mandelbrot

V kontrastu s tím, že Baccano! má jen třináct dílů, obsahuje opravdu značné množství postav a dějových linií. Kvůli neustálým skokům mezi jednotlivými částmi příběhu působí seriál zpočátku trochu roztříštěně, ale odrýváním dalších informací začne do sebe všechno postupně zapadat. Zajímavá je také žánrová nevyhraněnost, chvílemi sledujeme komedii, chvílemi gangsterku, jindy fantasy, nebo takřka až horor. Autorům se to ale kupodivu všechno nerozpadlo pod rukama, a přes komplikovaný způsob vyprávění mi nepřišlo, že bych se v ději ztrácel. Jen je škoda, že kvůli nízkému počtu epizod zůstávají další osudy mnohých postav nejasné, ale třeba to spraví nějaké pokračování.

Poutavý žánrový mix, který by se dal charakterizovat asi jako konverzační komedie s psychologickými prvky a trochou nadpřirozena. Seriál je založený prakticky výhradně na dlouhých rozhovorech podpořených výrazným vizuálním podáním. Postavy obývají geometricky přesný svět jak z nějakého vektorového editoru, přesto bych neřekl, že působí přespříliš sterilně. Inteligentní a vtipné dialogy jsou zase dotvářeny barevnými přechody a mezititulky a dohromady tak tvoří specifický vizuální styl seriálu. Lze ale asi namítnout, že chvílemi to režisér přehání a občas jen ulevuje animátorům, kteří zjevně nestíhali. Dostatečnou rozmanitost zajišťuje skvělá sestava slečen, které z příběhu naštěstí nezmizí s vyřešením svého psychicko-strašidlového problému, ale vyskytují se i ve zbytku seriálu a často mají vliv na děj v dalších částech.

Na můj vkus příliš náhod a příliš neschopnosti ze strany policie. V poslední třetině začnou být tyhle nedostatky obzvláště evidentní a v kombinaci s únavným finále kazí velmi dobrý dojem z prvních dvou třetin filmu.

Nejsem si úplně jistý, o co přesně šlo, ale úlet je to pořádný. Vlastně jedna dlouhá zběsilá honička a do toho konec jak z Akiry.

Neuvěřitelně zábavné anime, které si svou ulítlostí v ničem nezadá s FLCL a množstvím prolité krve překonává většinu splatter hororů.

Začátek je sice trochu pomalejší, ale jakmile se na scéně objeví Bubbyho otec nabere děj spád a až do konce se prakticky nezastaví. Hlavní hrdina potkává množství lidí, dostává se do různých, často až absurdních situací a snad každých pět minut se děje něco jiného, přesto nepůsobí film nějak roztříštěně. Nicholas Hope je v hlavní roli úplně skvělý, prakticky nesleze z plátna a film je postaven především na jeho výkonu. Přes všechny mrtvé kočky, mrtvé lidi, incest, znásilnění a podobné radosti se jedná o velmi vtipný snímek, který vůbec nevyznívá celkově pesimisticky, právě naopak. Jen by možná mohl být méně doslovný ve svých protináboženských poselstvích. Pro mě největší filmový zážitek za dlouhou dobu.

Bubblegum Crash navazuje takovým podivným způsobem na Bubblegum Crisis. Na jednu stranu jeho příběh rozvíjí, na druhou ho v něčem i trochu popírá. Na první pohled zůstalo vše při starém, ale řekl bych, že jen prostřední epizoda se může kvalitativně měřit se starším seriálem, zbylé dva díly nejsou prostě ono, přišlo mi, že se příliš soustředí na akci a trochu méně na postavy. Další nemilou skutečností je, že Priss namluvila jiná dabérka a nějak jsem si na to nemohl zvyknout.

Kouzlo Bubblegum Crisis tkví ve velice podařené kombinaci zajímavých postav, nepříliš originálního příběhu (i když i ten dokáže párkrát překvapit) a dobře padnoucí hudby. Žádná z jednotlivých složek sama o sobě až tak skvělá není, ale dohromady to prostě šlape výborně. Zpočátku jsem k seriálu přistupoval s mírnou nedůvěrou, mecha anime zrovna nemusím a navíc tenhle seriál postrádá nějaký centrální příběh, který by se s koncem vyřešil, jednotlivé epizody mají v podstatě oddělené příběhy. S každým dalším dílem jsem tomu ale přicházel čím dál více na chuť a po skončení poslední takřka die hardovské epizody je mi líto, že už je konec. Naštěstí je tu ještě pokračování a remake. Přes mírné stáři naprosto parádní a stylové anime, které nezůstalo své skvělé pověsti nic dlužno.

Centrální dějová linie procházející celým seriálem je příjemnou změnou oproti původní verzi, bohužel je to jediná věc, v čem má remake navrch. Zcela totiž postrádá stylovost svého předchůdce, na vině bude asi především hudba, která hrála v původním seriálu důležitou roli, ale zde je spíše nevýrazná. Celkem mě ale překvapil závěr seriálu, pár dílů před koncem jsem se obával nějakého banálního zakončení, tvůrcům se ale povedl náramně. Škoda jen, že cesta, která k němu vedla, nebyla až tak oslnivá.

Neuvěřitelně stupidní thriller, který nestojí za vidění snad ani kvůli Elishe. Jestliže začátek vypadal ještě docela nadějně, postupně se film začne stávat více a více předvídatelným a když k tomu připočteme pár oblíbených hororových klišé dostaneme výsledek, který neudrží diváka ve strachu ani napětí, ale je místy spíše k smíchu.