deep blue

Toy Story mě nikdy nepřitahovalo, spíš naopak - myslim, že důvod je v tý hračce kovboje. Tentokrát jsem se ale sebou nenechal odradit a vyrazil jsem. Musim ovšem přiznat, že hlavní motivace bylo vidět zase nějaký moderní 3D film "pro děti", protože mi přijdou výrazně a hezky barevný (zvláštní, zatim jsem nikde nenarazil na to, že by to někdo vůbec komentoval, přitom je to podle mě zcela evidentní - př. "Zataženo, občas trakaře", "Vzhůru do oblak"...ty barvy!). Kovboj mi byl docela sympatickej ("Mam chřestýše v botě", "Jmenuji tě svým zástupcem") ale přesto ty nesympatický "tóny" hračky kovboje (v porovnání s něčim modernim - anime, transformers) u mě nevyrušil. Jinak se mi ale TS3 líbilo a asi i překonalo moje očekávání. Výtvarně na mě nejvíc zapůsobilo uvítání ve Sluneční školce - sluncem prozářený interiér, plný zajímavých hraček a barev - navíc ukázaný také z "perspektivy" hraček - takže obrovský prostor do šířky i výšky. Musim říct, že obsah mi nevadil, děj byl zajímavý, dramatický, akční ("Jestli se chceš odsud dostat, musíš zatnout tipec opičkákovi...") atd. ..jsem rád, že nové generace mají v dětství možnost vidět takový film - formálně i obsahově. Jen to batole mi přišlo spíš jak z hororu, to mi tam moc nesedělo. Líbila se mi třeba "zombie" erteple z tortily, nebo setkání (jako celofilmové) Barbie a Kena ("Já nejsem hračka pro holky, proč to pořád řikáte!") a ta závěrečná zpomalovačka u Kenova kostýmního vystoupení, tak ta byla hodně anime-výkonná. Vzpomněl jsem si na starší kolegy z práce, kteří by určitě kouleli očima při pomyšlení, že by snad měli na takový film "pro děti" jít - při normální úvaze mi jen přijde, že o dost přichází (nevim ale, jestli by to ocenili), když si ale vybavim, že třeba pravidelně sledují Ordinaci v růžové zahradě, protože ta jim asi přijde dostatečně "pro dospělé" vnímam ten postoj mnohem negativnějc - TS3 "pro děti" je podle mě formálně i obsahově o několik řádů výš nejen než taková a pododná televizní produkce, ale i než spousta výtvarných děl v galériích ("Death by monkeys!"), co se tváří jako velké umění a nad komerčně-americky-dětsky-popcornovým TS3 by nejspíš ohrnovalo nos - a přitom podle mě mu nesahají ani po kotníky. Například scéna, kdy batole jako hlavní pěšák sejme Mazla (?) jako hlavního záporáka (jako nic!), tak tenhle zvláštní "princip" (blížící se k tomu, že záporáckej pěšák sejme hlavního záporáka, protože ho prostě už s..e) jsem snad takhle drsně neviděl v žádném filmu "pro dospělé" (napadá mě jen cca Hard Boiled, ale tomu se to moc nepovedlo). Když nebudu brát ohledy na oficiální cílové publikum atd, musim říct, že už mě začíná unavovat to všudypřítomné "násilí" - tady zase ve formě jednoho tyrana, co to všechno komplikuje a vytváří negativitu kvůli svý nízkosti (ve víc ohledech) - proto jeho sejmutí vlastním pěšákem beru jako vysokou katarzi a jen mě hodně zaráží, že vlastně nikdo z jeho podřízených (tzn. např. Ken) nebyl po svržení diktátora potrestán (tak to na mě působilo) - jakože to je jeho vina, on nás zmanipuloval a my za nic nemůžeme a teď se tady s váma taky budeme radovat, když je pryč - dost divný (asi dětsky stravitelnější). Ještě zmínim vedlejší dětskou roli - holčička ze školky byla taky hodně zvláštní, byla hezká, roztomilá, ale chvílema mi přišlo, že trošku přehrávala, a kdyby nepřehrávala byl by to pro mě hezkej hereckej výkon....prostě toho nevim jak ohromnýho množství nul a jedniček - tak tomu řikam moderní film.

Téma mě zaujalo, tak jsem si udělal takový soukromý Festival otrlého diváka a šel se podívat na film s nejbéčkovějším názvem za poslední dobu. V pidi sále multikina jsem byl sám a hráli jen pro mě - čekal jsem totální srágoru a přitom to bylo spíš takový divně nezáživný. Možná tam hledam co tam ve skutečnosti neni, ale přišlo mi, že to je nasáklý nějakou divnou propagandou - záporák byl zápornej předevšim proto, že chtěl bejt svobodnej (jeho zločin "vražda, smrt, zabití" vnímanej jim jako sebeobrana je zajímavej problém) a žít si po svym a finále ve stylu "už mě nebaví dál takhle bojovat...podívej se na to z jejich strany"...a buď poslušnej, omluv se jim, a jejich zástupce "velice si nás zklamal"...tak to mi přišlo ještě míň sympatický než ten ?plačtivej? styl projevu toho jejich zástupce. Ještě, že to aspoň trochu zachránil ten hlavní kung fu kyborg, co připomínal gigola z A.I. s tou jeho závěrečnou šeptanou větou, i když pro chudáka hlavní ženskou postavu to bylo trochu drsný. Pro mě nejzajímavější věc z filmu tak je závodnický kostým hlavního záporáka se spoustou log a nápisů v čele s "AIRBORNE" pod krkem - přijde mi zvláštní, že mě to vůbec neirituje jako vrcholně otravnej product placement a přitom by to mělo bejt silnější než v Iron Man 2, kde to bylo míň zřetelný a přitom víc otravný. Ještě byla docela zajímavá ta "techno čelist" na schramstnutí "pancéřovky"..to připomnělo zvláštní nadupíry z Blade II.

Myslim, že dokumenty se nehodnotí úplně dobře – pracujou s trochu jinýma nástrojema než hrané filmy a jejich výrazná složka pro hodnocení (kromě samotného tématu) je tak spíš „formální“ stránka. V tomto ohledu Oko nad Prahou podle mě nijak zvlášť nevybočuje, snad jen hudbou – ta se mi chvílema docela líbila (což u českého dokumentu považuju za milé překvapení). Snad jen ta plující chobotnice na začátku a konci mi přijde trochu laciná a i když se mi tenhle můj předsudkovej názor nelíbí, nezměnilo to můj zatím trošku nedůvěřivý pohled na tvůrce, vzniklé v rámci fenoménu filmově atd. aktivních dětí filmově atd. slavných rodičů. Osobně si myslim, že návrh Jana Kaplického je nejkrásnější stavba, jakou jsem kdy viděl a kam můj přehled sahá - ani cokoliv od současné nejzajímavější architektky Zahy Hadid se mu nevyrovná. Zaráží mě, že vůbec někdo může na takovou krásu plivat (ano, krása je samozřejmě subjektivní) – nejen tento dokument ale ukazuje a dokazuje, že to je možné, a to je dobré vědět. Líbí se mi úhel pohledu (přestože vnímám jeho nereálnost) ze kterého je naprosto absurdní, aby vzniku ultra moderní budovy bránily konzervativní argumenty o narušení panoramatu s cca několik set let starou „barabiznou“ :) (brát s nadsázkou!). V extrému jakoby se BMW ohlíželo při návrhu modelu z roku 2010 na to, že by ho někdo mohl zaparkovat vedle Škody 120 z roku 1980, takže musí vypadat jen o málo líp aby nepobouřil (ano stavby se nehýbají) – přístup absolutně brzdící vývoj v daném oboru. Václav Havel v dokumentu podle mě potvrdil, že je opravdová osobnost a pravé naplnění významu zkratky VIP – škoda, že jeho nástupce nemá v tomto přístup podobný. Pan Knížák je mi po dokumentu zase o něco méně sympatický, i když musim přiznat, že jeho „glosa“ na jeho poslání někam byla roztomilá a vtipná, přesto že jsem jí úplně nepochopil (zvláštně něco jako paradoxní). Zajímavá byla také informace sympaticky jednajícího Vlastimila Ježka k porušení pravidel o ostatních projektech a nerobotické porotě, která vybrala prostě ten nejlepší návrh. Být zůčastněný architekt, asi bych Kaplickému tleskal a řikal si „pěkně nás doběhnul, ten starej lišák“ :). Když vyndavá její model z bedny v salvě blesků (historický záběr s kousky polystyrénu), přijde mi, že ta stavba má nějaké zvláštní fluidum, až "osobnost“ - možná je to tou její zoomorfností a tou zatim smutnou anabází okolo realizace. Nejzajímavější postavou z oponentů, ukázanou v dokumentu je pak podle mě primátor Bém, který v prvním „bloku“ působí se svými útoky velmi nesympaticky. Skoro některé protiargumenty obecně měly zvláštní „odstín“, který by bylo možné zviditelnit v zesílené analogii, kde by nejkrásnější žena byla odsouzena k zákazu chození do společnosti, aby svojí nadměrnou krásou nepobuřovala ženy průměrného vzhledu (ovšem podle takové reakce tím nutně i charakteru). Tady se ale dopouštim trochu chyby, protože chobotnice nebyla odpůrci označena za hezkou. Oproti tomu v druhém bloku, při osobním setkání Pavla Béma a Jana Kaplického v jakési pracovně působí pan Bém až sympaticky, jakoby byl nakloněný...jen pod tlakem části veřejnosti – jeho cca „..že musíme stavět tunely a silnice, a ne knihovny“ je plně pochopitelné, paradoxně stejně jako plně adekvátní protireakce Jana Kaplického. Ale mohla to být jen politická hra, každopádně by bylo zajímavé (až už knihovna nebude ožehavé téma) přečíst si v pamětech Pavla Béma nejen o výstupu na Mount Everest, ale i důvodu proč u něj proběhly v tomto tématu ty změny názorů pravděpodobně až o 180°. Možná, že v té době už bude Jan Kaplický patřit vedle např. Káji Saudka oficiálně mezi největší výtvarníky českého původu a ta skvrnitá fešanda už bude někde stát. Už nevim kde bylo, že když se objeví něco převratného má průběh často tři fáze: v první se tomu „všichni“ smějou (roztomilý „..those unbuildable bubbles..“), v druhé tomu všichni hází klacky pod nohy a když se převratná věc nakonec stejně prosadí, protože je prostě dobrá – všichni říkají, že jí podporovali od samého začátku. Myslim, že teď je fáze 2 - tak se uvidí co na to budoucnost.

Technicky (rendering atp.) a graficky (až na ošklivý obličeje mraků) je to hezký, jinak jsem ale asi z jiný planety - koukal jsem tady na X recenzí a všichni se rozplývají jak je to geniální a roztomilý - mně se to teda obsahově vůbec nelíbilo. Asi nedokážu vnímat správně tu nadsázku, ale nechápu co (podle reakcí publika atd.) je vtipný/roztomilý na tom, že ostatní čápi nosí štěňátka a koťátka a jeden jedinej bez zřejmýho důvodu vyžere mrak, co neumí dělat nic jinýho než nějaký kousavý a trkací bestie a nositel je mu skoro ukradenej. A když toho má čáp zdánlivě dost tak se ještě ten mrak dovolí naštvat! Finále kdy čáp (aspoň ten je sympatickej) přiletí v chráničích a dostane teda "na výraz díků" za něco jako věrnost a obětavost elektrickýho úhoře, na kterýho jsou mu chrániče k ničemu, tak to byl teda fakt vrchol (jak vtipné). Přijde mi to jako smát se šikaně, někoho to možná pobaví, mě to vytáčí.

Subjektivně mi třetí díl přijde nejslabší, ale přesto mě lehce zaráží ty často až nenávistný hodnocení. Klasika je to pořád pětihvězdičková a najde se v ní pár věcí, kvůli kterým nebyl vznik úplně zbytečný. Zajímavá je třeba už jen postkomunistická odlišnost ("vždyť to nikdy nikdo nečet...my demokraté knihy nepálíme..to né my, to komunisti"), sem tam je něco vtipného (třeba scénka s pokojskou v Itálii nebo "sme doma ještě trochu diskutovali", "hele samochodka, samohybka - to je pokrok") a najde se i nějaká hláška ("zmáčkni return a jeď dál", zaujala mě i "tahat se za nos jak idiot!"). Na Kateřinu Lojdovou se mezi všema těma Kelišovýma a Konopníkovýma docela dobře kouká, česká italština "italských" postav je až surrealistická a přesto že proklamovaná erotika má trochu divnou pachuť je alespoň neobvyklá (kolik filmů se odváží zobrazit mužskou nahotu). Možná je to moje nepochopení, ale přišlo mi pozitivně zvláštní jak si Zdeněk Troška při svojí odlišné orientaci dělá legraci z "homo doktora" Káji ("to je nějakej obmyl, tomu chlapci jde o život"). Takže 5 samYc ne, ale aspoň tři určitě.

Superman mi přijde jako nejprovařenější superhrdina, ale zároveň musim uznat, že je na něm něco zvláštního (nejen to jeho mládí, kdy běhal v polích vedle vlaku). Líbil se mi o něm ten monolog v Kill Bill - o tom, že všichni ostatní superhrdinové se jimi stali a je to jejich převlek, kdežto Superman je jediný, který se tak narodil a jeho převlek je obyčejný smrtelník (cca). Tim se dostávám k první věci, která mi na Supermanovi vadí a která se ani v tomto filmu nezměnila – forma jeho převleku. Hora svalů, co si místo kostýmu vezme sako a brejličky a nikdo ho nepozná, součást „mytologie“? něco jako paní Columbová?...neberu. Líbilo by se mi, kdyby třeba prošel kolem zrcadla a bylo by podle odrazu v něm vidět, že vlastně všichni vidí nějakýho trapnýho sušinku, co není moc Supermanovi podobnej. Druhá věc, co mi vadí alespoň v poslední době je neustálá přítomnost Lexe Luthora jako hlavního záporáka, co dělá problémy – jako nemoc, jejíž příznaky se stále vrací, protože jí nikdo nevyléčil. Tím se dostávám k věci, která mě na tomto filmu zaujala nejvíc – temný superman. Když si s nim poprvé Lex Luthor začal, měl akorát neuvěřitelné štěstí, že to přežil. Další recidivista, který po únosu autobusu zabil malé dítě už to štěstí něměl („exemplární trest musí být vykonán“) a krev v americkém, „dětsky“ (opravdu ne moc á-čkově) animovaném filmu byla překvapivá. Přesto, že „soudce lynč“ není úplně ono, přišel mi temný superman jako zhmotnění protiváhy k současné, všudypřítomné, otravné a možná né vždy bezpečné korektnosti. Dobře je to vidět ve scéně setkání Supermana „hodného“ a temného (ne zlého, protože měl také za cíl ochranu lidí) kdy ten hodný zcela v duchu korektního přístupu říká něco jako „nejsem si jistý, jestli mohu schválit Tvé metody“ a temný superman odpovídá „o žádné schválení nežádám“. Nebo ve scéně, kdy staré pání říká, že každá nepozorností uteklá kočka, kterou musí sundat ze stromu ho zdržuje od záchrany něčího života – a celé to vyznívá jako totálně zlé (on snad tu nebohou stařenku ubezduší!), přitom ta výtka racionálně a „nekorektně“ naprosto dává smysl. Celá korektní společnost se najednou semkne proti Supermanovi, protože zabil vraha, nedodržel tak zákon a odepřel mu právo na spravedlivý proces - stává se tak nebezpečným psancem, který musí být spoután, protože dnes zabil vraha a co když zítra zabije zloděje a pozítří snad samotného ctihodného starostu?!. Je to tak v pořádku? Zákony platí pro každého, i pro toho, pro kterého neplatí ty fyzikální...tak asi ano, ale myslim, že absurdita „korektnosti“, která je často maskována za dobro, kterým ovšem vždy být nemusí je tam vidět. Co je nakonec lepší? - dát Lexi Luthorovi pouze korektní pohlavek, aby mohl dál osnovat své zločinecké plány, při kterých budou umírat další lidé, nebo ho jednou pro vždy naprosto nekorektně rozmáznout o zem? Jak daleko je to potom od nepříjemného monologu z filmu Hvězdná pěchota „...Je historicky dokázáno, že násilí vyřešilo nejvíc konfliktů..“ (cca), nekorektní, ale pravdivé?...možná, možná častá kombinace. Kreslený film jen pro děti? ani náhodou. Možná je cesta temného Supermana slepá ulička a musí existovat jen ten „hodný“, ale myslim, že to byl jediný „záporný“ hrdina, kterému jsem kdy fandil a jeho krátká existence byla velmi osvěžující. Jinak mi přišel divný například boj s Doomsday příšerou v centru města s devastujícími účinky, které by měly za následek X mrtvých civilistů. Autoři měli ale naštěstí tolik taktu a korektnosti, že nám žádné mrtvé civilisty neukazovali a zbyl tak z těchto scén jen ten „cool“ destrukční zážitek.

Musim říct, že pan Tau mi nepřijde jako moc zajímavá postava (jak by asi jeho vzkříšení přijala dnešní, na pedofílii ostražitá společnost..) a filmy o natáčení filmu taky moc nemusim - tim spíš, že je to film o panu Tau, ve kterém se natáčí film o panu Tau. Přesto mi ale tenhle výtvor přijde mnohem zajímavější než třeba „Od zítřka nečaruji“ (tam si myslim, že kvalita filmu těžce zaostává za kvalitou názvu). Dokonce bych řekl, že má něco z té zvláštní atmosféry jako „Velká filmová loupež“, a jména jako Spielberg a Lucas, znějící v českém sci-fi z roku 1988, to bylo tedy překvapivé. Žanetě Fuchsové by v té době evidentně slušel punk účes, Tatry byly zajímavé a dřevěné obklady vyzařovaly zvláštní paprsky předlistopadové, interiérové architektury. Pro mě osobně je nejzajímavější ten samotný film, který se tam natáčí - se zlými „sexy“ UFOny v ženské podobě, co chtějí lidem ukrást sny. Škoda, že Jindřich Polák, nebo možná soudruzi, co rozhodovali o tom, co se bude natáčet považovali toto téma za nedostatečně nosné, nebo možná moc kapitalistické aby vznikl celý, skutečný film o panu Tau a mimozemských Amazonkách, jak by je asi nazvali. Podle těch pár záběrů myslim, že by to mohl být docela úlet a možná by mohl dosáhnout podobně vysoké výtvarnosti jako „Četník a mimozemšťané“. Mohl by tak vzniknout drahokam československé sci-fi, která filmů s „explicitními“ mimozemšťany vyprodukovala zoufale málo. Možná by akademická obec a veřejnost ohrnula nos a dílo by bylo k vidění někde na Festivalu otrlého diváka mezi filmy jako „El Santo bojuje proti upířím ženám“ nebo „Och, ten domovní profi wrestling“ - ale šel bych tam na něj rád.

Ještě tady není moc komentářů, tak jsem je mohl všechny přečíst a můžu reagovat i na ně. Neviděl bych to tak negativně – film jsou pohyblivé obrázky a myslim, že „Doktor od jezera hrochů“ má docela hezkou kameru, což u českých filmů (podle mě) nebývá zvykem. Takže minimálně práci Asena Šopova jako součásti tohoto filmu jde ocenit. Co se týče filmu samotného, až na otravnou postavu tchýně se rozjíždí docela zajímavě, na Terezu Bebarovou se v širokoúhlém filmu :) překvapivě dobře dívá a Afrika se blíží. Výpravnost (skoro surrealistické fotografie Zdeňka Trošky mezi africkými dětmi) mě přitahovala nejvíc, ale dalo se tušit, že výlet nebude dlouhý. Osobně se pro mě film láme v bodě „chirurgické operace“ břitvou. Předlohu jsem neznal, takže mě to docela překvapilo a s šupky hupky návratem doktora domů k „maloměšťáckým“ řečem a problémům klesla i křivka filmu. Neustálý strach co řeknou lidi, že ten má to a my nic a jen ať záviděj atp. – v Praze i na venkově, to mi přišlo dost otravné, zarážející a myslim, že z toho přímo odkapávají Hoštice, kterým to ovšem víc sluší v historii. Vadí mi, že to pak v závěru filmu není nějak dostatečně „odsouzené/shozené“ a zůstává to tak jen jako doprovod, něco, co je běžné a asi teda „v pořádku“. Jinak si myslim, že Zdeněk Troška je zajímavý český režisér, Bota jménem Melichar je zvláštní, Slunce sena patří do „zlaté pokladnice“ české kinematografie a slabších pohádek a Kameňáků už bylo docela dost, takže rád vidím od tohoto režiséra něco „nového“, i když to mohlo být lepší a zajímavější. Poměrně otravný byl i okatý a neohrabaný product placement firem, které jsou známé a tak je tato nesympatická forma jejich prezentace („vám koukám schází boty“ a ukázání na logo na tašce) ve filmu, na který daly nějaké peníze pro mě spíš reklamně kontraproduktivní. Přestože nejsem náročný na herecké výkony a nemám tak vycvičený „herecko výkonový sluch“ přišlo mi zvláštní hraní zmiňované T.B., která na rozdíl od svojí máti nepůsobila alespoň v úvodu nijak zvlášť „přesvědčeně“ negativně...tak nevim jestli to byl záměr, nebo jí „Marfuša“ moc nešla. Každopádně (např. plácnutí místo podpory při horečkách) to bylo docela roztomilý, stejně jako ten baletní výprask a „aloe vera fashion-story“.

Podle mě totální česká klasika, nejlepší díl série. Jako jedna z nejsilnějších stránek filmu mi přijdou hlášky ("auto má z Tuzexu, peněz jako šlupek ", "Ty mlč, ty máš místo mozku z piva kostku", "...inženýrka jedna, tříbarevná!" atd.) jinak ze scén třeba výstup z přibržděného vlaku se svatebními dary nebo monumentální finální bitka...Alexandr Veliký hadr. Troška je tady docela hravej - představy (opakovaný záběr s výbuchem granátu - Sam Peckinpah by čubrněl), nebeská eskadra, červené škrtance, pravděpodobně režíroval i ta náboženská videa atd. Navíc to "vesnické" a především "maloměšťácké" ("když vy inženýrku, tak my!...to budete koukat!") fluidum je v Hošticích roku 1989 docela zábavné (narozdíl od Doktora od jezera hrochů z roku 2010) stejně jako zvláštní letně-vesnická atmosféra. Vnímání filmů je samozřejmě subjektivní - můj názor je, že když se tenhle výtvor bere s nadhledem a bez negativních předsudků, je to jedno z nejzajímavějších děl české kinematografie; a je mi úplně jedno, co si o tom myslí moji sousedi nebo kdokoliv jinej.

Tenhle film se mi vůbec nelíbil. Byla to nepříjemná cesta, na který jsem viděl dost nehezkých věcí, ale jsem rád, že jsem jí prošel. Myslim, že District 9 by měl být součástí vzdělání daleko spíš, než nějaké hrdliččiny hlasy, co zvou ku lásce. Je to typ filmu, kterej protáhne člověka bahnem aby ho na druhý straně vyplivnul o něco lepšího (v úspěšném případě...snad) a je tak vyšším uměním než spousta bezobsažných trapáren, co se za umění vydává. Osobně mě nejvíc iritovalo to pohrdání cenou života, dobře je to čitelné na té linii s geniálním mimozemskym dítětem – v jednu chvíli jsem už myslel, že ho zastřelí jako „ostatní pleps“. Podobně scéna s bezcitným pálením vajíček (samozřejmě komplikovaná otázka množení „alien nation“), testováním zbraní nebo třeba záměrem rozebrat hlavního hrdinu na prvočinitele s vidinou X-ciferných armádních zisků, naprosto nemilosrdně – dobře mu tak, šmejdovi...nebo možná ne. Hlavní hrdina je opravdu nesympatickej (i když z velké části asi prostě jen běžný člověk), ale v závěru se objevil alespoň náznak nečeho ocenitelného a při setkání s vyšším „zlem“ - když zatáčel s gangem a jeho „džu džu“ :) náčelníkem jsem mu fandil - dobře jim tak, šmejdům. Jedna z nejzvláštnějších techno věcí je ta mimozemská kapalina, potřebná pro aktivaci a běh strojů, nebo v závěru to ovládací „želé“ a vůbec ta bio koncepce (aktivace zbraní dotekem pouze mimozemského) - kromě toho, že v pevné, křemíkové éře působí tyhle věci dost exoticky, objevuje se zajímavá myšlenka – protože jsou patrně výtvorem člověka (scénárista nebo někdo jiný) – možná jednou né kreveťáci, ale lidi budou využívat takovou technologii, protože k ní dojdou technickym vývojem – a to, co teď působí tak cize a mimozemsky bude lidské. Další zvláštní věc byla okolo zbraní – vyspělá inteligence, tvořící kosmické lodě a přitom má pořád „klasické“ zbraně - asi na zabíjení mimozemšťanů mezi sebou (ta mikro bouře ve výbuchu je zvláštní). Zarážející je i brutální forma jejich působení (tam se mi líbil jinak nesympatickej šéf komanda - bez hnutí brvou vpřed) oproti třeba futuristické, asi jen omračující zbrani z Minority Report – vede na úvahu, že zbraně mají i odstrašující účinek a proto jsou takové. Polodokumentární forma a ostatní neobvyklosti byly samozřejmě zajímavé. Sečteno, podtrženo - film se mi „nelíbil“, ale cokoliv jiného než 5 mi přijde neadekvátní.