RetroMan

Meyerova snaha o zápletku vychází naprázdno. Některé scény jsou zajímavé, např. dovádění ve vodě, úvodní titulky, ostré rvačky. V tomhle filmu se však žádné prsatice nenacházejí, a i když už je rok 1968, tak scény odhalených ženských vnad už nejsou tak sestříhané, jako v Meyerových předešlých filmech. Klasické B-movie, na které do týdne zapomenete.

Dobrý film plný kacířských myšlenek a středověkých reálií. Některé drastické scény bych asi vystřihl, protože odvádějí pozornost od ústředního tématu filmu, kterým jsou katolická dogmata (např. první Adamova žena Lilith, proč církev řídí jen muži apod.). Změnu, kterou prochází Flavia při své cestě za pomstou a svobodou, je cítit v každém záběru. Jedna část mi zde vadila nejvíce. Totiž, když Flavia nechá brutálně pozabíjet všechny, kteří se provinili, ať už vůči ní nebo někomu jinému.

Životopisné filmy mám moc rád, i patřičnou délku snímku (přes 3 hodiny) chápu jako potřebnou. Film pro zájemce o charismatickou osobnost Henryho Forda, kterou on bezesporu je, je však příliš dlouhý. Televizní zpracování mu trochu ubírá na kráse a atraktivnosti, ale pozorovat průbojnost a zatvrzelost Henryho Forda je lahůdkou, ze které by si měli brát ponaučení hlavně vrazi na Wall Streetu a vedení všech strojírenských korporací, hlavně Škodovka (ti by měli film vidět povinně jednou týdně, a to v neděli, po pracovní sobotě).

Vzhledem k tomu, že se takřka celý film odehrává v nočních hodinách nebo v temných zákoutích s přihlédnutím ke stáří filmového materiálu činí film hůře sledovatelný. Přesto role frankensteinovského monstra "Mozaiky" byla zajímavá a zabíjení mladých žen poměrně morbidní. Ve filmu se prolínají prvky giallo s hororovým žánrem. Spíše pro fanoušky. Volně na youtube.

Z žánru WIP jeden z těch horších filmů. Ačkoli jsou celkem 4 dívky po většinu filmu nahé (za to *), ostatní složky filmu jsou trapné, až k ničemu. Za pozornost stojí blonďatá Karine Gambier a 18-letá Susan Hemingway. Schéma filmu je typické pro všechny filmy WIP. Skupina dívek je kdesi v džungli Latinské Ameriky zastavena velitelkou věznice, o které nikdo nemá ani potuchy. Kromě velitelky věznice je dalším postrachem dívek dr. Milton (Howard Vernon), který se svými sadistickými výslechy snaží získat další informace o rebelech, žijících ve městě. Útěk je neoriginální, cesta nahých dívek džunglí scestná a závěr není happyend.

Lina Romay zase hraje Marii, zase je vězení, zase se na ní sápe Franco :). Ten chlapák si to teda vždycky umí užít. Bohužel slabota se táhne celým filmem jako lano, po kterém nakonec utečou tři uvězněné nevinné slečny. Lina je moc líná a všechno zachraňuje krásná Martine Stedil. Některý postavy byly fakt hrozný, např. ta bláznivá rusovláska Rosa. Zase to má špatnej konec a díky neustálé nahotě se to dá vcelku dobře vydržet. Podobné jako např. Sadomanía. Viděl jsem verzi o délce 81min v anglickém znění.

Klasické WIP béčko s jasným cílem ukázat nějaké to násilí, nahotu, sexuální scény, vydírání a ponižování, vzpouru a útěk. Na film jsem se vydržel dívat celou dobu, protože bylo na co. Jen jednu věc nepochopím. Proč si El Capitano vybral Angelu (chtěl zkušenou a zralou), když ostatní byly atraktivnější.

Jesus Franco opět představuje to, co má nejraději - nahá ženská těla a jejich vášně. Na krátko ostříhané Lině to tolik nesluší, ale to vynahrazují ostatní dívky na klinice, které se oddávají svým vášní a pudům. První část je dějově nudnější, protože divák neví, co se vlastně stalo. Ve druhé polovině už ději porozumí. Zápletka s diamanty mi přišla moc vykonstruovaná, ale pro něco se vraždit musí. Některé dějové zvraty jsou celkem ucházející.

Nemohu si pomoci, ale mě se film moc líbil. Co už je v Japonsku obvyklé, děj se neodehrává na mnoha místech. Překvapila mě krásná Harumi Inoue s nádherným tělem (už jsem myslel, že Japonky vypadají všechny stejně). Znásilnění, vydírání, rozchod s přítelem, japonští drsňáci, nekonečná pracovní doba, tropické Tokio, výborné scénky zabití, občas i komické vsuvky, ale hlavně krásná Harumi.

Výborně pojatý epizodický film, kterých v Německu vzniklo poměrně dost. Reportáže o prvních intimních chvílích mládeže a adolescentů. Nepůsobí mravokárně, ale spíše s nadhledem a humorem sledují první krůčky jedinců k blaženosti. Kdybychom tyto filmy mohli vidět v době dospívání, nemuseli bychom být tolik deprivováni. Některé epizody jsou skutečně jako ze života, bez příkras, se souhrami náhod, jako by se staly (možná je někdo tak skutečně zažil).