korok

Jsem rád, že se konečně tento akční příběh známých českých hrdinů protibolševického odboje dostal zaslouženě na plátna kin. Kdybych neměl doma všechny na trhu dostupné knihy o rodině Mašínů a neznal dopodrobna jejich příběh, film by ve mně navíc vyvolal jednoznačně velké napětí, jak to dopadne a jestli se skupině podaří dostat na vysněný západ za svobodou. Příběh samotný by vydal na mnohem delší stopáž, když by měl obsáhnout vše. Nicméně hlavní body byly dobrým způsobem obsaženy. Taktéž doprovodná dramatická hudba stála za to. "Bez svobody se žít nedá, bez svobody je to jen přežívání".

Už delší dobu se mi nestalo, aby v kině, několik minut po začátku běhu titulků a rozvítivších se světlech, stále zůstávali všichni návštěvníci na svých místech a bez řečí zírali, jako by byli zaražení a plni dojmů. Proruská kolona už řve a davá odpady, to je důkaz dobře odvedené práce režiséra.

Prostě celou tuto sérii brzdí to, že tvůrci asi počítali pouze s trilogií a nechali Johna Kramera alias Jigsawa příliš brzo odejít na onen svět. Pak už v dalších dílech vařili z vody, aby to jakž takž všechno dávalo smysl a zapadalo do sebe a museli/musejí se vracet v čase do doby, kdy byl Jigsaw naživu. Mohli to v určitém momentu utnout a představit "nového" Jigsawa - identické dvojče Johna Kramera, který bude pokračovat v práci svého zesnulého bratra. To je jen příklad. :-) Takhle jsme opět sledovali návrat v čase, který se ale povedl. Přiznám se, že při některých gore scénách jsem si říkal, že už jsem na tohle starý (přeci jen v době, kdy vznikaly první díly, jak na běžícím páse, jsem byl teenager), nicméně zvláště ve druhé polovině filmu jsem cítil velké stupňující se napětí, takže to splnilo svůj účel, který jsem očekával. Navíc "desítka" přinesla i obrat, jelikož tady Jigsawovi nejde nefandit, vzhledem k povaze těch, na které si nachystal pasti. A titulní znělka provázející celou sérii a objevující se v napínavých momentech, je prostě úžasná.

Neodehrává se to v lese ale v paneláku, byť temném, jenže prostě strašidelný les byl tím, co určovalo od počátku tuto hororovou sérii a byl jejím symbolem. Přijde mi to v tomto případě, jako si vzít s kámoši hokejku, helmu, puk, obléct si brusle a vylézt s nima na fotbalové hřiště, abychom si zahráli hokej.

Konečně! Vedle filmového zpracování se dočkala hrdinná skupina bratří Mašínů i kvalitního dokumentárního zpracování. Po mnoha letech mlčení kinematografie (knih věnujících se danému tématu bylo po roce 1989 dost a stále přibývají) tak tato dvě prázdná místa byla zaslouženě zaplněna. A to velmi kvalitně. Dokument působí velice profesionálně a nelevně. Prostor dostávají všichni žijící protagonisté a jejich okolí prostřednictvím rozhovorů. Ti, kteří již odešli na věčnost zde promlouvají skrz rozhovory z archivů. Velmi oceňuji i kvalitní hudební doprovod. Díky tomuto dokumentu jsem měl poprvé možnost nahlédnout na skutečná místa proslulého útěku do Berlína, ať už záběry přímo z místa či z dronu. // Při Mašínech na útěku nestáli jen všichni svatí ale musel při nich stát i samotný Bůh, který jim fandil a musela to být jeho vůle.

Přehlídka lidské jednoduchosti, omezenosti a malosti.

Přesně podle mého gusta - pořádně temný a hlavně realistický Batman. Skvělý soundtrack a Robert Pattinson nezklamal. Nolanovu trilogii Temného rytíře i tak stále řadím o stupínek výše, tu už asi bude těžko někdo překonávat ale to mi nebrání, abych tomuto Batmanovi vpálil taktéž plný počet. Spokojenost.

Seriál začíná v roce 1997, před povodňovou vlnou ve Wroclawi, která přišla v červenci téhož roku. V "domě pod dvěma orly", bydlí babička Zofie, její dcera Helena a vnučka Marianna. Když voda zaleje dům, Zofii zasáhne mrtvice a míří do nemocnice. Dramatický sled událostí zapříčiní nalezení poněmeckých stop v domě, včetně památníku prvního vlastníka domu, paní Lisy Weber. Děj seriálu se poté střídavě přenáší do období let 1918 - 1945 a předkládá dramatické meziválečné a válečné osudy někdejších obyvatel domu.

Obsahuje autentický rozhovor se známým zločincem z Treblinky SS-Unterscharführerem Franzem Suchomelem, natočeným skrytou kamerou, po jeho propuštění z vězení, pro účely velkodokumentárního díla Šoa (1985). Nevěděl jsem, že nějaká taková nahrávka existuje a že ve vyhlazovací mašinérii Treblinky byla i česká stopa (mimo její oběti samozřejmě). Jsem rád, že mi tento dokument pomohl rozšířit obzory.

Připomnělo mi to "Vlastníky". Také takový dialogový uhádaný film, odehrávající se na jednom místě, zobrazující typické české negativní lidské vlastnosti. Velmi pobavilo. Sandře Novákové to ve 40 letech moc sluší.