RetroMan

Velmi vtipná soft-erotická parodie na známou Popelku, ve které uvidíte více, než si v klasické pohádce. Hudební čísla se celkem podařila, krása nahých žen a zejména humor ve scénkách je na 3*, podobný jako v kreslených pornopohádkách. Bohužel maj ingliš is not very gut, takže jsem nezachytil všechno, ale přesto pro anglicky rozumějící dospělé obecenstvo je to vtipná a hambatá šaráda.

Divil jsem se, jak dokáže oldsc(h)oolový trash se 70. let přitáhnout mou pozornost, zejména v době současných triků a gore efektů. Sice se s Pánem Temnot ve filmu nesetkáme, za to máme však jako na talíři přehledné návody na černou mši i s kvalitními erotickými scénami. Ačkoli Italové i Španělé jsou "poctiví" katolíci, dokáží vytvořit obraz satanismu působivěji než Američané. Film nedoporučuji vegetariánům a milovníkům psů. Cesta Boží i cesta Satana je odlišná, ale má stejný cíl. A tím je poznání. Tak kterou si vybrat?

Čekal jsem víc, asi jsem to nepochopil :(

Je to první (možná poslední) film, který nemůžu hodnotit na pomyslné škále totálního braku a skvělých filmů, které jsem viděl víc než pětkrát. Možná si jej budu muset pustit ještě jednou a dívat se na něj jako na film. A to si určitě tenhle film zaslouží. Protože podle emocí tenhle film hodnotit nemůžu. Naposledy jsem u tohoto postupu přemýšlel nad SALÓ, ale v něm jsem viděl alespoň obžalobu zvůle nacistických pohlavárů. Bohužel jsem ve stejný den viděl i film KVĚTINA A HAD, což je k výše zhlédnutému večerníček pro dospělé.

Tinto nezklamal. Vybrané Hot & Sexy modelky jsou na můj vkus dobře. Děj se opírá o základní témata promiskuity a volné lásky a žárlivého mládence hlavní představitelky, která se skoro celý film obnažuje, takže je alespoň na co koukat a nemusíte film posouvat vpřed, spíš vzad. No nakonec si všichni užijou svoje. Závěr pro muže: takové jsou všechny ... nebo ne?

Takový mexický instruktážní náborový film pro mladé novicky, s čím vším se mohou potýkat za zdmi kláštera. Boj se svou touhou a se svými přirozenými sklony se dá vyhrát dvěma způsoby. Buď zatvrzele se silnou vůlí plnit Slovo Pána nebo bojovat se Satanem, ať už vnějším nebo vnitřním. Zde nadějná adeptka bojuje proti svému vnitřnímu démonu a zdařile podléhá. Jak vše dopadne, se můžete dozvědět po shlédnutí tohoto díla. Takový velmi slabý odvar filmu Ďáblové (1971) Kena Russella.

Napůl bláznivá komedie a napůl šílenej horor. Skutečně v prvních 15 minutách se rozjíždí duchařina o hledání masovýho vraha, ale v dalších částech se zápletka tak šíleně zvrtává v maso minimálně tří barev s příchutí feferonkový čokolády. První náznak zvratu jsem zaznamenal u reakcí japonského televizního komentátora. A pak buď se ztratil scénář neboť si zbytek nedokážu jinak vysvětlit. Za zmínku stojí akční mlátička na konci. Při sledování jsem si vzpomněl na Choking Hazard, až na tu nepřítomnost zombie. Ještě, že ty vybraný Japonky byly docela pohledný.

Jeden z nejhloupějších filmů, které jsem kdy viděl. Měla to být bláznivá komedie s trochou absurdního humoru a s přídechem duchařiny podle zásad bermudského trojúhelníku. Žádný gag mě vůbec nepobavil, jen jsem kroutil hlavou, pro koho je film určen. Minimum herců, dokonce v první třetině jen dva. Ptám se, jak je možné, že takovéto filmy mohou vzniknout. Protože to byl poslední film z mých 200 filmů od DVD Edice, jsem rád, že jsem to po roce přežil. Od nynějška budu sledovat jen kvalitnější filmy. Jedna hvězda za námět (který jsem si musel doplnit sám) a vytrvalost a odvahu herců, s jakou se pustili do výroby tohoto braku.

Kdyby alespoň vydržel ten humor z prvních patnácti minut, mohlo to být celkem dobré. Po zábavném začátku přijde pasáž věnovaná nudě se stále dokola se opakujícími scénami napadení automobilu "mrtvolou" a v poslední části jde o čistokrevnou schizofrenní orgii se vším všudy.

Vzhledem k tomu, že skandinávská kinematografie je o nějakou tu míli před naší, zvykl jsem si od ní očekávat lepší standard. Tušil jsem, že celý příběh nebude jen tak a scénárista si nechá na závěr nějaké to překvapení v podobě pošramocených na povrchu dobře vypadajících vztahů a část traumatického dětství. Nakonec se mi ten závěr ani moc nelíbil a role policistky nebyla ani důležitá.