době vzniku počítat. Chvílemi jsem hledal mapu trasy, protože se mi ta místa zdála napřeskáčku. Je zajímavé sledovat, jak se ta místa za 30 let změnila a jak moc pokročila záznamová technika.
S Tatrou kolem světa I. (1991)
Z části ideologicky zabarvené, občas jako reklama na soudobou Tatru, přesto krásné záběry, zajímavý komentář a hezky sestříháno. Škoda, že to leželo 30 let v šuplíku (a to ne kvůli komunistům).
Posedlý (1982)
Náhodou, celkem originální teenagerská komedie z doby před Prci, prci, prcičkami. Za mě alespoň 69%. Má spád, má vtip, má nápad a hezké herečky. Co víc si od odpočinkového filmu přát?
Joker (2019)
Instatní a plytká depka bez hlubšího nápadu. Do kina v Banja Luce jsem na tento počin šel plný očekávání, a to jsem neměl dělat. Nakonec největší úlet na dílu byly ty bosenské titulky, co k tomu promítali. Místo bravurně natočeného šlágru jsem si odnesl dojem z komorního melodrama jednoho maníka. Phoenixovi výkony jsou super, ale k čemu jsou, když to scénárista ani režisér nedokázali vytěžit potenciál námětu. Žolík je usedlý a drží se neskutečně při zemi. Pak jsem tam našel spoustu logických kiksů, kde jsem se ptal, proč to či ono proboha dělají...
X-Men: Dark Phoenix (2019)
Dark Phoenix je příkladem filmu jen pro film, něco jako vybírání drobků. Když jste byli ve všech větších a zajímavějších belgických městech, tak se podíváte i do Charleroi, které je považováno za jedno z nejošklivějších v Evropě. S těmito X-meny je to to samé. Nemají hlavu ani patu, výraznou hudbu, přemíru podivných efektů a představitel Profesora ani Magneta mi nesedí. Jeden příklad za všechny a myslím, že ani nebudu příliš spoilerovat - na oběžnou dráhu letí raketoplán, má poruchu, tak kdoví s jakým zpožděním se na záchranou misi vydá letoun X-menů, který je mnohanásobně pokročilejší, dostihnu raketoplán a je v něm dost místa i pro druhou posádku. Vždyť to nedává smysl - kdyby byl takový letoun, proč by ještě někdo létal raketoplánem?
Rambo: Poslední krev (2019)
Ach jo, někdo tu byl přehnaně originální. Rambo se nechá zmlatit a pak v Mexiku ani USA nemají nemocnice? Co k tomu napsat víc. Ano, závěrečná řežba ve sklepích je fajn, ale co z toho, když to nedrží pohromadě?
Aladin (2019)
Takového nevyužitého potenciálu. Nebýt to Aladin, co má mít nějakou atmosféru, tak je to mírně podprůměrný nebo možná průměrný film. Ale takhle - hercům nevěřím výkon. Písničky jsou na jedno kopyto a vůbec nereflektují Orient. Vždyť tam rapují. Ani lidi tam nevypadají arabsky. Z celého Orientu tam zbyla jen lampa, džin a létající koberec a něco, co možná vypadá jako medina. Dokonce ani to oblečení se nehodí na blízký východ. Je to směsice Indie a ruských krojů. Vždyť tam skoro tancují kozáčka.