ButterflyEl

Naprosto famózní Benigni. Nemám co dodat, budu se dnes culit celý den. Život je někdy krutý, ale krásný...

Trochu větší zklamání. Tarantinova tvorba patří mezi mé top, ale tohle ne. Jak to říct, už je to trochu moc...

Čím to je, že mě Eddie vždy dokáže dojmout k slzám?... Jeho způsob hraní, mimika ve tváři a každý pohled mu do puntíku věříte. Z jeho a Aliciiny strany nemá film sebemenší chybu. Na Aliciu se opravdu krásně dívá, svou roli hraje nadmíru přesvědčivě a souzníte s ní v její nelehké situaci. Eddie měnící se v roztomilou a culící se Lili opravdu nakonec vypadá a chová se jako žena, ač je o pár centimetrů vyšší oproti svým kolegynim v práci i starému známému Henrikovi. Film je klasickou ukázkou stylu Hoopera a jeho hlavního kameramana Cohena (detailní záběry na malebná místa, postavy většinou soustředěny pouze do části obrazu, chladné barvy... ). Tento rozhodně zajímavý kousek si však i přes všechny tyto klady ode mě plný počet hvězdiček nedočká. Některé scény filmu mi přišly zbytečně natažené nebo zbytečné úplně. Chápu, že Hooper chtěl co nejvíce přeblížit Einarovu proměnu a její vliv na okolí, nicméně když bylo vše vysvětleno a už se pomalu chystáte na další děj, máte déja vu a opět jste svědky nějaké hádky, breku, nasazení šatů apod... Kromě této "maličkosti" bylo vše perfektní, včetně výpravy, kostýmů a hudby. Snad se dočká i nějakého toho Oscara (osobně bych ho dala Alicii). 85%

Nemůžu říct, že jsem zklamaná. Spíš řeknu, že jsem to očekávala už po shlédnutí traileru a bohužel jsem se nezmílila. Hodně promarněná šance. Život a mysl této slavné herečky se stal pro mnohé otazníkem a ve filmovém zpracování se s tím dalo pracovat daleko lépe. Obrovskou chybou je čeština. Kříž alias Hitler mluvící česky je směšný, zahraniční herci velmi nepovedeně nadabovaní (navíc, proč tak známými dabéry? S méně oposlouchaným hlasem by to aspoň tak nebilo do uší). Film mi také přišel velmi krátký, toto téma si rozhodně zasloužilo alespoň dvě hodiny a možná by tak byly lépe vystřihnuty důležité momenty. Což mě vede k dalšímu prů*** tohoto filmu a to je hudba. Heroismus některých scén podtržený příliš hlasitou hudbou (oproti zbytku filmu je to hodně znát), někdy zazní hudba, když nemá a někdy zase nezačne hrát, když by se hodila. Pokus o vnesení několika moderních prvků do filmu (mini Spoiler: příjezd od Berlína, výtisky časopisů a plakátů, oheň v Goebbelsově domě - to vypadalo velmi lacině a úplně zbytečně)... Všechny tyto aspekty z toho původně velkofilmu udělaly televizní film, který naprosto ztratil na věrohodnosti a vlastně jediné, co si z toho filmu odnáším, není názor na Lídu Baarovou, ale na zmaření tak skvělého potenciálu. Mohl to být český film roku, škoda.

Kde začít... Trochu si nadávám za to, že po předposledním díle celé ságy jsem to nevydržela a knihu dočetla do konce. Což tím pádem znamenalo, že mě ve filmu nic moc nepřekvapilo (teda až na pár lekacích scén, ze kterých jsem měla doslova knedlík v krku)... Jennifer opět dokázala, že patří mezi velké herečky (promiň Julianne, ale tady jsi totálně ve stínu), každá její emoce byla důvěryhodná a procítěná. Ano, je to klišé. Je to šílený klišé, ale můžeme být rádi, že se americká produkce nerozhodla změnit Hunger Games ságu pouze na romantickou slátaninu, nýbrž se z celého příběhu vážené paní Collinsové snažila vytřískat co možno nejvíc. Po scénaristické stránce tedy tleskám, vše ladilo, nechybělo napětí, romantika, smutek, akce, místy i trochu humoru... nicméně nejsem jediná, kdo si nevšiml spojitosti s tématem revoluce v Hladových hrách s nynějším děním ve světě. Dlouho se mi nestalo, že jsem odcházela z filmu s tísnivým pocitem, že ten film by si "někteří" mohli vyložit po svém a obrátit tuto rebelskou ideu ve svůj prospěch. Nechci zabíhat do detailů, chytří si domyslí... I přesto, že závěr trilogie (ehm filmové tetralogie) má své epické a pro mnohé překvapivé vyvrcholení, skvostnou Howardovu hudbu, scény, po kterých naskakuje husí kůže i vám vlétnou slzy do očí, něco mi na celém filmu kazilo dojem a to byl střih. Možná už si teď hraju na přílišného kritika a rejpala, nicméně některé scény mi přišly zbytečně krátké (resp. nicneříkající) a jiné byly podle mě utlé příliš brzy, než vůbec jeden herec z dialogu stihl na určitou myšlenku toho druhého zareagovat alespoň mimikou ... I z toho důvodu srážím jedno *, ale zbylé 4 si dokonale zaslouží.

KVIFF 2015 Nejsem ten typ filmového fanouška v Karlových Varech, který stojí od rána do večera fronty u pokladen a snaží se vidět pokud možno co nejvíc filmů všech sekcí a žánrů. Jelikož se mi letos povedlo i tak vybrat si filmy hodně těžké a pro mě mnohdy až deprimující, chtěla jsem prostě oddych. A dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Tahle "pohádka" mě nalákala už svým velmi slušným hereckým obsazením a také námětem, který vychází ze starých neapolských pohádek. Je to trochu jiné kafe, než jsme u pohádek zvyklý. Člověk může mít ze začátku pocit, že děj ubíhá strašně rychle a že to pak bude nuda. Nicméně opak je pravdou. 125 minut uběhlo jako voda a film v zásadě neměl slabou chvilku, což je hlavně díky tomu, že se zde prolínají tři různé příběhy o třech rozdílných královstvích se třemi různými zápletkami (ano, klasická pohádková číslice). Tento film nabízí snad vše, co se od pohádky očekává - kouzla, draky, obry, lásku, touhu, zlo, dobro... I přesto ale nečekejte pohádku v pravém slova smyslu. Název filmu chápu po zhlédnutí víc ironicky a velmi se divím, že nemá v žánrech uvedeno i "horor". Jinak řečeno, kdybych měla děti, na tohle bych je určitě neposlala do kina. Ano, stává se, že v pohádkách zemře nějaká ta záporná postava nebo rytíř v boji, ovšem tolik krve a zlomených vazů, jako nám naservírovali v The Tales of Tales, jsem opravdu nečekala (Spoiler: především scéna se zhrzenou sestrou, která chtěla být krásná a tak se nechala stáhnout z kůže, mi dokonce připomínalo závěr filmů o Carrie, a to přece patří mezi horory, ne?). Takže shrnuto podtrženo, pro mě největší překvapení letošních Varů a zřejmě i nejlepší ze zhlédnutých filmů. Perfektní Vincent Cassel, u jehož scén jsem se prakticky pořád smála, moc hezké provedení, zpracování a vizuální stránka taktéž moc povedená a nakonec plus za princeznu Violet (kdo viděl, pochopí). 85%

(spoilery) Jakožto milovnice životopisných filmů o lidech, kteří v něčem změnili svět i přes těžké životní úděly, se kaju, že jsem A Beautiful Mind tak dlouho vypouštěla ze seznamu svých "must see" filmů. Mrazivý příběh pana Nashe dokonale podtrhly výkony Russella a Jennifer, i ostatních ,,neviditelných" herců. Chyběl mi zde jen moment překvapení. Nashův životopis nemám nastudovaný do detailů, ale od počátku filmu jsem tušila (a uhodla), co je halucinace a co není, a tak jsem se spíš soustředila na to, jak to filmaři pojmou. V zásadě jim nemůžu nic vytknout, jen od chvíle, kdy se John vrací do normálního života, už film v zásadě nemá co nabídnout. Příběh se pak táhne svižně jak letní větřík, než hlavní hrdina dostane Nobelovku a pak... konec. Takže v podstatě trochu zklamání. Možná i proto, že mám ještě v živé paměti The Theory of Everything, které ve mě zanechala daleko hlubší stopu.

Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem Supermanské ságy. Tenhle hrdina ve mě nikdy nevzbuzoval velké emoce, ani ta jeho převeliká síla, kterou ničí jeden barák za druhým a hází autama jak s ping pongovými míčky, mě nijak neuchvátila. Bohužel, ani tento film není výjimkou. Doufala jsem, že když se spojí dvě má vyhledávaná tvůrčí jména Snyder a Zimmer, vznikne z toho něco mimořádnějšího a epičtějšího. Hudbě nemám co vytknout, Zimmer se opět vyznamenal. Ovšem celkově? Dostala jsem jen dvouhodinovou klasickou superhrdinskou story, jen s větším nádechem moderního filmového umění. A je tu spoustu věcí, které bych filmu vytknula (spoilery!): 1) První hodina filmu mi přišla místy zbytečně zmatená. Všechny ty prostřihy z dětství a pak zase do současnosti, slečna Lois a její hledání a hlavně až příliš rychlé a snadné nalezení, vyprávění o úmrtí otce (toho lidského)... prostě herecké obsazení mohlo být jakkoli hvězdné, ale ten příběh dohromady nefunguje. 2) Vztah Clarka a Lois. Ani se mi nechce věřit, jak tohle tvůrci s prominutím odflákli. Lois po pěti minutách hledání ví, kdo je Clark, řeknou si za ten film pár vět, on ji následně asi 20x zachrání život a je z toho láska jako trám? A kde je nějaká chemie? Mezi těmito herci to buď vůbec nejiskřilo nebo měli jejich vztahu dát tvůrci větší prostor, protože ta jejich pusa byla jak rána z čistého nebe. Prásk! Země je v ohrožení! Právě jsem tě znovu zachránil! Asi tě miluju! Kiss ... 3) Děsivá hodina akce. Nevím, jak jinak bych to nazvala. Nejsem žádná puritánka, nevadí mi ničení a bitky se záporáky, komiksové filmy obecně patří k mým nejvyhledávanějším. Jenže to, co tady velký Superman předvedl s úhlavním nepřítelem mi přišlo až komické. Řežba hlava nehlava, zničíme u toho celé město, nevadí, když jeden proletí pěti baráky po sobě a druhý svýma laserovýma očima zboří celý mrakodrap. Pak po sobě hodíme pár aut, necháme spadnout pár letounů, jo ještě tam občas prolétne vagon... a konec záporáka? To už nebudu komentovat. Zdá se, že už jsem tomu vytkla dost. Z těch kladnějších stránek filmu (díky kterým dostává dané hodnocení) bych určitě vyzdvihla Russela Crowea (starostlivý, milující a moudrý otec), Henry Cavilla (sedl mi, hezky se na něj dívalo a v této roli obstál slušně, tedy až na ten vztah s Lois, ale to už není jeho vina) a příběh Kryptonu (povedeně vykresleno, vizuálně potěšilo, příběh důvěryhodně vylíčil osud Kalův i ostatních obyvatel). Jo a ta hudba... 60%

Eh?! ...

Nádherné, dojemné, úchvatné. Dostala jsem od filmu ještě víc, než jsem očekávala. Stephen Hawking je obrovská osobnost, natočit o něm životopisný film chtělo vskutku velkou dávku odvahy, velmi kvalitní scénář a především perfektního herce. A Eddie Redmayne si toho Oscara zatraceně zasloužil! Věřila jsem mu každý pohyb, každý tik ve tváři i pohled vyjadřující vše, co cítí a co chce říct. Někdo tu píše o přehnané romantice a přeslazenosti fimu... S tím nesouhlasím. Přiznejte si, kdyby byl film o jeho životě zaměřený výhradně na jeho práci a jeho teorie, většina lidí by to po půl hodině vypnula, protože se nechce dívat na sérií výpočtů a hypotéz. Lidé chtějí příběh a to jim Teorie všeho dá! Dá jim skutečný příběh, který vezme člověka za srdce, donutí ho k zamyšlení a k posmrkání nejméně jednoho balíčku kapesníků.