RetroMan

Životopisné filmy mám moc rád, i patřičnou délku snímku (přes 3 hodiny) chápu jako potřebnou. Film pro zájemce o charismatickou osobnost Henryho Forda, kterou on bezesporu je, je však příliš dlouhý. Televizní zpracování mu trochu ubírá na kráse a atraktivnosti, ale pozorovat průbojnost a zatvrzelost Henryho Forda je lahůdkou, ze které by si měli brát ponaučení hlavně vrazi na Wall Streetu a vedení všech strojírenských korporací, hlavně Škodovka (ti by měli film vidět povinně jednou týdně, a to v neděli, po pracovní sobotě).

Nevkusné, ale přesně zapadající do mých představ o akčních B-filmech, ve kterých zní superhlášky, hraje pohodová hudba, míhají se playmates a do toho se párkrát vystřelí a vše se přitom odehrává ve skvělých prostředích. Kdyby tak existovalo více podobných filmů.

Nejlepší film Russe Meyera. Více než 1000 slov: černoška Elaine Collins http://juicysistas.tumblr.com/post/1533703697/retrozone-elaine-collins-aka-georgia-jackson, mladá Candy Samples http://cowsinartclass72.tumblr.com/post/22537624625/candy-samples, Foxy Lae http://www.vegasretro.com/burlesque/6_foxy_lae_1.html a hlavně nejlepší a v hlavní roli Raven De La Croix http://cultqueens.tumblr.com/post/26957648103/raven-de-la-croix

Tři a půl. Pro mě velmi milé překvapení, nečekal jsem tak dobrý film. Slušně natočené, akční děj, po celou dobu napětí. Být to v lepší produkci a se známějšími herci, tak by to mohlo být za 4*. Stephen Baldwin byl výborný.

Opět výborné herecké obsazení, neustálá akce nebo napětí, občas skvělý vtípky, povedená taškařice s CGI pavoučky. Jim se po nepříliš vydařených filmech opět vrací k tomu, co se naučil od svého mentora Rogera Cormana, a předvádí nám svůj svět zmutovaných zvířat a boj lidí s nimi o holé životy. Plastové zbraně (herci museli se samopaly hezky rumplovat, protože až poté se přidávaly na počítači záblesky výstřelů, u samopolů ještě pochopím, ale u pistole?), cákance lidské i pavoučí (???) krve. Víc bych se pobavil, kdyby pavoučci byly loutky, kdyby neexistovalo modré plátno a počítačové efekty. Ale jinak skvělé, budu se snažit udělat titulky.

Myslel jsem si, že Bruce Willis v Nakatomi byl příklad nejodvážnější hrdiny-drsňáka se skvělými hláškami. To jsem ale ještě neviděl Demolition High s Corey Haimem. Corey trochu přibral (hrál sedmnáctiletého ve svých 25) a přebral štafetu po Willisovi. Film je plný skvělých hlášek a nesmyslných akcí do takové míry, že mě fakt pobavil. Melissa Brasselle je kus. Nejlepší scéna: ve školní a keramické dílně, a i ten výbuch modelu školy byl povedenej. Hlavním mottem filmu je, že aby americká střední škola mohla úspěšně čelit teroristům, musí se snažit získat alespoň jednoho ozbrojeného žáka, gaunera z Bronxu, vtipného mazaného drsňáka. Ponaučení: Pero je silnější zbraň než meč.

Ačkoli nejsem příznivcem westernů, tento se mi líbil. Podle mě má všechny hlavní znaky dobrodružného filmu: málomluvný hrdina, muž činu, který napravuje příkoří a trestá hříšníky. Michael Dudikoff jako bývalý válečný hrdina, který při útěku ze zajetí připraví o život 14 vojáků se setká s patnáctým v saloonu a k tomu v městečku Kinston, kterému vládne železnou pěstí banda Krantsových lidí.

Milé překvapení v podobě erotického thrilleru s kapkou horor/mystery. Pokud jste fanoušci Shannon Tweed a jejích erotických thrillerů, přijdete si na své, ačkoli přichází na scénu později. Ve srovnání se Sandahl Bergman, která má akorát tak hezké nohy a zadek, vítězí Shannon na plné čáře (na total-gymu to umí). Filmem se míhají známé postavy, jako např. vymahač dluhů a výpalného Chad McQueen (syn Stevea) a jeho šéf, zlý muž Henry Silva. Jen ten hnus v tý sklenici mohl být hezčí, zmutované embryo jakéhosi člověka-zvířete bylo dost nechutný. A nakonec se všichni postřílej a filmu je konec.

Z počátku výborné, pak nudné s několikerým osvěžením v podobě otcovraždy, onanie a závěrečného vyhlazení. Ty zpomalované, zdlouhavé záběry podpořené klasickou hudbou snímku taky moc nepřidaly. Našel jsem zde hodně popkulturních odkazů, ale jako jeden z mála postmoderních filmů o odcizení stojí za vidění.

Mně se tyhle televizní dramatické story docela líbí. Pokud se odehrávají v hezkém prostředí se sympatickými herci, příběh má hlavu a patu a je alespoň trochu realistický.