venus

Mírně pesimisticky naladěná Náhoda je zasazena do typicky Kieslowské atmosféry, kterou mám moc ráda, ale celý film mi byl poněkud vzdálený. Komunistickou éru si nepamatuji, takže jsem z filmu neměla ten pravý zážitek. Vše kolem samizdatu a dalších ilegálních činností mi připadalo méně nebezpečné, než to asi ve skutečnosti bylo... možná i trochu nudné a zbytečně dlouhé.

Nádherná auta, takže podívaná byla opravdu vzrušující! Jenom mi bylo líto té rozpůlené corvetty... Do benzínem páchnoucího závodu se podařilo zasadit i několik vtipných scén, které film pěkně okořenily. Je to jeden z mála automobilových filmů, který není postaven jenom na efektech, což určitě není u tohoto žánru snadné.

Moc hezká podívaná, která je především o ženách; muži jsou jen prvek dokreslující příběh. Zhruba v polovině si Almodóvar začne pohrávat s osudy hlavních hrdinek, avšak musím říct, že krátce po tom, co na diváka vybalí spoustu překvapivých momentů, je už zřejmé, jak vše dopadne. Naprosto vynikající výkon podala Penélope Cruz, lépe hrát jsem ji snad neviděla. Volver je příjemný film, ale na city diváka moc nezabrnká... Co se týče působivosti, patří k slabším filmům Pedra Almódovara.

Nádherný snímek, který beze sporu patří ke klasice americké kinematografie! Dramatický milostný příběh Scarlett a Rhetta odehrávající se v letech občanské války a rekonstrukce Jihu je pozoruhodné dílo Victora Fleminga, na které je třeba uvolnit si jedno dlouhé odpoledne nebo večer. Délku ale filmu vyčítat nemůžu! Jih proti severu do velké míry přesáhl svou dobu, a i když ho sledujeme teď, téměř o 70let později, okouzlí nás silný příběh, velkolepá výprava, dokonalé kostýmy, krásná kamera i herecké výkony.

Film odehrávající se krátce po skončení druhé světové války se točí okolo rozporuplné Sophie, která přežila jako jediná ze svých blízkých koncentrační tábor. Dostáváme se až do hloubky zmučené lidské duše, ochromené trýznivými zážitky z válečné minulosti. Příběh je to velmi silný, avšak podle mě se tvůrce filmu měl více zaměřit právě na těžkou volbu, ke které byla Sophie donucena. Tato děsivá událost je ve filmu zpracována jen tak na okraj a dostává se do pozadí, což je podle mě chyba. Je možné, že Wiliam Styron to takto zamýšlel... Nečetla jsem knihu, tak nevím, zda hlavním problémem jsou tedy mezilidské vztahy či děsivost druhé světové války. Každopádně musím vyzvednout výkon Maryl Streep, Magda Vášáryová, která měla roli dostat, by se jí asi těžko vyrovnala.

Filmový portrét francouzské spisovatelky, scenáristky a režisérky Marguerite Durasové zachycuje posledních šestnáct let jejího života. Zachycuje její pocity, postřehy, rozmary a také její alkoholismus a zálibu v mužích. Myslím si, že pro toho, kdo nemá ponětí, kdo M. Durasová je, bude tento snímek asi nudný. U mě to bylo naopak, díky tomuto filmu jsem si ucelila obrázek o této ženě, která vedla velmi zajímavý život a psala neméně zajímavé knihy.

Velmi emotiví a smutný snímek o nezastavitelné nemoci. Mám ráda filmy bez happy endu, protože právě takový život je. Režijní výkon byl průměrný, avšak to co zvedá kvalitu toho filmu je příběh. Myslím si, že postavy byly po psychické stránce velmi dobře vykresleny a herecké výkony taky nebyly špatné. Tématem je Můj otec velmi podobný filmům Iris/Příběh jedné ženy a Píseň pro Martina.

Bezesporu pozoruhodný snímek, který určitě Američanům zvedá jejich ego... na mě ale bylo všechno moc americké. Vím, že to byl pravděpodobně účel, ale všeho moc škodí! Byl to jen shluk amerických symbolů. Vadila mi hádavá a uvřískaná atmosféra filmu a spousta zbytečných dialogů, což se odrazilo i na délce filmu. Možná, že kdybych byla fanynka country, tak by těch hvězdiček bylo víc, ale bohužel.

Na díle The Comb je zajímavé výtvarné zpracování - je originální, v něčem snad i revoluční. Za zmínku stojí určitě i hudba, jemnou kytaru střídají ostré zvuky (třískání kovu, vrzání apod.)... je velmi kontrastní. Nejsem si sice úplně jistá, co má tento krátký animovaný film představovat, ale celkem na mě zapůsobil. A to byl podle mě cíl... vyvolat emoce, dojmy, a ne divákovi naservírovat plýtký příběh s banální zápletkou. Zajímavější je o tom, na co se díváme přemýšlet a ne jen tupě čumět, ne?

Pěkný, barvitý příběh, který je klasickou pohádkou nejenom pro americké děti. Cesta do země Oz je naplnění dětského snu zmizet, do nějaké jiné kouzelné země podobně jako ve filmech Letopisy Narnie, Alenka v říši divů apod. Proto si myslím, že příběhy tohoto typu dokážou okouzlit i starší diváky. Kulisy země Oz, které údajně zabraly 6 ateliérů, byly vyrobeny velmi velkolepě, takže dostatečně vybarvily svět fantazie. Líbily se mi také postavy doprovázející malou Dorotku, byly originální, což dělá z tohoto filmu a také z knižní předlohy legendu.