lioncel

Paulovu ženu Ines si ve filmu zahrála Heidemarie Wenzel. Hezká, vysoká, štíhlá a blond herečka hrála až do poloviny sedmdesátých let ještě několik hlavních rolí, pak se dobré nabídky pro ni přestaly objevovat, protože byla považována za politicky nespolehlivou. V roce 1986 si zažádala o udělení výjezdního víza.

Winfried Glatzeder, představitel Paula, několikrát oficiálně žádal o možnost vystěhování do Spolkové republiky. Bylo mu to umožněno až v roce 1982.

Herečka, která ztvárnila ve filmu Paulu Angelica Domröse, podepsala protestní rezoluci proti vysídlení Wolfa Biermanna z NDR v listopadu 1976. To byl okamžitý konec její kariéry ve Východním Německu. Emigrovala proto do Západního Německa.

Filmu od začátku hrozilo, že nebude vůbec uveden do kin. Nakonec o jeho schválení do distribuce rozhodl samotný nejvyšší představitel NDR té doby Erich Honecker.

Puhdys jako úplně první interpreti z NDR vystoupili v západoněmecké televizi, bylo to v roce 1977 v oblíbeném hudebním pořadu Musikladen.

Puhdys byla první skupinou z Německé demokratické republiky, která mohla vystupovat na Západě, což bylo do té doby naprosto nemyslitelné. Stalo se v roce 1974.

V roce 1973 nahrália kapela hudbu k nejúspěšnějšímu filmu toho roku ve Východním Německu, u nás uvedenému pod názvem Legenda o Pavlovi a Pavle (1973).

Skupina Puhdys získala jako jedna z prvních oficiální povolení od východoněmeckého režimu vydávat svá alba i na Západě v Německé spolkové republice.

Režisér filmu Heiner Carow měl od začátku natáčení zcela jasnou představu o hudbě pro film, bohužel bylo z politických důvodů nemožné použít písně západních interpretů, konkrétně skladby „Look Wot You Dun“ kapely Slade a „Spick And Specks“ od Bee Gees, které měl vybrány. Poté, co režisér nedostal povolení použít zahraniční melodie, autor filmové hudby Peter Gotthardt vytvořil dvě melodie a scenárista Ulrich Plenzdorf je opatřil texty. Vznikly tak skladby „Geh zu ihr“ a „Wenn ein Mensch lebt“. Navzdory nouzovému řešení se obě skladby staly hity Puhdys a skupina je hrála po celou dobu své existence.

Než byl film v NDR stažen z promítání, stihlo ho shlédnout 3 000 000 nadšených diváků.

Zpěvák kapely Simon LeBon nazpíval později skladbu "Ordinary World" s Lucianem Pavarottim pro charitu, která pomáhala dětem postiženým válkou v Bosně a Hercegovině. Stala se okamžitě velkým mezinárodním hitem.

Na začátku filmu oznamuje velitel jednotky (Zdeněk Štěpánek) četařce Stáně (Běla Jurdová), že byl její nadřízený nadporučík Mareš (Karel Höger) povýšen do hodnosti kapitána. Když se však na konci filmu objeví vojenská spojka s rozkazem o přemístění a hledá velitele, shání opět „jen“ nadporučíka Mareše.

Na vystoupení hostující západoněmecký zpěvák Peter Maffay se skupinou Karat spolupracoval už v roce 1980.

Jde o poslední oficiálně vydané video skupiny Karat s původním zpěvákem Herbertem Dreilichem. Ten zemřel 12. 12. 2004 v Berlíně. Od roku 2005 je zpěvákem skupiny jeho syn Claudius Dreilich.

Skladba "Ordinary World" je prvním singlem z alba s názvem Duran Duran, známějším spíše jako The Wedding Album, které vyšlo poprvé roku 1993. Píseň se umístila na 3. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 6. místě britské Singles Chart.

V roce 1984 byla kapela Manowar zapsána do „Guinessovy knihy rekordů“ jako nejhlasitější skupina světa. Dosáhla 131 decibelů.

V některých skladbách zní ponuré průvodní slovo Christophera Lee.

Záznam koncertu byl pořízen dne 23. července 2005 na festivalu Earthshaker v Německu.

Hudební skupinu Manowar při koncertě doprovázela padesátičlenná Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína. Jako šestnáctá skladba pak zazněla „Lohengrin: Prelude to Act III“ Richarda Wagnera v samostatném provedení právě tohoto orchestru.

Na závěr koncertu společně zahráli všichni současní i bývalí členové hudební skupiny Manowar, a to tedy tři hráči na bicí, tři kytaristi, basista a zpěvák. Bývalí členové (Kenny Earl "Rhino" Edwards, Ross "The Boss" Friedman, Donnie Hamzik, David Shankle) se zapojili na přání členů oficiálního fanklubu skupiny.