musculimus

Přesná adaptace knihy. Pro účely filmu nahradili poručíka Pontoise poručicí Miou-Miou (která žije s autorem předlohy).

Film, který kvůli poslední půlhodince nedává smysl. Tohle Christopher nezvládl.

Tento film je především o vyrovnání se s ubíháním času. O přijímání sebe sama, jako stárnoucího člověka, což souvisí taky s naším pohledem na svět okolo. Maria si odmítá připustit, že vnímá ve čtyřiceti tutéž věc jinak. Zároveň ale je její vnímání postavy Heleny zkreslené postavou a osobností herečky, která ji kdysi hrála. Tady můžeme vnímat prolínání reality a fikce. Kamarádka lesbička tvrdí, že hodně cítila milostné pnutí mezi postavami Juliette a Kristen a že i zde vstupuje drama ovlivňuje reálné vztahy. Mi, jako heterosexuálovi, to tak nepřišlo - alibisticky dodávám, že na to možná nejsem dostatečně intelektuálně vnímavý - pokud bylo režisérovým záměrem přenést i tuto rovinu dramatu do alpské reality, měl to více naznačit. Takhle byla Kristen vyhnána spíše pocitem nedoceněnosti, než něčím, co nedokázala úplně uchopit. Úvod filmu přes své mouchy měl pro diváka informační hodnotu o hlavních postavách, přílišný důraz na etablování mladé herečky je naopak zbytečný, film jenom natahuje. Stejně tak sidestory o spisovateli a jeho suicidní manželce. Stačilo ukázat zkoušku na jevišti a scénu, kde Juliette zkouší doporučit mladé herečce, jak to zahrát. Celkově by se stopáž zkrátila o 20 minut a divák by byl ukrácen nutkání se koukat na hodinky, kdy už to skončí. Kamarádka by dala více, hodnocením však za sebe.

Za mne průměr. Jako psychologické drama film funguje skvěle, Dalo by se říct až předvídavě vypočítaně profesorsky. Herci tento dojem podporují víc, než dobrými výkony. Ale když už si dal režisér takovou práci vypiplat řemeslně zpracování snímku tak, aby vyvolával proudy emocí, proč nenapsal kvalitní scénář? Kontext toho, na čem příběh staví, je buď fakticky chybný (historky, kterými Fletcher krmí Andrewa), nebo jde proti duchu dělání hudby (dřina>láska k hudbě). Ve své podstatě je to sportovní film s happy-endem. A ty nemám rád.

Celý film je jako Štěstí s Vilhelmovou. Akorát tady jsou andělé. A kromě nich ještě andělé. A PP.

V hodnocení filmu musíme předem vědět, zda vice hvězdiček přidáváme za objektivní kvalitu filmu nebo za téma lesbické lásky. Uměleckost filmu stojí a padá s pohledem na milostné scény. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mít v půlce filmu co 8 minut dlouhé scény hraničící s pornografií mi moc umělecké nepřijde. Upřimně, film prodává téma a modré vlasy. Stopáž je uměle natahována. Možná jsem nepochopil to základní, ale myslím, že šlo vyjádřit totéž v kratší délce a méně expresivních scénách.

Po prvním dílu pod křídly Pana Tarantina se Rodriguez snaží navázat svými nabitými zkušenostmi. Jeho rukopis je cítit na míle daleko, až se divím, že to Frank Miller povolil. Zatímco jednička disponuje výbornými hlavními postavami a skvělou atmosférou, dvojce obé chybí. Místo atmosférického filmu dostáváme na plátně Rodriguezovskou řezničinu plnou Eviných ňader, Jessičina pozadí, zbrklých scén a pouhého vykrádání prvního filmu. Akce dostala přednost před vyprávěním a to je chyba. Navíc, film byl odložen o rok(!!!) a dočkali jsme se tohoto? Ten režisér nic nepochopil.

Ač pořádná příběhová linie chybí, scénář se Krobotovi povedl. Skoro každá scéna je dobře zahraná s vtipy, které sednou. Vesnici Krobot vykreslil výtečně a každá postava má své skvělé momenty. Určitě nejde o nějaký světoborný snímek. Ono nejde ani o věc, která by uspěla u nás v republice. Pro čecháčky bude film odpadem už jen pro své zasazení a nářečí, což je škoda. Babčáková zde má životní roli, Vilhelmová hraje svůj standard, Krobotová mne svým výkonem překvapila. Snímek určitě stojí za to vidět, i když se po konci budete ptát, jaký že to mělo vlastně děj.

"She is not Lady Mary any more." To mi běželo hlavou během celého filmu. Snímek určitě neurazí, ale jeho naivní druhá polovina diváky nevytrhne. Americké klišé, co muslim, to terorista, je naprosto průhledné. Michelle Dockery se bude muset víc snažit, aby se vymanila ze svého archetypu.

Bezpochyby talentovaný tvůrce Dolan vplul do světa kinematografie zprudka. Vysnil si v hlavě vykřičet do světa své životní peripetie. Scénář jako takový určitě zaslouží pochvalu. Ovšem snaha převést imaginaci a vlastní představy o naději na plátno jde proti vyprávění. Ve výsledku před sebou máme epicko-lyrický příběh nastylovaného hrdiny moderní doby a jeho podivného vnímání světa. Ve snímku je tolik zpomalených stylizovaných pasáží, že má divák pocit, jakoby Dolan žil i v reálném životě zpomaleně. Zároveň je jimi natahována výsledná stopáž, která by jinak mohla být hodinová. S tím se sluší také vyzdvihnout soundtrack. Použité písně jsou na úrovni, ale po páté zpomalovačce začínají lézt na nervy. V současnosti zpopularizovaný koncept "friendzone" umocňuje Dolan až do extrému a kombinuje s vlastní existenční nejistotou. Celkově film působí zabržděně, "přeartovaně" a roztáhle. Ze stereotypu vytrhnou diváka krátkometrážní "troubled love stories", které stojí za to. V originální verzi zaujme unikátní kanadský přízvuk.