Hanzell

Cuarónovy Vesmírné vizuální orgie. Mé srdce scifaře a vesmírného fanouška plesalo blahem, žádné kdysi dávné předaleké galaxie, žádné hluboké vesmíry, žádní emzáci, černé díry ani anomálie. Vesmír zobrazený tak jaký je, drsná, na kost zmrzlá nehostinná bestie, která nás přes veškerá nebezpečí odedávna přitahuje. Cuarónovi kluci to vědí a náležitě nám ho se vší pompou servírují. Piercův hudební doprovod excelentně dokresluje atmosféru, skvěle napíná, místy ani nedýcháte a Sandra je, jak jinak, opět výborná včetně Džorže, který jí perfektně sekunduje. Celá tahle vakuovaná jízda není o příběhu, není o nějakém hlubším poslání či vzkazu divákovi, je o přežití, je to o tom, otevřít vám čelist, devadesát minut vám ji nechat úžasem dokořán a pak vás vizuálně vyždímaného vyhodit na ulici. Excelentní 3D epos pár set kilometrů nad zemí. Ve stoje tleskám.

Už samotný název filmu a potažmo celé trilogie napovídá, jak režijní duo bratří Wachowských přistupuje k dané vědeckofantastické látce. Je to elegantně skrytá geniální šaráda, když totiž vezmeme sůvko "Matrix", změníme pět písmen a jedno vypustíme, vznikne nám zcela zřetelně a jasně slovíčko "láska"! Ano, Endy a Leňa do toho praštili a s láskou přivedli na světlo světa kinematografickou ikonu, která na poli sci-fi neměla (a nemá) obdoby. Nemá smysl plýtvat vzletnými slovy již nesčetněkrát omletými. Matrix je legenda. Nikoli však Hroznové Lhoty, ale stříbrného plátna...

Jednou za blíže nespecifikovanou velmi velmi dlouhou jednotku času (když je ta správná konstelace hvězd, příznivá karma a sám velký Aštar Šaran ve své nekonečné moudrosti svolí), se jako blesk z čistého nebe zjeví filmy, které vám tak silně lomcují emocemi, až vám to vaří krev, zvedá tlak, z nadledvin ždímá poslední kapky adrenalinu co tam ještě zbyly a po titulcích vás donutí zafixovat si tu spadenou uslintanou čelist na původní místo... Takoví jsou Rivalové. Tohle je Howardův majstrštyk. Životopisné veledílo. Dva nesmiřitelné protipóly, které postupem času formují nekompromisní rivalitu v silné pouto plné respektu a úcty jednoho k druhému. Opravdu, ale opravdu silný příběh s opravdu silnými a krásnými stroji...

Tříhodinová vypitá a vyfetovaná párty plná tun koxu a malých zelených šustivých Franklinů, kolem kterých se to vše točí. Skvělé herecké výkony, které těm všem DiCapriům a Hillům budete prostě žrát. Tady není o čem, Scorsese ve vrcholné formě a v plné parádě. 180 minut nabitých k prasknutí. Prodejte mi to pero...

Já se prostě nemůžu ubránit pocitu, že i po dvaceti letech je tahle Tarantinovka v rámci svého žánru jednoduše nepřekonaná... Upřímě - z kolika filmů si pamatujete víc hlášek, scén, dialogů a monologů, než právě z tohohle? Negr plachtící čtyři patra, Marsellus Wallace, jeho rozmrdaná prdel, mrtvej Zed a jeho středověká prdel, jeho čopr, zmizelej Buč, Sfetovaní negři s ledlampama, holandská majonéza, fantastický biblický výklad Ezechiela 25 17 a mohl bych sakra pokračovat dokud by mi neupadla čelist... Nutno zmínit i naprosto excelentní český dabing, u kterýho si prostě říkáte, jestli ten Vašek Vydrů fakt není černej... Shrnuto a podtrženo, tenhle film je legenda. Je ti líp ty zmrde? Kurva negře, pročs to neřek hned?

Dech beroucí barevné scenérie na povrchu toho našeho kulatého životabudiče uprostřed vesmíru. V doprovodu kapitána Picarda budete žasnout nad krásou toho, co lidstvo ještě nestačilo zničit... Tohle je za pět, zaslouženě.

Tady to vezmu spíše telegraficky a nebudu se nijak drasticky rozepisovat. Příběh: Chuj s ním... Vizuál: Naprosto dechberoucně kulervoucí... Poprvé v životě jsem byl na jednom filmu 3x v kině. Jsem 3D magor a tohle byla božská mana pro mé zchátralé čočky a vyschlý sklivec.