Queendom

Musím říct, že první díl mě docela vtáhnul (přepla jsem na začátek omylem) a s chutí a napětím se podívám na další, poněvadž mi zápletka přišla originání. Ale jak už to chodí, zdání občas klame. Neměla jsem šajn, že jde pouze o remake jinýho, dle hodnocení i lepšího seriálu. Ale čert to vem, nemám to jak porovnat, tudíž zatím za čtyři.

Typická ukázka toho, jak dokáže českej dabing zkazit film. Jinak je to ale rozhodně nadprůměrná, příjemná komedie, plná fakt vtipnejch momentů a originálních nápadů. John C. Reilly opět exceluje a aspiruje tak na vážnýho kandidáta do mý topky herců. Oproti tomu Scott překvapil, poněvadž dokáže zahrát i něco jinýho než vypatlanýho kreténa.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Arogantní komik natočil jednostrannej a manipulativní dokument, ve kterym se snaží udělat z každýho věřícího vymytýho kreténa a vcelku se mu to za pomoci střihu a dětinský neschopnosti nechat někoho domluvit, daří. Při jeho inteligenci a věku bych ale čekala trochu nadhledu. Za prvé bible není kniha, kterou lze číst od začátku do konce jako jeden příběh, a pak - a to hlavně - bible je určitá alegorie, pouhý podobenství, s nekonečnou možností výkladů. Come on! Neznám nikoho, kdo vážně věří tomu, že had mluví...Co se mi ale líbilo moc, byla ta temná stránka, kterou Maher taky odkryl. Náboženství, ať už se zdá bejt jakkoliv nelogický, má obrovskou moc. Stejně jako kterejkoliv jinym protředkem zmanipulovanej dav. A kde je moc, tam jsou prachy a sobectví a vraždy a vůbec všechno to, co desatero zakazuje. Nechme náboženství těm, kdo dle desatera skutečně žijou, s pokorou a v "chudobě" a dejme na prdel těm, kdo právě těchto lidí zneužívaj. Co je špatnýho na tom, něčemu věřit? Víra jednotlivce nevede ke svatý válce. Tendenční výklad, fanatismus a touha po moci už jo.

Ověřená režisérská ruka Guye Ritchieho jako by ztěžkla a zvážněla. Ne že by to bylo na škodu, ale postrádám tady míru nadsázky, na jakou jsem u něj zvyklá. No a taky by se už nemusel tolik vykrádat. Příště už by mě to mohlo i štvát.

Vždycky jsem měla za to, že čb film má bejt právě tou nebarevností zajímavější, nebo se tak aspoň snaží tvářit. Jenže na mě to vůbec nefunguje. Je to jako kdyby mi někdo sebral jeden rozměr. Všechno je najednou takový placatý a míň to ve mně zanechá. Kluci sice hrajou dobře, kvůli Turgoosovi jsem si to nakonec i pustila a Londýn miluju, ale ani ten příběh nebyl ničím extra a vlastně si myslim, že si na to za tejden ani nevzpomenu.

WTF!!!

Černohumorný vyprávění o chlápkovi, kterej smyslu pro humor nemá ani za mák, ani toho moc nenamluví, zato důvtipu má na rozdávání. A když vezmu ten závěr, taky dost štěstí. Zápletka je originální a druhou půli jsem byla stržená proudem dohadů, kdo že je vlastně ten, kdo celou lavinu průserů způsobil. A nestydim se přiznat, že mě finále překvapilo.

Ač na blonďáky nejsem, Charlie Hunman mi s přehledem vod první vteřiny trhá rodidla. To je ale jen jeden z mnoha bodů k dobru. K prvnímu dílu jsem přistupovala trochu s nedůvěrou, která se se závěrečnejma titulkama rozplynula jak pára nad hrncem. Zatim moc nevim proč, ale tohle je nějak jinej seriál. Je syrovej, temnej a nebezpečnej. A navíc, hraje tam Peggy Bundová:)

V dokonalosti je možná krása, ale zároveň i chlad. Takže se připojuju ke všem, jejichž hercna zůstala emocema netknutá. Navíc jsem se pořád nemohla zbavit dojmu, že má film přepálenou stopáž, že to přece už někde gradovat musí a pořád sledovala čas. Zkrátka mě Scott po řemeslný stránce plně uspokojil, ale nic víc. Pak taky musím říct, že u mě Denzel Washington nikdy uvěřitelnej záporák nebude, ať už zabije sebevíc lidí sebehnusnějším způsobem.

Nebejt poněkud roztahanýho začátku, kde jsem si vůbec nebyla jistá kde jsem a co se po mně chce a trochu nudnejch pasáží s Gerem, to bylo naprosto výborný. Vizuální lahůdka. Cate Blanchett to zase rozbalila, protože na mě působila autentičtěji než sám Bob Dylan.