RetroMan

No už jsem dlouho nic nenapsal. Tak ju. Oh, Kanada, největší ze všech Kanad. Takový povedený díl Červeného trpaslíka i se všemi charaktery jeho postav. Myšlenka panspermie je rozhodně dobrá, ale Věci to ubralo dost horrorový potenciál. V televizní režii v devadesátkách s kanadským nadhledem a schopnostmi se mohlo zrodit něco obrazobornějšího až ikonoklasmičtějšího, ale Cronenberg měl také svoje Mouchy.

"Tahle bouře trvá nanejvýš minutu, dvě." Vražedná tornáda jsou zpět, a jsou větší, krvelačnější a velkolepější. Plymouth Rock to utrhlo i se základy a rozdrtilo jím budoucí nadějnou hvězdu juniorské NBA (škoda, že jsme neviděli, kam dopadla ta starostlivá průvodkyně). Edukačním videem a faktografickou smrští naprosto o(u)věřitelných dat akčně nabitý počátek. Pokud se do filmu vžijete a ponoříte se do něj se vší vervou, zápalem a tvrdohlavostí, tak vám kanadský režisér podobných pseudokatastrofických scénářů globálního oteplování na objednávku Ala Gorea přinese nebeskou do nebe volající zábavu. Bývalý profesor na Harvardu a expert na bouřky spolu se svým spolužákem, mužským TV rosničkou (rosňákem) a policejní seržantkou se pustí do nebezpečné záchrany bostonského přístavu a posléze i celého města v boji s arogancí všech úřadů, včetně hydrometeorologického ústavu a Federal Oceanic Agency (což je vlastně agentura NOAA). Kromě bambardujících balvanů a blíže neidentifikovatelných nestálých ledových kulí (počítačových střel a polysteryrenových replik) se nevyhneme ani lidským emotivním zážitkům z prostředí rodičovství, partnerství a jiných sociálně laděných dramat. Odtud pochází i originální název filmu, se kterým přišel rosňák - Stonados - ve filmu přeloženo jako tzv. střelnádo. Trochu mi to připomínalo vybíjenou, resp. zabíjenou. Celkem sympatičtí herci a prima hlášky. Škoda, že chyběla nějaká vyšinutá postava s excentrickým chováním, jednáním a vystupováním, případně vyloženě hloupá postava. Nakonec se prokoušeme až k vymyšlení záchranného plánu s dramatickým nasazením vlastního života, rodinné objetí a splněná záchrana svých bližních i vzdálených a radostný konec apokalyptické regionální přírodní katastrofy! Muck. Doporučuju shlédnout jen znalcem a fanouškem podobných kategorií odvážných filmů nebo alespoň po týdenní abstinenci jakýchkoliv o třídu lepších filmů.

Čtrnáctiletý Joseph Henry vyrůstá spolu se svým o rok starším bratrem v sociálně disfunkční rodině otce alkoholika, flákače a notorickýho dlužníka (Val Kilmer) a kromě zanedbávání školy (kde se setkává s výchovným poradcem Ethanem Hawkem) si přivydělává jako pomocná síla v místní kantýně. Kromě drobných krádeží potravin a především díky své měkkosrdcatosti se nakonec dostává za krádež peněz do nápravného zařízení. --- Jako sociální drama film funguje, spíše takový průměrný film s občas lepšími a občas slabšími momenty. K dokreslení atmosféry chudinské periférie a její sociální atmosféry v 70. let v USA dostačující na pokoukání do kulturního prostředí mladistvích pubescentů, delikventů.

Krásně dojemný příběh založený na víře hodný následování a přání, aby alespoň většina lidí byla jako Jay Austin. Inspirující film, který pobízí k altruismu a oddanosti a bezpodmínečné lásky k Bohu. České titulky zde http://uloz.to/xNA413bD/flywheel-cz-titulky-by-retroman-srt

Tahle lehká oddychová noir detektivka o záměně sledovaného objektu a nasazení jednoho soukromého očka na druhého měla dobré herecké obsazení, prostředí a podmanivé jazzové melodie, ale na mě tolik nezapůsobila. Takové dvě a půl hvězdy.

Když jsem přežil prvních pět minut, říkal jsem si, na jakou blbost se to zase budu dívat. Nakonec se z toho vyklubala příjemná "romantická" komedie plná *fuck*shit*ass*tits* slovních výronů, která mi připoměla filmy Kevina Smithe nebo filmy se Sethem Rogerem a spol. Je to po delší době zase taková moderní verze sladkobolných pokusů, náznaků a nevyřčených vět, jejichž tématy jsou láska, přátelství a sex. Shodou náhod shlédnuto dva dny po Dni díkůvzdání.

Přímočarý, dějově jednoduchý, předvídatelný a lehce napínový thriller kanadské televizní produkce vysílaný v hlavním nedělním čase na TV Barrandov. Pokud se chcete nastartovat na nový pracovní týden, je to neškodné jako teplé mléko před spaním. Na film jsem se podíval hlavně kvůli Erice, která po letech nabrala větší objem, jinak mi jí bylo líto, že zrovna hraje takovou mrchu. Až na několik příběhových lapsů se to dalo zhlédnout až do konce, což u některých podobných filmů vysílaných toutéž stanicí v témže čase nejde. Líbí se mi, když hlavní záporná postava se správně chová jako psychopat, když jí sekunduje prostředí a nahrávají okolní postavy. Volare, oh oh oh, cantare, oh oh oh, voláme, oh oh oh, kurare, oh oh oh, je fatale, oh oh oh.

Určitě nejde o komerční komedii k popukání, ale spíš o film o přátelství, hledání (ne)naplněné lásky, touze po majetku a penězích, který nabízí i námět k zamyšlení nad konzumním a alternativním způsobem života. Těšil jsem se na Melissu Rauch, ale její štěk v roli prostitutky mě hodně zklamal, potažmo by mě zajímalo, kdyby se ujala hlavní ženské role místo Laury Ramsey. Zach s často zhuleným Owenem nezklamali, zejména Zackovo chování bylo jako vždy výstřední. Co mě zklamalo, byla role Laury jako Benovy macechy, který jsem od začátku věřil, že chlapům předvede jiný způsob života, podobný místním amišům, ale ze který se fakt vyklubala pěkná parazitující mrcha.

Film bych rád doporučil všem těm, kteří stejně jako já, mají zalíbení v životech ztroskotanců, looserů, vyděděnců a samotářů, a mají zároveň zvláštní zálibu v psychopatických zločincích. Po 12 letech jsem viděl Melánii v dalším filmu, co naplat, s věkem a vzhledem se blíží konec její kariéry, pokud nějaká ovšem existovala (ani se Toníkovi nedivím, že jí pustil k vodě). Mě film překvapil, včetně pro mě neznámé tváře Michaela Cudlitze v hlavní roli a Pruitt Taylor Vince patří k mým oblíbeným hercům, neboť jeho role v těchle filmech pasuje jako prd3l na hrnec.

Filmy z amišského prostředí mám velmi rád a oslovují mě, ale v tomto filmu jsem marně čekal na příchod spásy nebo záchrany. Co mi nejvíce na filmu vadilo, bylo jeho schéma. Zejména kontrast mezi životem a disciplinovaností amišských dětí ve srovnání s prostředím Portlandské střední školy a Sářina luxusního bytu. Také závěr a celkové vyznění filmu na mě působilo až příliš chladně.