Spock

Další zajímavý přírůstek do mé kolekce viděných japonských anime. Tentokrát diváka čeká příběh s nádechem velké konspirace a boje několika vládních bezpečnostních složek proti v sobě. V celém tom, pro mě, vykonstruovaném ději, máme obě dvě hlavní postavy, Červenou Karkulku a vlka, až uvidíte film, tak pochopíte. Jsou jako dvě figurky, které se náhodně potkaly v nesprávnou dobu na nesprávném místě, přes velké sympatie se stávají obětí své minulosti a přirozenosti, to co jsou nezmění, možná v dalším životě. V hodně věcech je příběh inspirativní a má několik „skrytých zákoutí“, ty jsou naplněné alegorií a setkáváme se s nimi v představách a snech hlavního hrdiny. Nebýt toho trochu zamotaného děje, dal bych plné hodnocení.

Tohle mám vážně rád, obyčejné filmy. Tak moc obyčejné, že si o nich na konci můžete myslet téměř cokoliv. Tím ovšem nemyslím, že by divák měl být zklamán, ale naopak spokojen. Taková plejáda lidských individuí a osudů, která se mu během filmu „podstrčí“ ho musím alespoň v jednom případě oslovit. Člověk, mající touho zachraňovat, majitel restaurace, který vede „sisyfovský“ boj se špínou ve svém okolí a nebo „sympaťák“ věřící na vzkazy v sušenkách, můj tajný favorit v celé plejádě. :-) Ale máme tady i další, fádní, zvláštní nebo chcete-li „obyčejné“ lidi. Díky těm všem je pak film velmi příjemným počinem.

Pro mě jedno z průlomových sci-fi. Zdařilý děj, kterému nechybí nadhled a trocha toho humoru, opatřit si alkohol na druhém konci galaxie zase není tak těžké. :-) Zároveň oceňuji velmi dobré triky.

Ze začátku jsme se opravdu nudil, těžko říct čím to bylo. Možná se mi zdálo, že sleduji dokument a ne drama ze života eskymáku. Postupně se mi však otevíral film i z jiných úhlů a já se mohl konečně ponořit do příběhu. Poslední část příběhu pak pro mě byla nejsilnějším zážitkem. Souhlasím s Pohrobkem, je to neobyčejný film, který má pro mě ovšem ve své podstatě obyčejný příběh „zabalený“ pouze do atypického obalu, drsné divočiny a jiné mentality lidí, jež v ní musí žít. Pro diváky, kteří si film chtějí pustit, doporučuji obrnit se trpělivostí, která přinese na konci své ovoce. Málem bych zapomněl na přírodu ve filmu, je krásná.

Rozhodně kvalitní anime, které bych ovšem nepovažoval za legendu. Tématicky je příběh a prostředí pro diváka velmi zajímavé, chybí zde ovšem větší průhlednost v ději, ten je místy hodně chaotický a nejvíce mi osobně vadilo vykreslení charakteristik některých postav a jejich motivace. Připadalo mi to jako by autor nezvládl „pokrýt“ všechny aspekty příběhu. Při svém soustředění na zamýšlený závěr, mu mnoho věcí jaksi „uniklo“ a zůstalo na okraji nevyřešeno.

Nemám osobně nic proti „béčkovým“ filmům, na některé se dívám docela rád, ale tento film je na můj vkus „béčkovitý“ trošku moc. Opravdu jsme se u toho nudil. Film mě zklamal zejména kvůli nudnému prostinkému ději, který se točí kolem dvoj bratrů. Jeden z nich je zločinec a ten druhý naopak skvělý policista. Zatímco mladší bratr umírá rukou padoušského mafiána, jeho starší bratr, policista, se jej vydává pomstít. Díky svojí skvělé „kopací technice“ to nebude mít těžké. Bohužel divákovi jako jsme já nestačí jenom pár dobře mířených kopů a ran. Co tahle příště přidat nějaký příběh, herecké výkonu a trochu atmosféry, která vtáhne do děje?

Na svoji dobu to musel být opravdu průkopnický film. Co postrádá na první pohled logiku, nemusí být beze smyslu. Hřebíky kombinované s obnaženým ženským tělem, proč ne. :-)

Po všech kladných ohlasech, které jsme na film získal, bylo jasné, že k němu budu přistupovat s velkým očekáváním a můžu směle říct, že se to zase jednou vyplatilo. Velmi dobrá atmosféra spojená se zajímavým příběhem a vynikající hudbou, nedají divákovi ani na chvilku možnost se nudit.

Tohle je vážně velmi dobrá záležitost, ze dnes již neexistujícího SSSR. Znáte ten pocit, když vidíte nějaký film a na jeho konci si uvědomíte, že jste viděli něco výjimečného? Nečekáte nic a najednou dostanete mnoho, výjimečný zážitek. Přesně tak je to s tímto filmem. Klavírista Platon Sergejevič se dostane vlivem servírky Věry, do velkého průšvihu. Odjede mu vlak a on zůstane trčet na stranici. Z letmého setkání obou hrdinů se ale postupně vyvine vlivem náhody a vzájemných sympatií v krátkém čase mnohem víc. Vztah, který oběma hrdinům změní jejich životy na pořád. Minulost doléhající na oba dva hrdiny a budoucnost, která je více než nejistá je neodradí od toho najít si k sobě cestu. Jak by řekl klasik: „Amor vincit omnia“ neboli „láska všechno přemůže“. Možná se bude zdát zápletka s osudovým seznámením příliš „tuctová“, ale já ji v tomhle případě kvituji s nadšením. Skvěle to funguje ostatně jako celý film. Dlouho na mě z filmu „nedolehla“ jeho civilnost tak jako v tomto případě. Ten způsob herectví, to prostředí v němž se film odehrává i samotní hrdinové, jsou pro mě zvláštní, nebo lépe řečeno velmi cení. Atmosféra je zřejmě neopakovatelná, 80. léta v SSSR, nepůsobí ovšem jako tíživá deka represe a deprese, ale naopak divákovi umožní ponořit se do opravdu „civilní“ atmosféry té doby, kde lidé žijí svými životy a svými problémy. Viz. např. scéna na tržišti s melouny, skvělá ukázka bezprostřednosti lidí, kterou ve dnešních filmech moc nenajdete, bez strojenosti přetvářky. Pokud se snad odvážíte si film pustit čeká vás na dnešní dobu netradiční zážitek, laskavé pohlazení po duši filmového diváka.

Velmi dobrý film pro všechny dětské diváky. Mají tady vše, co potřebují. Celkový dojem nakonec korunuje i sympatické zvířátko, tentokrát tuleň. Podruhé to vidět nemusím, ale dětem to klidně pustím bez obav.