annihilation

Bezpochyby nejotravnější a nejnarušenější Laneganův hudební klip. Stěží ho dokoukáte a pak se zapřisáhnete, že už si ho nikdy nepustíte. No a pak to uděláte znovu. :)

Nechápu, jak je možné, že tento seriál může úspěšně fungovat. Je to kýčem obdařená fraška, ve které vám od začátku není sympatická jediná postava a zápletka. Ale nějakým zázrakem - možná tou vzletnou ironií, kterou se propojují tři věkem rozdělené osudy, možná vyzývavou humornou přemrštěností nastolených příběhů, možná i příhodnými a spravedlivými klišé, možná něčím originálním, co nelze popsat - je poutavý, napínavý a zábavný až do konce.

Vysvětlí mi někdo, prosím, proč je tento film tak populární? U tohoto paskvilu jsem akorát nadávala (sobě, že ztrácím čas, tvůrcům, jestli si ze mě nedělají srandu). Vážně nerozumím tomu, proč někoho tak moc baví se babrat v pořád těch samých klišé. Strašidelná panenka? Otevírající se dveře? Zastavené hodiny? Podivné zvuky? Vymítání za pomoci latiny? Strašidelný sklep? Klapky piana, které "něco" mačká? A samozřejmě nechybí to nej-nej-nej - přistěhujete se do nového domu a tam straší! Páni, jaké překvapení! A tohle je na tom zdaleka to nejmenší. Trochu mě vytáčí fakt, že nedává smysl samotný příběh. Ale nikomu to zase tak nevadí, když je to prý podle skutečnosti. Výživné jsou i hlavní postavy. Za mě vítězí otec rodiny, kterému asi duchové udělali něco s mozkem, protože jinak není možné, aby byl tak hloupý. ("No tak, snězte tu pizzu, ať se nezkazí. To velké bílé za mnou v kuchyni je tu jen pro parádu.") No, ono ani zbytek postav nedopadl o moc lépe, ale naštěstí není vyčleněno moc prostoru k rozboru jejich charakterů, protože pořád něco padá ze zdi a je tma. (I já, nervák a strašpytel vím, že když se bojím a chci se v noci pořádně porozhlédnout po místnosti, tak je nejlepší si rozsvítit.) Příběh, ztvárnění, lekačky, efekty - každým malým kouskem se film přiznává k tomu, že vás může vyděsit jen tím, že má tak vysoké hodnocení od diváků. Nemůže už konečně někdo natočit něco, kde strach nebude otřelou směsí stokrát použitého?

Dává to smysl? Ne. Je to těžká vykrádačka? Ano. Funguje celý snímek na krásných kostýmech a Chrisovi Hemsworthovi? Ano.

Nač potřebujeme Hollywood, když můžeme sledovat Most? Skandinávie nám vzkazuje, že to jde udělat jinak a lépe. Lze natočit napínanou a surovou detektivku bez nesmyslného vyhýbání se kulkám, vykreslit postavy a vztahové linie na psychologické úrovni bez otřelých klišé, vykouzlit neopakovatelnou atmosféru bez několika (set?) hodinové počítačové práce na efektech a obsadit skvělé herce, kteří ve vás vzbudí sympatie i přes to, že nevypadají jako z módního časopisu. To, že bleskově získal na popularitě, reflektuje fakt, že si diváci žádají něčeho jiného, než jen plytkých soap oper a vyumělkovaných happy-endů. Osud postav v Mostu je nejistý, nedefinovatelný a především krutý. Vše je propleteno, nic není předem dáno a ze skličujícího prostředí a nálady vytušíte, že vás čeká nezapomenutelná podívaná. V každém z policejních případů, který vždy otevírá nová série, se objevuje spousta současných kontroverzních problémů a témat. Jsou podány s téměř až bestiální brutalitou, protože jsou okořeněny notnou dávkou extremismu, nebo zakořeněny v ryze osobních problémech jedince. A co víc, sužují ústřední postavy, které se s nimi nejsou schopné vypořádat a zabředají tak do svých vlastních problémů, které často přesahují realitu a představivost každodenního života. Právě tyto osobní útrapy donutí diváka oblíbit si policejní duo Norén-Rohde (později Sabroe), a když zmiňuji Norén-Rohde, tak myslím především Norén. Její postava, navíc úžasně zahraná Sofií Helin, se vám vryje pod kůži. Budete ji milovat. Navíc se jí dostane, řekla bych na popud diváků, větší a detailnější pozornosti v celé třetí sérii, což velmi zajímavě její postavu dokreslí. Rozhodně tím ale nebude trpět příběh. Co chtít od tohoto seriálu víc?

Pořád se mi nechce věřit, že je tvůrcem filmu Woody Allen. Woodyho mám ráda především pro jeho humor - dokáže si dělat legraci ze všeho, nejvíce pak ze sebe. Ale Jasmíniny slzy jsou dramatem smutným. Smutným i pro diváka, protože je ochuzen o to slíbené něco-někde-nějak. Přitom v hloubce tématu jde o skvělé vykreslení osobní krize, nelogického uvažování a neřešitelné krize vzniklé naprostým odmítnutím sebereflexe - a to vše ještě navíc důvěryhodně vykreslí úžasná Cate Blanchett. Jenomže najednou zjistíte, že jen dobré téma a dobrá herečka nestačí, když je celý snímek jen slupka bez sladkého jádra (pudla?), protože pořád dokola jen nastiňuje, ale nic neřeší a nakonec, ruku na srdce, ani moc nepřináší. Celou dobu si říkáte, že je to docela dobré, ale..Ale..Alle..Allen to prostě není a v žánru bez vtipu, do kterého se snažil vtěsnat, nevyniká.

/Obsahuje spoilery/ Film je dost originální - kolik znáte hororů, u kterých se ani maličko nebojíte? Perkins' 14 je dokonale zdupané béčko. Přitom začíná docela dobře - je tu příběh muže, policisty, který zjistí, že má s největší pravděpodobností v cele na stanici magora, který mu před lety unesl syna. To celé probíhá příjemnou formou flashbacků a nutno uznat, že díky malému rozpočtu a podivnému výběru herců, snímek působí překvapivě reálně. A pak se příběh pomalu rozuzluje. Najednou zjistíte, že tento malý spád je úplně jediný spád a v následující hodině půjde už jen a jen zabíjení a spoustu rumělkové nudy. Na konci si oddychnete, protože naštěstí všichni umřou. Ale říkám si, že kdyby se vystříhaly všechny krvelačné scény, mohla z toho být docela dobrá mysteriózní duchařina. :)) Můj zájem o film (dost nezvykle, ha ha) pramenil z platonismu - v jedné z rolí v něm můžete spatřit úchvatného Michaela Gravese, a proto jsem stejně ráda, že jsem ho viděla. (A za něj je ta jedna hvězdička.)

Myslím, že snímek vytvořila partička lidí naprosto neposkvrněných procesem filmové tvorby. Scénář někdo napsal na koleni za jedno odpoledne - a jelikož stihl jen kostru, prázdná místa jednoduše zaplnil střílením. Kameraman měl buď kocovinu, nebo film točil na handku. (Nepopírám, že je pravděpodobné obojí.) Vznikla z toho hrozná pakárna. Ale pak někdo přišel se spásnou myšlenkou - obsadit známé herce, na které se dá skvěle dívat. Ale pokud jste byli přesvědčení o tom, že výborní herci za každých okolností dokáží prosvětlit i ten nejhorší snímek, doporučuji se na "Public enemies" podívat - z tria Depp-Cotillard-Bale se vám bude chtít brečet.

Představte si toho největšího zmrda pod sluncem. A teď představu znásobte deseti, přidejte jí provokativní obličej Jamese McAvoye a zařaďte do řad kriminální policie. Buď vás takový antihrdina přestane bavit po dvou minutách, nebo se budete do konce snímku chytat za břicho (smíchy) a za hlavu (je to na palici!). Pokud se chytáte, jízda začíná. Vyšetřování vraždy, kde je cílem najít svědkyni, je vybičováno do extrému, při kterém je nejen třeba dostat kolegy mimo hru o povýšení, ale možná by nebylo od věci dostat se z vlastní špíny. A to se tomuto policistovi-sviňákovi daří do té míry, že se v ní topí. A samozřejmě si za to může sám, protože deprese léčí chlastem, halucinace koksem, impotenci obtěžováním všech žen v okolí, protože je to prostě idiot, který se potápí hlouběji a hlouběji do bláta absurdních situací vybičovaných až do naprosto nekonvenčních a nechutných rozměrů. Je to hnusné, je to odpudivé, ale je to především vtipné, chytlavé a neokoukané.

Komedie velmi černého rázu provází příběhem o třech přátelích-spolubydlících, kteří se rozhodnou vzít do party čtvrtého. Ten ale cobydup umře. A pod postelí má kufr plný peněz. Odpověď na otázku, jestli zavolat policii a vzdát se tak spousty jmění, je divákům od počátku jasná. A jestli z toho někomu přeskočí? Nebo snad všem? No, samozřejmě. Mělký je ovšem jen hrob, humor snímku rozhodně ne. A že je černý jak uhel? Rozhodně to není na škodu. Navíc celou linii příběhu podtrhávají zábavné charaktery postav - příjemně nevypočitatelná Juliet, psychotický šprťák David a zábavně protivný (slušnější ekvivalent pro někoho, kdo je kus debila v pozitivním slova smyslu) Alex, které jsou navíc ztvárněné velmi dobrými herci, kteří film zdařile dotváří a postupným spádem v událostech vedou k vtipně ošemetnému konci.