Pedro Morales

Marně přemýšlím, kdy naposledy mně závěr filmu tak moc zkazil dosavadní spokojenost. Až do závěrečné bitvy je Fury solidní válečný film, špinavý, syrový, a takový, že si říkáte, jo takhle nějak to tehdy opravdu mohlo vypadat. Možná nedosahující kvalit Bratrstva neohrožených či Vojína Ryana, ale rozhodně se jim blížící. Jenže pak přijde závěrečná bitva a výsledný dojem se u mě pohybuje někde na úrovni taktických schopností ve filmu zobrazené jednotky SS, protože takovou bitva by pro její absurdnost nemohla být snad ani v Postradatelných. Základní a jediný způsob útoku na nepojízdný tank je opakované nabíhání si na něj z jediného směru, odkud může po útočnících střílet, základní metoda užití panzerfaustu je pálit z patnácti metrů, bez míření, jako kovboj od boku. Občas je ještě potřeba proložit to trochou patosu a citáty z bible a výslednej dojem hotovej. Do závěrečné bitvy silné čtyři, konec s bídou dvě. Ve výsledku tři a to jsem ještě byl docela hodnej.

Během závěrečných titulků jsem tomu spokojeně práskl čtyři hvězdy, pár hodin poté si uvědomuju čím dál tím víc nedostatků, především jak Noam Murro takřka ve všem selhává v porovnání se Snyderem. Sullivan Stapleton, ač se snaží seč může, zkrátka moc charismatu nepobral a celý film si vystačí všehovšudy se dvěma výrazy, buď jako smutné opuštěné štěnátko žadoní ostatní o pomoc a pořád dokola opakuje pár frází o řecké samostatnosti a boji proti tyranii, nebo naštvaně a nasupeně seká do Peršanů a propichuje Evu Green. Choreografie soubojů je výborná a vše je perfektně přehledné, ale jestli jsem měl v předchozím filmu dojem, že šlo z velké hlavně o tohle, teď mi přijde, že souboje sloužily spíš jen jako prostředek k tomu do každýho druhýho střihu vecpat megacákanec digitální krve. Ale co už, nečekal jsem ani lekci z historie, ani sondu do duše válečníka, ale jednoduchou a plytkou, ale efektní starověkou rubačku. A té se mi dostalo.

Nezlobte se na mě, ale i přes zdejší záplavu superlativů a vynášení do nebes, mně se první díl líbil víc. Jasně, bylo to správně nekompromisní, brutální a stylové a jedna perfektní scéna střídala druhou. A v tom byl pro mě možná ten kámen úrazu, ony se ty perfektní scény střídaly až moc rychle a nějaký děj se tak jaksi ztrácel mezi všemi těmi jednotlivými akčními lahůdkami.

Celou dobu jsem se nemohl ubránit pocitu, že tomu prostě někde něco chybí a možná to budou právě i ony vnitřní monology Bruce Waynea, které podle zdejších komentářů jsou docela významnou součástí původního comicsu. Jinak ale nemám co vytknout. Naprosto úžasná animace společně s dechberoucím hudebním doprovodem vytváří perfektně temnou atmosféru pro vyprávění příběhu o návratu stárnoucího a nežádaného (anti)hrdiny a jeho boji nejen s padouchy ovládajícími město. Tleskám a nedočkavě vyhlížím pokračování.

Obtížně se mi hledá něco, co bych tomu vytkl. Jacksonovi se podařilo zachovat ten úchvatný a dechberoucí pocit Středozemě, jaký známe už z jeho Pána Prstenů, zároveň se mu však (namátkou např. scénou s trpaslíky a nádobím, nebo králem skřetů) podařilo do filmu dostat ten odlehčenější a pohádkovější nádech, jaký má knižní Hobit. Od první scény v Hobitíně až po velkolepé finále film prakticky nemá slabší chvilku, mnohé scény jsou vskutku geniální (hádanky ve tmě všemu jasně kralují), casting je skvělý, hudba výborná a nesčetněkrát zmiňované kamerové digitální orgie jsou skutečně bombastické. Ač tedy moje obavy, že na tři pořádné filmy v původní předloze prostě dost materiálu není, stále nebyly úplně zažehnány, po prvním díle trilogie nadšeně tleskám a těším se za rok na Šmaka.

Pár holek z fakulty mi podvečer napsalo, "hele, Pedro, jdem do letního kina, dávají jakousi komedii, máme hodně rumu, pojď s náma." Ta kocovina, kterou jsem celej další den měl, byla o poznání zábavnější a méně útrpná, než těch večerních 108 minut s Marií Poledňákovou.

Ono objektivně to není vůbec špatné. Zajímavá zápletka, široká plejáda nejrůznějích zajímavých postav a když na to přijde, tak i solidní míra a akce a napětí. Ale prostě tomu chybí něco, co by mě přinutilo u toho vydržet delší dobu.

Totální úlet, ale chechtal jsem se od začátku až do konce.

Shia LeBeouf, kterého nemám rád, hraje jako o život a já mu nemám co vytknout. Tom Hardy, kterého mám rád, tak ani nehraje, akorát pořád dělá obličeje, huhlá, mručí a občas něco zamumlá a jeho postava je přitom naprosto dokonalá a já si ji od prvního okamžiku neskutečně oblíbil. Guy Pearce jako hlavní záporák představuje přesně ten typ, který nemám ve filmech moc rád, ale tady mě naprosto dostal. I všichni ostatní herci jsou ve svých rolích perfektní a jako divákovi mi i na nich skutečně záleželo. V úžasném vizuálním zpracování se odehrává příběh, který si celou dobu tak nějak, snad až nenápadně, plyne, aby jednou za čas znenadání někoho podřízli a vy jste vdycky valili oči co se to sakra stalo. Vše směřuje do úžasného finále, kdy mě definitivně ovládl pocit, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů roku 2012.

Zklamání. Špionážní dvě hodiny jsou po většinu času sice poměrně napínavé, avšak ke konci se to celé začíná stávat bezúčelně natahované a snad až přílš úmorné. U některých scén jsem se nemohl ubránit dost silnému pocitu, že jsou při celkově přestřelené stopáži ve filmu naprosto totálně zbytečné. Finální zásah proti UBL pak podle mě naprosto postrádal jakékoliv napětí a místo toho, abych seděl přikován na židli a ani nedýchal, jak tu někteří v komentářích popisují, tak jsem spíše útrpně doufal, že to co nejdřív skončí. Závěrečná scéna, při níž má zřejmě přijít ten pořádný emocionální zásah, tak pod dojmy všeho předchozího jen tak vyšumí do prázdna. A to nemluvím o roztřepané ruční kameře, které já osobně taky zrovna moc nemůžu přijít na chuť. Vyzdvihnout však musím perfektní casting a Jessicu Chastain s Jasonem Clarkem obvzlášť, oba byli ve svých rolích ohromní.