KiJi

Aneb jak se dá zničit mládí....

Silně emocionální film o psychicky narušené učitelce, která se snaží utíkat z reality pomocí sexuálních úchylek, které však není schopna realizovat.

Musím říci, že film mě zaujal dějově. Rychlý posun v čase. Příběh se odvíjí v podstatě od konce, ale tak nějak nevíme, co se stalo. Děj se posouván vyprávěním. A konec příběhu je v podstatě otevřený i uzavřený. Záleží na každém, jak si to přebere.

Romantický film se šťastným koncem. Byla zde vidět hezká práce s kamerou. Zaujalo mě zachycení dvou dějů v „jednom“ záběru. Je to vidět např. hned ze začátku. Na obrazovce se objeví plující loď a hned vedle je mávající dívka na pláži. Byla zde také vidět práce s kulisami – stojící pár na ulici mezi jezdícím auty atd.

V tomto filmu mě zaujalo, jak režisér a kameraman uměli využít davu. Hezky se zde podařilo také zachytit poválečnou dobu v Itálii.

Tak tento film mě zaujal jak dějově, tak efektově. Měl tragický i romantický nádech. Z efektů měl hlavě zaujal příjezd vozky smrti a vystoupení ducha z těla ležícího na hrobě. Nepřehledné mi tu připadalo střídání dob. Příběh něčeho, co bylo dříve, nebyl tak jasně oddělen od dění „současného“.

Po technické stránce ten film nebyl špatný. Avšak dějově to bylo strašné. Silně agitační. I když ten film byl propagandistický, tak se zde vyskytovaly pěkné záběry. Davová scéna na schodech značí docela posun ve filmování. Tímto způsobem nebyl do této doby ještě pohybující se dav natočen.

Svým tématem byl film na svou dobu celkem překvapivý. Snaha o nadčasovou vizi kombinovanou s tehdejší současností. Dále se ve filmu již silně objevoval sociální motiv – myšlenky komunismu. Dějově mi ten film přišel i napínavý. Je zde vidět i snaha sledovat více událostí najednou, např. zaplavování města a útěk lidí z města. Nebo střídání záběrů, co se děje ve městě nahoře a co ve městě dole.

Zpočátku mě film skoro vůbec neoslovil. Avšak surrealismus má vyvolávat představy a ty ten film rozhodně ve mně vyvolal. Takže mohu říci, že ten film byl vcelku zajímavý. Velmi zajímavé bylo, že autor filmu pracoval s jedním prvkem, který se prolínal celým filmem. Tím byla ta proužkovaná kravata a krabička. Díky tomu ten film působil jako celek a ne jako nahodilé představy, což v podstatě ten film byl.

A Sam Raimi se učí filmařinu... Asi tak bych se díval na ten film. Mně osobně nevadili triky, ty kostlivečci a pohádkové kulisy měly svou hororovou atmosféru, byly trochu k popukání, ale já jsem si vzpomněl na staré filmy 60. let a lá Sindibád apod. Ale ten příběh a děj ... no to je sračka... pouze ztracený čas...