Nellie Lovett

Těžko hodnotit dokument, který je intimní zpovědí pěti psychicky i fyzicky týraných žen. V komentářích se občas ozývá, že by pořad mohl být přehlednější či osvětovější, podle mě však bylo ve výpovědích obsaženo vše. Informace o tom, jak snadno člověk sklouzne do sebeobviňování a nekonečného kolotoče týrání, jak těžké je z podobného vztahu odejít, jak dobře dokážou násilníci s okolím manipulovat a že klíčové pro záchranu jsou dvě věci – rozhodnout se pro odchod a říci si o pomoc. Ani rozhovory s deseti odborníky by nebyly tak působivé a názorné.

Seriál, který se rozhodně nebude líbit každému. I já jsem první dva díly přemýšlela, jestli se na to vůbec chci dívat a rozčilovalo mne neustálé obracení se hlavní hrdinky k divákům. Ale potom mě "Fleabag" chytla a já opravdu doufám, že bude třetí série. Některé díly jsou skutečně nezapomenutelné (třeba pobyt v "tichém zařízení" se sestrou nebo večeře na začátku druhé série). Všechno podstatné najdete napsané v obsahu výše – namísto "komediálního seriálu" (to označení pro mne zavání spíše Přáteli) dostanete drama vystavěné na černočerném humoru. Dále obdržíte perfektní herecké výkony (Olivia Colman byla nepřekonatelná), skvělé dialogy (každý rozhovor s macechou je slovní přestřelkou s mnoha zraněními) a vývoj hlavní postavy i v takhle krátkém formátu (Fleabag v druhé sérii je už jinde, než Fleabag v sérii první).

Myšlenka školy Summerhill a jí podobných by si zasloužila mnohem kvalitnější film, než tento tendenční snímek, kde se děti zázračně napravují během jednoho týdne, kde ve škole stále svítí slunce (všimli jste si, že když Ryan vyběhl hledat otce, obloha byla najednou zatažená a všude bylo šedo?) a kde protipól svobodné školy představují upjatí úředníci v černých oblecích. Netuším, zda se mělo jednat o "film pro celou rodinu" nebo k jakému publiku měl směřovat, ale obávám se, že takhle černobíle vystavěný svět by se nelíbil ani samotným dětem ze Summerhillu.

Na žádný díl Johna Wicka se člověk nedíval kvůli promyšlenému příběhu a dialogům. Přesto, když se tvůrci vykašlou na obojí, nezachrání to ani Keanu Reeves a jeho drsný pohled. Třetí díl tedy poprávu nejslabší (i přes perfektní choreografie soubojů).

Nic světoborného, ale je fajn, že se tvůrci snažili oprostit od konceptu chytrá žena miluje prosťáčka a z Fleda Flarskyho udělali inteligentní bytost. Absence fekálního humoru a představa toho, že by USA mohly mít chytrou ženu prezidentku z toho dělá docela ucházející podívanou.

Tak nevím, jestli by se tomu nedařilo lépe v divadle - ty dlouhé monology jsou místy docela úmorné a do divadla by se hodily lépe. Výborné herecké obsazení bohužel onu rozvleklost nedokáže divákovi úplně vynahradit. Bohatě by stačil starý dobrý hodinu a půl dlouhý film.

Spoiler (pokud se o něm dá u takového filmu vůbec mluvit). Povrchní, předvídatelný a nesympatický film, jehož nekvalita bývá ospravedlňována zaměřením na ženské publikum. Jako by romantická komedie nemohla být chytrá, vtipná či alespoň trošičku uvěřitelná. Když vynechám poněkud strnulé herecké výkony (přehnaný přítel-kuchař, pokus o odměřeného britského gentlemana), velice mi vadilo, co tvůrci vydávají za romantický příběh, nad kterým by se lidé měli dojímat? Co je romantického na tom, že někoho bez slůvka vysvětlení opustíte a on vás po padesáti letech rád vidí a okamžitě v přerušeném vztahu pokračuje? Není na tom náhodou něco trochu divného? A to nemluvím o tom, že sebepodceňující se začínající novinářka potřebuje potkat "osudového muže", aby si začala být vědoma svých kvalit. Celá ta roadmovie vedoucí pouze k tomu, aby se hlavní protagonisté mohli zamilovat, je navíc dost zdlouhavá.

Příjemné zpracování slavé literární klasiky se zajímavým hereckým obsazením. Řekla bych, že i trochu modernizovanější, oproti slavnému filmu s Winonou Ryder a Christianem Balem a s velmi mírně odlišným výběrem scén (dovolená s Beth, rozhovor Jo s otcem). Hodně pomůže, pokud máte Malé ženy nebo podobná kostýmní dramata rádi. Jediný problém jsem měla s obsazením Kathryn Newtonové jako malé i velké Amy. Chápu, že se tvůrcům zřejmě nechtělo střídat dvě herečky, ale působilo to divně. Na "malou" Amy byla Newtonová prostě stará a nefungoval její přechod k dospívající a dospělé Amy.

Tady někdo začal točit solidní béčkový film a v půlce se rozhodl, že by z toho mohl být opravdový špionážní thiller, a tak se dotočily scény u výslechu, zápletka se zamotala dvakrát kolem dokola a akce se naředila nudou.

V červených procentech, vážně? A to mne ani nepohoršuje to ideologické zaměření, s tím jsem počítala, je přeci jen poplatné době vzniku. Ještě bych souhlasila s tím, že atmosféra je dobrá a některé záběry jsou opravdu dobré, syrové, autentické. Ale výborné herecké výkony? Copak jste neviděli Jiřinu Švorcovou, která vypadá, že má ve tváři jen jeden výraz? A Vala taky zrovna nezaujme. A co ty otřesné strojené dialogy? Vždyť vlastně ani nedošlo na to vykreslení drsného života na hranici, protože dobrou půlku filmu zabírá romantická linka. Četla jsem i knihu (a je dobře, že jako první, protože po tomhle bych se do ní nejspíš nepustila) a i když to není žádné veledílo, tak to vykreslení postav, vztahů mezi nimi a zachycení života pohraničníků se v ní dařilo mnohem lépe.