Bart

Dát tomuhle seriálu o jednu hvězdičku více než Ordinaci v růžové zahradě nebo Pojišťovně štěstí, to mi připadá u některých uživatelů krajně pokrytecké. To, že někdo nemá rád českou tvorbu, se pochopit dá, ale hodnotit systémem, co je český, to je špatný, mi připadá tak trochu ujetý. Co říct? Tohle není seriál o bohatých a šťastných lidech, které vídáme denně na Nově a na Primě. Ve vesnici se denně nevraždí a nepobíhá tam parta detektivů, která by těmi nejmodernějšími metodami tyto zločiny vyšetřovala. Také tam nemá ordinaci cynický lékař, jemuž je lékařská etika na míle vzdálená. Ve vesnici žije jen prostý český člověk, se svými "všedními starostmi". Žije tam sedlák, který po revoluci restituoval rodinné pozemky a má starosti, aby vše obhospodařil a uživil sebe a rodinu. Starostka obce má za manžela podvodníka zapleteného do úplatků a spekulací s pozemky. Mladý truhlář, jemuž utekla ukrajinská manželka, se musí potýkat nejen s jejími bratry, ale i s existenčními problémy a né zrovna čistou minulostí. Nepřipadá mi, že by tyto postavy byly tak vzdálené skutečnému životu na českém venkově a v Čechách vůbec. Seriál má velkou spoustu krásných a zajímavých postav, umocněných nadprůměrnými hereckými výkony jejích představitelů. Ať už je to Marta Hrabětová Zuzany Bydžovské, vyrovnávající se se svou romskou krví a hledající sebe sama a své místo v životě, svérazná důchodkyně Koldová Vlasty Chramostové, nebo bývalý komunistický funkcionář Saša Machonin Josefa Vinkláře. Kromě velmi dobré režie má seriál naprosto netradiční kameru, která ještě více umocňuje působivost příběhu, o jímavé a působivé hudbě Jana Jiráska nemluvě. A závěr? Tenhle seriál se mě osobně dotkl na těch nejcitlivějších místech mého nitra a já nemohu jinak, než dát plný počet. Zbývá jen doufat, že druhá polovina seriálu nebude slabší. Pro mě je tohle nejlepší seriál, natočený po roce 1989.

Když tenhle seriál srovnám s jeho (téměř) souputníkem Mužem na radnici, tak musím říct, že se Okres na severu mnohem více povedl a to po všech stránkách. O hlavním hereckém představiteli není třeba hovořit, protože J. Moučka dobrým hercem byl a J. Švorcová jakbysmet. Seriál pro mě není úplným ideologickým odpadem, jako jiné. Z prostého důvodu. Pilný divák, který vydrží a shlédne seriál dokonce, musí uznat, že ne všechno bylo v seriálu poplatné režimu. Byly postavy (P. Svojtka), které se modelu socialistického člověka vymykali a přesto nebyli vykresleny negativně. Poměrně často se v seriálu objevovali narážky na skutečnost, že na západě "TO" dělají lépe a že bychom si z nich měli vzít příklad, protože jsme zaostalejší. V seriálu vystupují také postavy příkladných straníků, kteří i přes svojí čistou morální minulost sešli na zcestí a dopouštěli se chyb (zpronevěry, podvody). Je zde přeci jenom znát rukopis Jaroslava Dietla, který se snažil o trochu objektivity, ale v rámci určitých mezí, tak aby to schvalovatelům šlo pod vousy. A ono bohužel nešlo. Seriál měl při schvalování problémy. Soudruhům se právě nelíbila ta rozličnost charakterů a určitá míra sympatií a pochopení soudruha Pláteníka s těmi "negativními" rysy špatných soudruhů. Nakonec ale seriál prošel. Snad si soudruzi cenzoři mysleli, že to bude vypadat, že strana přiznává, že ne vše je dobře, ne všichni komunisti jsou příkladní, ale že vše se dá napravit. Každopádně role v seriálu se dávali zřejmě za odměnu. Svědčí o tom nepřeberné množství herců, kteří přesvědčenými straníky opravdu byli. Např. Moučka, Švorcová, Sklenčka, Růžek, Bek, Řanda, Prachař, Mixa, Krulišová, Švorc, Haničinec a další.

Ještě téměř na konci filmu jsem měl v úmyslu dát o hvězdu více. Jedná se sice budovatelské drama klasického schématu. Konec války, zbídačení vesničané, záchrana v podobě komunistické strany, převrat, Gottwald, kolektivizace, diverzanti a nepřátelé republiky, konečné vítězství. Myslím, že spoilerovat u budovatelského filmu není žádný prohřešek, protože jak jinak může podobný film skončit. Chtěl jsem ale říct, že tento film se povedl alespoň po stránce vynikajících hereckých výkonů předních slovenských herců a proto jsem se téměř nechal strhnout k perverzním třem hvězdičkám. Ovšem na samém konci filmu přišel neskutečně patetický proslov Julia Pántika a bylo po nadšení. Aniž bych chtěl polemizovat o kráse hlavní představitelky Jely Tučné, nebylo by od věci, kdyby jí maskéři trochu vytrhali to husté obočí. Mezi vrstevnicemi vypadala bohužel jako Brežněvova dcera.

Pokus o psychologickou studii dvou bratrů nedopadl až tak špatně, jak dopadnout v rukou režiséra Skalského mohl. Obzvlášť herecký výkon Vladimíra Kratiny a místy působivá hudba Vítězslava Hádla pozvedla celkovou úroveň filmu a daly tak trochu zapomenout na nepřesvědčivého Ondřeje Pavelku a nemastnou - neslanou Zoru Jandovou.

Celkem nudný detektivní film pro děti natáčený v Gottwaldovské filmové prokukci, obsazený vesměs brněnskými herci a neokoukanými dětskými tvářemi, což je jeden z mála pozitivních rysů filmu. Na V. Menšíkovi už bylo znát, že mu nebylo nejlépe.

Zatímco v roce 1974 bojoval Jan Kačer s normalizátory za svou divadelní tvorbu, především za inscenaci Brechtovy Matky Kuráže s Danou Medřickou v hlavní roli, ve filmu si jako "správný odpůrce" totalitního režimu střihl roli ve slovenském budovatelském dramatu a to rovnou jednu z hlavních rolí čestného a spravedlivého předsedy družstva. Po řemeslné stránce se film docela povedl, ale ta ideologie.....

V první polovině 30. let byla natočena spousta nekvalitních filmů. Bylo to dáno především nedostatkem kvalitních umělců v oblasti režie a scénáristiky. Snaha vyrovnat naší produkci té valící se ze zahraničí co do počtu filmů se sice částečně podařilo, ale výrazně tím klesla kvalita na úkor kvantity. Tenhle film se mezi těmi nejhoršími řadí na první místa. Slabý scénář nenabízí téměř žádný děj, o hereckých výkonech nemluvě. Převážná část filmu byla natáčená v exteriérech, což sice zřejmě snížilo náklady, za drahý pronájem barrandovských ateliérů, ale dodatečné studiové postsynchrony exteriérových záběrů jsou i na tehdejší dobu a podmínky na té nejhorší úrovni. Vše je umocněné velmi špatnou kvalitou dochované kopie.

Tady není skoro co dodat. Karlos řekl téměř všechno za mě. Na svou dobu opravdu zdařilá první zvuková detektivka s výborným Plachtou a zároveň jeden z nejvyrovnanějších filmů Svatopluka Innemanna. Velmi dobrá kamera. Trochu rušivá mi připadala jen nepůvodní hudba Schuberta, Liszta a dalších známých skladatelů. Jen bych ještě vyzdvihl velmi dobrý herecký výkon Elly Nollové ve vedlejší roli domovnice.

Film, který mě navzdory všeobecnému nadšení příliš nezaujal. Působil na mě hodně amatérsky, místy nudně (např. fotbalový zápas), kamera i herecké výkony vyznívaly spíše dokumentaristicky.

Vyrovnaný a kvalitní film, ale na K. Kachyńu průměrný. Film byl dokončován v bouřlivých listopadových dnech a na jeho obsahu, co se týče trefování se do komunistů, je to vidět. Začínající Milan Šimáček jako dementní Pepík byl skvělý a svou roli už nikdy nedokázal překonat, ani svými vojáky v Tankovém praporu a Černých baronech.