annihilation

Myslím, že na Oggyho a škodíky (ti jsou navíc vtipně pojmenováni podle členů Ramones) se budu se smíchem dívat i když mi bude padesát. Kdo by byl čekal takhle vytříbený černý humor od kresleného seriálu?

Co mi zde opravdu chybělo byla část s Lucií, která je v knize klíčová. Jinak se mi moc líbilo, že se příběh drží své předlohy (bohužel ale i s jemně pokulhávajícím zakončením, ale s tím se nedá nic dělat). Dokonce i s výběrem herců jsem byla spokojená, nejlépe vystižený mi připadal velitel-chlapeček v podání Jaromíra Hanzlíka, po delším uvážení i Josef Somr, který se na nesympatickou postavu Ludvíka skvěle hodil. Velmi mě zaujalo, jak jsou v několika scénách dávány do kontrastu protiklady - stejně jako je tomu v Kunderových knihách, avšak snímek stejně nebyl schopen pojmout všechny myšlenky, které by mohly zaujmout.

Butterfly circus je krásný příběh s nádechem alegorie. Místy sice může hraničit až s kýčem, ale pokud se nad ním divák zamyslí, jeho poselství ho dokáže pohladit po duši. Snímek mi připomněl jeden slavný Cicerův výrok: "Přátelství činí naše štěstí zářivějším, zvyšuje jeho třpyt, neštěstí pak činí snesitelnějším, poněvadž je sdílí a snáší s námi společně. "

Pokus Dalího a Bunuela o to, aby ve filmu nebyl ani kousek příběhu a nic nedávalo smysl se výborně podařil. Snové prvky byly mistrně převedeny na plátno - nejznámější scéna s rozříznutým okem doplněná o záběr na úplněk "rozříznutý" mrakem mi připadala velmi nápaditá, avšak jako celek snímek není zrovna něco, co by člověk musel vidět vícekrát.

Dle vysokého hodnocení ostatních uživatelů jsem od snímku čekala mnohem víc. Zpočátku se vyvíjí celkem slibně, ale poté se stává naprosto nesmyslným, protože není možné mu uvěřit. Herci své role zvládají dobře, o to nejde, ale scénář je silně přitažený za vlasy a je naprosto nereálný. A ještě to ubohé zakončení... Žádné ponaučení, žádná perspektiva, žádné hodnoty, žádná hloubka. Jen plytkost.

Jako malá jsem ráno vstávala, abych se na Chipa a Dalea mohla dívat v televizi a teď, když mi je přes dvacet, se k nim opět vracím a vůbec se za to nestydím! :)) Myslím si, že tvůrcům se seriál povedl opravdu dobře, protože má hlavu a patu a je vtipný - když občas vidím nějaké nové pořady pro děti, tak jsem ráda, že jsem ještě stará škola, protože mi připadají neuvěřitelně stupidní. A navíc v nich není nejroztomilejší a nejhloupější veverka na světě - Dale! :))

Řekla bych, že jde o jeden z nejlepších odpočinkových seriálů, který se líbí lidem napříč generacemi a pohlaví. Má příběh, řeší různé problémy, ale nikdy nevybočuje z úchvatného smyslu pro humor. Všechny postavy jsou velmi osobité (a velmi neurotické) a každou si zamilujete jiným způsobem. Tím, že jsou rozdílné, si v nich každý najde svého oblíbence a seriál ho více vtáhne. Já kupříkladu nejvíce zbožňuji Chandlera, protože má úžasný smysl pro humor a smolaře Rosse, především za jeho hlasový projev (Myyyyy sandwich?)..

Ze všech sedmi (ehm, osmi, děkuji komerci za finální rozkouskování!) dílů je tento zpracován naprosto nejlépe. Nejvíce se podobá knižní předloze - jak ve ztvárněném prostředí, výběrem herců tak atmosférou. Oprošťuje se od dětské naivity, která dýchá z prvních dvou dílů. Navíc s sebou nese jako vždy tu správnou dávku, napětí, humoru a dobrodružství, takže si našel své fanoušky napříč generacemi, což - ruku na srdce - není úplně obvyklé.

Proč se jen pořád Američané snaží filmovat evropské dějiny? Nejdřív Trója, která ještě nebyla tak nekoukatelná, poté Alexander Veliký, který byl hodně mimo a poslední kapkou je pro mě právě toto znázornění bitvy u Thermopyl. Zpracování je naprosto ubohé, nejvíc mě asi rozesmívalo to, jak mají všichni bojovníci stejné svaly na břiše, které musí nutně zůstat po celý film odkryté! Takže stačí: svaly, zahlcený internet meme s "This is Sparta!" a většině lidí se to líbí. No, mě tedy ne a upřímně mě už znechucuje, jak se většina braků snaží zasadit do nějaké historické události, aby získala nějakou formu.

Ano, mohla bych vytknout, že jednotlivé příběhy jsou přitažené za vlasy, často slabě natočené a herecké výkony občas pokulhávají... Ale pak si vždy vzpomenu, když jsme si jako malí mezi kamarády všechny ty příběhy vyprávěli a náležitě jsme se báli - a právě proto nechávám vysoké hodnocení: z nostalgie a také trochu z lásky k tajemnu.