Ivi06

Mé první setkání s Lynchem a docela oříšek... Člověk čeká nějaké rozuzlení a v posledních třiceti minutách přijde něco uplně jiného, co Vám hlavu zamotá ještě víc... Ve vzteku z absence rozuzlení a totálního nepochopení jsem se vydala na Google, abych našla nějaké vysvětlení... a když se dostavilo to ahááááááá, tak jsem usoudila, že ten film je vlastně hodně dobrý :D Jenom teda velký obdiv patří těm, kteří to pochopili :D (Vážně někdo takový je? Jestli ano, čekám vzkaz :D) Naomi je tu úžasná a ta zvláštní temná a mysteriózní atmosféra má hodně do sebe. Většinou u takových filmů mám potřebu si je pustit znovu, aby mi to celé do sebe zapadlo... zde však váhám, protože je celkem dlouhý a vlastně i docela ponurý a těžký... prostě oříšek. Každopádně jsem ale ráda, že jsem ho viděla.

Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili.

Já už se nechci seznamovat a už nikdy nepůjdu na rande :D Seznámíte se s takovým fešákem, který má slušnou a záslužnou práci a ono pak toto ? Hodně dobrá depka... Přitom nelze říct, že by scénář byl nějaký revoluční a že by herci zasluhovali oscara, i přes to, že jejich výkony byly hodně dobré... ale dýchne na Vás temnota a ten děsivý druh zvrácenosti sociopatického hlavního hrdiny, jehož klid a trpělivost jsou v některých situacích mrazivé, a jeho nevypočitatelnost Vám nedá vydechnout, protože čekáte na nějaký výbuch a na to, jak to vlastně skončí. Naprosto přesně vystihl náladu filmu "SILENTNAME", když napsal, že to není film, kde se neustále něco děje, ale film, který se postupně zarývá pod kůži a buduje atmosféru - lépe bych to nenapsala. Výborný Max Riemelt, kterého snad poprvé vidím jako záporáka... skvělá hudba dokreslující tu mrazivou a depresivní náladu. Celkově příjemné překvapení, které ve Vás vzbudí nepříjemné pocity.

Od dětství miluju předlohu, znám každou scénu nazpaměť, takže jsem poprvé na film koukala možná moc kriticky. Ve své podstatě tahle pohádka má vše co má originál, a ještě trochu víc. Začněme písničkami - Alan Menken vytvořil v roce 1991 hudební mistrovské dílo - jeho písničky jsou podmanivé a nesmrtelné. Při jejich poslechu mě vždy hřeje u srdce. A v roce 2017 přidává pár nových, které jsou opět melodické, lehce zapamatovatelné a které zachovávají duch písniček původních... Byly přidány i nové celkem povedené scény, díky kterým se o našich hlavních postavách dozvídáme trochu víc. Co se týče hereckého obsazení, z Dana Stevense jsem měla obrovskou radost, o svých hereckých kvalitách mě přesvědčil už dávno a Zvíře ztvárnil krásně. Navíc se výborně podařilo převést jeho skutečnou mimiku do finální zvířecí podoby... o vizuálních efektech ještě později. Emma na mě chvílema působila trochu prkenně, ale jinak to zvládla, včetně zpěvu, výborně. Nejlepší je pak snad Luke Evans, který se své animované předloze fyzicky i pěvecky podobá nejvíc a diváka prostě jeho hlody baví. Neskutečně se stydím, že jsem McGregora nepoznala, a to mám nejmíň tisíckrát naposlouchaný soundtrack z Moulin Rouge... ten francouzský přízvuk zvládl bravůrně. No a zbytek obsazení prostě perfektní, včetně McKellena, který bude vždy mou srdcovou záležitostí. Nakonec zmíním vizuál, který je kapitolou sám o sobě. V kině jsem litovala, že jsem sebou neměla brýle, abych si dost ostře užila ty nádherné efekty. Na scénu "Be our guest" jsem byla nejvíc zvědavá a předčila očekávání... co to tady budu rozepisovat, absolutně všechen vizuál byl prostě úžasný... od již zmíněného Zvířete, dále pak vesničky, po výzdobu hradu, Belliny ikonické šaty... všechno.

Hrát 11 postav tak, že Vám vlastně nedochází, že je všechny hraje jedna jediná herečka... to dokáže Tatiana Maslany. Když na tenhle seriál koukám, mám prostě pocit, že tu je tak strašně moc postav... a přitom je takřka všechny hraje Tatiana... za to klobouk dolů, protože to zvládá famózně. Příběh mě stále baví, ale to nejlepší je skutečně to její herectví. Chystá se pátá série a já se nemůžu dočkat až Tatianu zase uvidím na obrazovce.

Francouzům se zase něco povedlo... a to, vzbudit v člověku snad všechny možné emoce. Budete se smát, budete dojatí a budete taky zuřit vzteky a bude se Vám chtít vraždit... Ten vztek ve mě asi převládá. Někteří lidé - v tomto případě matka Glorie, v sobě nemají ani špetku studu. Že jí není hanba... za to koule má pořádný, když si tam prostě nakráčí a nárokuje si něco, na co nemá absolutně žádné právo... nebo teda podle francouzské justice asi teda má... Jo to by se jí líbilo... odložit dítě, nechat ty nejnáročnější léta výchovy na otci a pak si tam po letech nakráčet a "kukuč, jsem tvoje maminka, tak teď si tě beru, ju?". Jako krásný film... s důležitým poselstvím... ale, jsem naštvaná prostě :)

Po delší době zase film, kde počínání hrdinů není úplně předvídatelné, a takové mám ráda. Úvod je velmi povedený, ty delší stopáže, kde se vlastně nic neděje, kde pozorujete Katherine jak kouká z okna, usíná na pohovce, ty dokonale vykreslují tu šílenou nudu, kterou zažívá. Do toho ta kamera a krásná scenérie : anglický venkov druhé poloviny 19. století, který je ale zároveň tak strašně depresivní, že já osobně : mít za manžela slizkého podivína, s ještě odpornějším tchánem, zavřená furt doma a jediné kam se venku dá jít je do toho hnusného počasí... no já bych si hodila mašli. Hlavní hrdinku tedy logicky musíte hrozně litovat... alespoň tedy do určité doby, pak byste jí tu mašli totiž rádi uvázali sami.

Jsou dvě kategorie herců. Ti, kterých si všimnete a časem zjistíte, že jste je vlastně už v nějakém filmu viděli, ale jejich herectví nebylo natolik výrazné či zajímavé abyste si je zapamatovali. James McAvoy pro mě představuje tu druhou kategorii herců. Jsou to ti, kteří Vás něčím dostanou hned poprvé, co je vidíte. A i když je to úsměvné, McAvoy si mě získal svou rolí pana Tumnuse v Narnii. Už dlouhá léta patří mezi mé oblíbence... a po SPLIT prohlašuji, že je bůh. To, co se svým obličejem a hlasem dokáže je obdivuhodné. Dokáže být roztomilý, slizký, děsivý, ale i citlivý. Chvílemi z něho máte strach a husí kůži a v další scéně Vás dojme k slzám. Prostě herecký koncert. Až po druhém shlédnutí jsem dokázala patřičně ocenit hloubku celého příběhu a význam poslední osobnosti. Ne, že by to poprvé nebylo pochopitelné, ale podruhé už můžete víc vnímat detaily a souvislosti... a hlavně si naplno užít to dokonalé herectví McAvoye. Herečky si vedly také velmi dobře... moc se mi líbila postava milé psycholožky, jejíž osud může být akorát trochu předvídatelný. A dobrá byla i Casey, jenom teda... chudák holka. Konec může působit trochu přehnaně, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Nesmím opomenout krásný ústřední hudební motiv, který se hned stal součástí mého soundtrack playlistu. Výborný zážitek.

Okej, všichni dobře víme, že je naprostá blbost, aby astronautka utajila těhotenství a dostala se na Mars... ale budiž, to bychom pak neměli film, a asi by to byla trochu škoda... neříkám, že to musíte bezpodmínečně vidět... ale bylo to takový slaďoučký a dojemný... asi na to zrovna byla nálada. Vizuál je krásný, celý score a soundtrack je povedený, a hlavně Asa Butterfield mě v této roli strašně moc bavil. A ta otázka, co mi bude dlouho zvonit v uších... "What's your favorite thing about Earth?".

Výborně gradující thriller, který vás nenechá vydechnout a u kterého díky všem těm zvratům nevíte jak to celé skončí. To postupné odhalování pravdy pomocí časových skoků mě bavilo a nebylo nijak zvlášť matoucí... bylo to tak akorát, aby to posílilo napětí a divákovu zvědavost. A hlavně, Duris a Le Bon jsou výborní, věříte jim každý pohled, každou vrásku, každou slzu. Snímek by si zasloužil určitě více diváků.