Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Horor

Recenze (217)

plakát

Kamenný kvítek (1972) (TV film) 

Kdybych po roce 1989 zachytil podobnou pohádku se stejným obsazením, řekl bych si "klasický zaopatřovací ústav". Pohádkový cyklus "Bylo, nebylo" bylo většinou jakési alibi pro vznik pohádek s minimálními náklady na herecké obsazení, černobílý materiál a scénografii. Tehdejší i současné děti těžko pochytí, pochopí a stráví pohádku na motivy uralských pohádek i přes hvězdné obsazení.

plakát

Zlaté pometlo (1976) (TV film) 

Kulisovka nebo papundeklovka jsou hloupé, degradující výrazy. Takové televizní pohádky pro nejmenší u nás vznikaly, a byly jich ročně na desítky. Ale srovnejme si, které země světa se s námi mohly rovnat. Které země, třeba jen východního bloku, natáčely televizní pohádky v levné produkci s těmi nejlepšími herci, jaké daná země měla. Zjistíme, že Československo bylo v tomto ohledu ojedinělé. Navíc od poloviny 70. let a s příchodem barvy u nás výrazně vzrostly výdaje na scénografii. V roce 1976 bylo naprosto běžné natáčet televizní filmy a inscenace na černobílý materiál ale na dětech se ovšem nešetřilo. Hezká pohádka, která není tak často reprízovaná (ani já si jí ze Studia Kamarád nepamatuji :D), možná trochu drsná, točící se kolem dřevěné nohy, kterou vysloužilec Jakub (Jaroslav Moučka) získal ve válce.   

plakát

76. mezinárodní hudební festival Pražské jaro 2021 (2021) (koncert) 

Už dlouho jsem neslyšel Mou vlast s tolika intonačními přešlapy. Přestože je mohli udělat a třeba i udělali externí spolupracovníci, jedná se kompletně o odpovědnost Collegia 1704, které pro mě tuto prestižní povinnost nezvládlo. U žesťů se bohužel tyhle chyby nedají schovat za zbytkem orchestru. Hornistka se ještě nenaučila a nezvykla, že když udělám kiks, nesmím to na sobě nechat znát. Já osobně podobnou ostudu nepamatuji.

plakát

Slůně (1972) (TV film) 

Asi nešlo tak o odvahu, jako spíš o pokus, jestli normalizační Československá televize v roce 1972 skousne evidentní pokus o odkaz na novou vlnu 60. let. Film byl vyroben v Krátkém filmu Praha, ale jestli se dostal na obrazovky, nevím. V každém případě nejen hlavní představitelka, ale i ostatní neherci jsou skvělý a Zora Jiráková v roli protivné matky mezi ně skvěle zapadla. Film natočený ve stejné době jako Metráček, nicméně o levely lepší, syrovější a pravdivější.

plakát

Natali (1968) (TV film) 

Natali je výjimečné dílo z díla brněnského studia. Tvrdím to nerad, ale v Brně i Ostravě vzniklo velmi malé množství filmů a inscenací, které stojí za vzpomínku nebo dokonce za vytesání do kamene. Tohle dílo k nim patří. Petr Tuček byl skvělý filmař a točil dokonalá díla, pokud k tomu měl všechny potřebné spolupracovníky a tvůrčí svobodu. Pro mě k nim rozhodně patří Dostojevského Strýčkův sen z roku 1971. Natali bohužel uškodilo předabování hlavních protagonistů Josefem Abrhámem, Miriam Hynkovou a Janou Drbohlavovou. Skvělá Danuše Klichová a naprosto dokonalý František Šlégr.

plakát

Dům Doni Bernardy (1974) (TV film) 

V době tuhé normalizace, kdy často vznikaly příběhy o vynikajících mužích socialistického vzoru, byla inscenace podle García Lorcy čerstvým závanem a ukázkou skvělého ženského herectví. Příběh paní Bernardy, která před i po smrti svého muže chrání své dcery před světem mužů a drží je přísnou výchovou ve svém domě, byl vždy skvělou příležitostí pro ženský herecký ansámbl každého divadla. V Národním divadle v roce 1967 dostala tu čest hrát titulní roli Vlasta Fabianová a její dcery Jarmila Krulišová, Luba Skořepová, Naděžda Gajerová, Nina Jiránková a Jaroslava Tvrzníková. Čestnou a v podstatě hlavní roli služky Poncie získala Dana Medřická. Československá televize byla stejně moudrá a zvolila skvělé herecké obsazení. Titulní role Bernardy byla skvělou a ojedinělou příležitostí pro úžasnou herečku Věru Tichánkovou, která bohužel celý život sbírala jen vedlejší role. A důkazem jejího talentu a herecké i lidské vyzrálosti byla právě tato role. Dalším pověstným želízkem byla Blanka Waleská v roli služky Poncie. Herečka opět vyrazila dech svým úsporným a přesto působivým herectvím a vytvořila tak nádhernou postavu ženy, která i přes to všechno žije za hubičku v domě plném odmítání a nenávisti a je v důležitých momentech policajtem a uchem své paní. Možná právě tato role předznamenala životní roli v televizním filmu Lístek do památníku o rok později. Zajímavou postavou inscenace byla bernardina matka Marie Josefa v podání Marie Rosůlkové, kterou atmosféra v domě dohnala k šílenství a její dcera ji tak zamyká v pokoji. I pro Rosůlkovou to byla velmi odlišná role, která dokázala herečku vyjevit i v jiných barvách, než bláznivé komičky. U dcer Bernardy je to trochu něco jiného. Nějaký čas mi trvalo, než jsem zjistil, která z nich je ta nejstarší, ta, které jediné patří nějaké věno po zemřelém otci. Tadáá byla to Karolina Slunéčková, krásná ženská, plná sexappealu, která i do vysokého věku vypadala HOT. Zatímco její mladší sestru hrála... no... Eva Jiroušková :D V případě zbývajících mladších sester jsem opět musel váhat. Nejmladší dcerou měla být Eliška Balzerová (Havránková), která už tenkrát vypadala neskutečně vyspěle ve srovnání s Gabrielou Vránovou nebo Růženou Merunkovou. Místy mě až mrazilo při atmosféře, kterou v domě dokázala vytvořit pětice převážně citově vyprahlých dcer, plná pasivně agresivní nenávisti, závisti a zloby. A tak to bylo už od úplného začátku, kdy se všechny ženy z domu sešly v hlavní místnosti po pohřbu otce rodiny v dalším sousedském ženském doprovodu v černém. Kromě hereckých výkonů ne úplně dokonalou režii a scénář rutinéra Jiřího Bělky pozdvihly na vyšší level kostýmy další rutinérky Jarmily Konečné a především ateliérové stavby oskarového Karla Černého. V dnešní době u nás bohužel není televize, která by byla schopná natočit obyčejnou inscenaci stojící na scénáři a hereckých výkonech, především ta, z jejíž podstaty to vyplývá. Vyšlo to z módy. Sorry dave zdejší, ve své kategorii pro mě TOP.

plakát

Hadrián z Římsů (1976) (TV film) 

Televizní inscenace se bohužel neobešla bez nutné účastí emigranta Matušky, který emigroval proto, že u nás neměl dostatek prostoru k uměleckému rozvoji. Jeho filmografie ostatně v tomhle kontextu působí hodně směšně. V každém případě se jednalo o velmi dobrou komedii v čele se Zdeňkem Dítětem, který zde opět potvrdil svůj komediální talent.

plakát

Pan Kobkán vdává dceru (1977) (TV film) 

S ohledem na úspěch příběhů vojáka Švejka měli někteří televizní tvůrci pocit, že kdejaká pitomost, co Hašek napsal, stojí za zfilmování. To je bohužel případ i tohohle nesmyslu, ve kterém s ohledem na stupiditu exceluje Jorga Kotrbová jako „stárnoucí panna protože blbka“ a její otec Ilja Prachař. Herečka Zuzana Kočová se sice podílela i na téhle hrůze scénáristicky, ale musím ocenit, že dokázala vytvořit ve své roli takovou ošklivku. To však nevymaže hloupý a extrémně nevtipný příběh. Až mi bylo líto tvůrců, kteří se snažili postavit v ateliéru docela slušný umělý les.

plakát

Krakonoš a švec (1975) 

Ať už vynikající cyklus o Krakonošovi se skvělou hudbou Luboše Fišera vyprávěl Bohuš Záhorský, Václav Voska nebo Ota Sklenčka, první film je charakteristický především úsporou hlasu vypravěče a snahou o maximální vyprávění obrazem s doprovodem hudby. Na jednu stranu je to dobře a svědčí to o skvělém režisérovi, na druhou stranu to člověka ochudí o krásný hlas Bohuše Záhorského.

plakát

Kráska a zvíře (1971) (TV film) 

Moskalykova televizní adaptace se hravě vyrovná té Herzově filmové. Na prvním místě je třeba vypíchnout hrubínovskou romantiku, kterou zachoval. Dokonce i strohá televizní dekorace nepůsobila tak chudě. Ostatně Zázvorka byl mistr a uměl divy. A vrcholem byla romantická hudba Luboše Fišera, kterému se Hapka bohužel nevyrovnal. Ostatně Fišer po letech vykradl sám sebe a hudbu použil i v cyklu loutkových kraťasů o Krakonošovi.

Reklama

Reklama