Mulosz

Jednim slovem - nuda. Zalezitost, kterou jsme videli uz mockrat a rozhodne bych pricinu pocitu klise nehledal ve skutecnosti, ze tema "film ve filmu" bylo uvadeno cely leden ve filmovem klubu na CT2. Film neprichazi s nicim novym, neprimo recene poselstvi "zivot je film, film je zivot" Ameriku neobjevuje. Stopaz filmu je umorna. Jedna ze zaverecnych scen (cteni dopisu a strihani vlasu hlavni predstavitelky - "ono to jinak nez na silu nejde") cele predchozi utahane dve hodiny nespasi. Kdeze je svih a puvab Americke noci, vtip Hollywoodu Ending, originalita Dvojiho zivota (MFF KV 2004) nebo informacni potencial Valky zive, uvedeneho pred par dny na CT2. Jedna se o zatim nejslabsi film DEF 2006, dohromady s Horeckou (La febbre), v ramci festivalu rovnez uvedenou, nereprezentuje soucasnou italskou kinematografii v nejlepsim svetle.

Vazeni, predem se omlouvam, ze me hodnoceni bude vzhledem k vasim chvalozpevum pusobit jako pest na oko, ale nemuzu si pomoct - bylo to strasne slabe. Predchozi filmy Wong Kar-Waie se mi libily, ovsem thle byl muj nejhorsi filmovy zazitek za posledni dobu. Zaprve - mel jsem pocit, ze v tom kine sedim tri dny. Uz dvacetkrat se zdalo, ze se blizi konec, ale ten zdaleka neprichazel. Zadruhe - hlavni predstavitel byl presvedcivy asi jako nasi politici. Jeho slova "pak jsem se zamiloval..." jsem mu neveril ani za mak. Zatreti - hudba byla sice pekna, ale poslouchat ten samy hudebni motiv neustale znovu a znovu divaka brzo omrzi. Zactvrte - kamera byla sice taky napadita, ale na chlup stejnou sledujeme i u predchozich reziserovych filmu. A zapate - dej se potacel odnikud nikam, byl zbytecne roztristeny, stridani a prolinani casovych rovin je dnes ve filmu vice nez bezne, takze ani to me nezvedlo ze zidle. Pokud nekdo u filmu vydrzel do konce, i kdyz chtel uz petkrat odejit, gratuluju. A pokud vydrzel proto, ze si myslel, ze v nem nakonec neco najde a nenasel, nemusi se stydet. Ono to tam totiz nebylo.

Snad naposledy u Godardova Pohrdani jsem mel takovy tizivy pocit na hrudi, jako kdyz neco od srdce delate, davate do toho vse, ale vnitne stejne tusite, ze to nakonec bude k nicemu. Zde to melo navic jeste dalsi silnou rovinu, kterak zena naboura pratelstvi dvou muzu, kdo zazil, vi sve. Nevidana je i formalni stranka spocivajici v dlouhych zaberech (prvni ma celych 20 minut), ktere ac snimany tekavou rucni kamerou, jsou peclive komponovany za pouziti vnitrozaberove montaze, kdy nacasovani vstupu dalsich objektu do ramu anebo preramovani na dalsi akci je velmi peclive. Nenapadny, o to silnejsi a preciznejsi film.

Neco tak tupeho uz jsem dlouho nevidel, a to se ve svete braku a filmoveho skvaru uz nejaky cas pohybuju.

Meliorační roury

Je to slusna dekadence, ovsem zustava otazkou, zda neni v dnesni dobe uz pouze opakovanim preziteho. Takovy mix Bunuela, Pasoliniho a Greenawaye. Ale bavilo me to.

Ten film nema scenar. "Jeho autor" by si mel v prvnich lekcich filmove teorie precist, co je to funkce, motivace, kontinualni strih atd. Jednu hvezdicku davam za to, jak se s timto paskvilem na papire dokazal reziser na place jeste porvat, dat tomu dilu (nechci psat "filmu", protoze ono to fakt zakladni filmove prvky nema) jakz takz atmosferu a formu a neprinutit divaka sledovani predcasne ukoncit (tech 85 minut se dalo vydrzet).

Tohle byla extra tupá resuscitace tupého seriálu, ještě tupější, než ty nejtupější díly.

Mimo již zmíněné mně dostala závěrečná narážka na Dekalog V. s Andrzejem Chyrou jakožto andělem.

Hrůzy války se dají vyjádřit i bez všemožných klišé a tisíckrát viděného. Jan Jakub Kolski, modla současného polského filmu, ve své nejlepší formě. Neopouští svůj klasický spirituální přístup k filmu, i když ten tu tentokrát není tolik výrazný jako v jeho předešlých kouscích. Zásluhou výborné režie má film neopakovatelnou, místy až mrazivou atmosféru. Krzysztof Majchrzak, zkušený především divadelní polský herec, podává svůj životní výkon a dokáže své rozpolcené postavě manipulátora a zároveň i oběti vtisknout takové ztvárnění, že lépe to už snad ani nešlo. O výborné mizanscéně a hudebním doprovodu již zde byla několikrát řeč. Pochybovačům, kterým přišel film nudný a nezajímavý, vzkazuji, že některé filmy je třeba sledovat, nejen na ně zírat.