Východ slunce

(1001) Takže už v roce 1927 se musely dělat titulky, protože americké publikum by nepochopilo obraz samotný. Zajímalo by mě, jestli tenhle impuls vycházel vážně od diváků, nebo ho vytvořili sami producenti v preventivní obavě o svoje výdělky. Protože to rozhodně pokazilo kinematografii na všechny roky dodnes i na ty, co teprve přijdou. A teď k filmu. Nejvíc se mi líbilo, jakým způsobem kamera putuje spolu s postavami, zejména tedy na začátku filmu a mimo "město" - tam mi přišly postavy poněkud utopené v mohutnosti těch kulis - ale procházky po polích a lukách v mlze, lodička uprostřed širé vody nebo lucerny ve tmě pobíhajících vesničanů jsou čirá krása. Dějová linka je odzbrojující, až by jeden brečel. Je na ní myslím poznat románová struktura, kterou se často adaptacím nepodaří zakamuflovat/pozměnit, ale tady to hraje harmonicky se stylem vyprávění a nejenže to tedy není na výtku, ale je to na pochválení. Dál se mi líbí, jak se herečky v němých filmech často chovají jako vyplašená zviřátka, Janet Gaynor tady dostala prostor předvést to v celé širé nádheře. Rozkošný byl rozdíl mezi její utrápenou polohou a úsměvem, který se jí postupně dostal na tvář. Hodně se mi taky líbilo sledovat rytmus jejího dechu. Ve zvukovém filmu takovéhle aspekty člověk vnímá spíš sluchem, nicméně tady lze díky pohybu jejího těla získat zcela jiný pocit fyzické existence oné postavy. Na představiteli muže Georgi O'Brienovi se mi zase líbila konfrontace zažité stereotypní představy herce z 20. let (salonní štramák s holou tvářičkou a ulízaným účesem) s jeho reálným vzhledem ve filmu. Taky působil jako zvíře, ale jinak než ženuška. Dohromady tvořili dokonalý pár, kterému ani moje mírně feministické já nemá problém říkat prostě Muž a Žena. -"Ochraňuj svou ženu před zlem!" ♥ (07.07.2015)

Jednoduchy, ale zaujimavo natoceny pribeh o laske, ktora je silnejsia, nez vrazda alebo nevera. Zaujimavo su natocene kamerove prechody zaberov, ako ide dvojica medzi autami a hned na to dalsi zaber v prirode, ale takych tam bolo viac a na rok 1927 to muselo byt urcite velmi zaujimave. Na jednej strane to mali herci lahsie, ze sa nepotrebovali ucit texty, pretoze stacilo len otvarat ustami, ale dolezita bola hlavne mimika a hudobny doprovod, ktory dokazal presne opisovat emocie. Preto aj film zasluzene dostal 3 Oscary za kameru, najlepsi film alebo herecku v hlavnej ulohe Janet Gaynor a nominovany bol aj za vypravu. Zaujimave je aj to, ze je to vlastne prvy film v historii, ktory dostal Oscara za najlepsi film roka, pretoze prve udelenie cien Akademie sa konalo 16.05.1929... 12.08.2010 ________ George O´Brien - (Muz) +++ Janet Gaynor - (Zena) +++ Margaret Livingston - (Zena z mesta) +++ Bodil Rosling - (Sluzka) +++ J. Farrell MacDonald - (Fotograf) +++ Hudba: Willy Schmidt-Gentner +++ (12.08.2010)

Snímek z dílny německého režiséra Murnaua pokládá základní pilíře modernímu filmovému umění. Byť se jedná o němý film, jeho způsob vyjádření pocitů a stavů těla je naprosto dokonalý. V první řadě Muž, kterého excelentním způsobem ztvárnil George O’Brien, je přehlídkou celé škály emocí. Od až téměř chorobné milenecké posedlosti novou dámou, přes hrůzu nahánějící výraz při pokusu o vraždu až po veselý a svěží projev milujícího manžela. Stejně tak výbornou a nesporně velmi okouzlující Ženu představila Janet Gaynor, jež za svou roli dokonce získala prvního Oscara (nejlepší herečka). Vztah Muže a Ženy je od začátku do konce zkoušen, prochází nesnadnými životními úseky, ale rovněž k sobě dokážou najít cestu zpět. Film je plný emocionálně vypjatých scén, romantických okamžiků a v jistých momentech má divák možnost se i zasmát. To vše beze slov, pouze s malým množstvím psaných titulků. Potěšilo mě tento, jistě nejen herecký, ale i technický, skvost vidět a doporučuji ho všem, kdo se o dobu před mluveným slovem ve filmu alespoň trochu zajímá. (09.03.2013)

Murnau získal neopakovatelnou příležitost od Foxu natočit si film zcela podle vlastního gusta bez jakéhokoliv zásahu studia. To znamenalo, že se spojil s německým štábem a vytvořil za velmi slibný rozpočet evropský snímek v amerických reáliích a s americkým espritem. Vznikl neodolatelný zážitek, který je daleko od klasického stylu. Zpočátku vévodí chmurná atmosféra nedaleká německému expresionismu, přenášející manýru do architektonicky osobitých interiérů (falešné perspektivy, zveličené části dekorací) i do přepjatých hereckých výkonů (fatální svůdnice má velmi blízko Nosferatovi v ženských šatech). Poněkud těžkopádný počátek, provzdušněný nanejvýš typicky odpoutanou kamerou (působivé jsou momenty, kdy kamera nalezne v ladném oblouku výmluvný detail obličeje ve výrazný moment) se však začíná náhle projasňovat a nastupuje podmanivá lekce impresionistických postupů s vábivými prolínačkami (především zrození nového dne skrze vodní hladinu) i animovanými mezititulky a umným užitím víceexpozicí, pronikajících do mysli hlavního protagonisty. Po zažehnané tragédii přichází nejzajímavější část započatá silně poetickou cestou pitoreskní tramvají (velmi umně zkomponovaná zadní projekce s notnou dávkou stylizace) , která vnáší dvojici do víru velkoměsta, které jim nabídne bezpočet příležitostí pozvednout jejich vztah s popela - nastává nečekaný žánrový zvrat - vír scének z různých prostředí, míchající civilismus se situační komedií a prvky grotesky, v nichž je znát i typické středoevropské figurkaření a zemitější humor. Na diváka je dvojnásobně přenášena úleva a katarze, která je však jen mezičasem před další ranou osudu, která velmi rychle vrací příběh do temných rovin a v německém stylu (nyní již výrazně dynamičtějším) snímek také vrcholí. Murnau se zde skutečně stává stylovým a žánrovým chameleonem, ovšem vzhledem k rozvíjení příběhu postupuje zcela organicky - evropská i hollywoodská zkušenost má spíše podobu rozsáhlého rejstříku, z něhož Murnau velmi obratně vybírá prvky a postupy, které nejniterněji a zcela vizuálně dokáží rozvíjet příběh v daných okamžicích. Oba herci v hlavních rolích se v průběhu děje postupně otevírají, Gaynorová po emotivních výpadech nalezne svoji spontánnost a její výkon se stává velmi pozoruhodným, O´Brien působí spíše klasickým "prožívaným" herectvím, ale proměna jeho postavy je velmi koherentní. Východ Slunce je jedním z vrcholů dovršeného stylu němé kinematografie, obohacený navíc velmi silným příběhem a svojí emotivní sílu neztratil ani po více než 80 letech. První historický Oscar se skutečně dostal do těch nejsprávnějších rukou. (30.09.2011)

Velice zvláštní film. Opravdu brilantní momenty (příjezd do města, kostel, závěrečné hledání ve člunech) se občas střídají s trochu nudnými a podivnými (honička s prasetem). To nic nemění na tom, že Murnau dokáže podobně jako v Poslední štaci působivě pracovat s obrazem, pohybem kamery a dvojexpozicí. Může tak divákovi předat z mého pohledu nadstandardní množství emocí, než dokázala většina jiných němých filmů. Trochu mě mrzí ta hollywoodská úlitba v podobě našroubovaného happy endu. Bez něj by byl konec jednak mnohem působivější a také by mnohem lépe vynikl ten krásný dramaturgický oblouk. Takže další "must see" splněn. 7/10 (27.11.2017)