kaylin

Španělský horor „La noche de las gaviotas“ je součástí série, která sama o sobě je poměrně velmi dobrá. A i tento čtvrtý příspěvek si drží velmi dobrou úroveň. Templáři na koních jsou prostě sami o sobě děsiví, jako kdyby je nebylo možné zastavit, jako kdyby byla smrt nevyhnutelná. Do toho kontrast s krásnými ženami a samozřejmě nechybí ani docela pěkné triky.

Při sledování amerického snímku „Single AF“ jsem si skoro celou dobu říkal, že doufám, že jsem jen jeden z mála, kdo se na to dívá, že mnoho jiných lidí při sledování tohoto filmu trpět nebude. A myslím, že se tohle splní, protože film prostě nemá ambice, aby se kamkoli dostal, aby zaujal i malou skupinu lidí. Tvůrci si natočili, co chtěli, ale pro ostatní tohle není nijak zajímavé.

Americký snímek „The Slayer“ má rozhodně i po letech co nabídnout. Atmosféra filmu je velmi nepříjemná, temná, tajemná. Jasně, postavy nemusí sednout každému, ale odvíjení příběhu není vůbec zlé a má skvělé sekvence. Hlavně ty noční můry jsou velmi povedené a skvěle zpracované. „The Slayer“ je přesně jeden z těch filmů, o nich doufáte, že na ně časem narazíte. Pozapomenuté, ale dobré.

Britský horor „The Hatching“ se mi líbil z toho důvodu, že je to prostě natočené s nadsázkou. A i když to není skvělá komedie – není to ani skvělý horor – je to tak nějak pro diváka. Myslím v tom smyslu, že se to nebere vážně, nechce to přijít s něčím převratným, ale není to ani nuda, na kterou by se nedalo dívat. Je to prostě fajn průměrný snímek s pořádným krokodýlem.

Kanadský rádoby upírský horor „The Last Sect“ je prostě jen ukázkou toho, jak špatné se filmy s krev sajícími příšerami točí. Trocha krve, ale hlavně spousta dialogů. To je všechno. Ani z hlediska akce to vlastně nemá co nabídnout. Tohle je snímek, který tak snadno zapadne, až vás to samotné překvapí. Není na něm nic, proč byste si ho měli pamatovat. Ani sexy moc není.

I když se to na první pohled nezdá, „Leptirica“ je zajímavým hororem, jenž sice na jednu stranu staví na symbolismu, ale na stranu druhou i na určité doslovnosti, která je překvapující především v oblasti gore. Ano, tenhle film je místy nepříjemně krvavý tady kousnutí skutečně bolí. Jugoslavský horor také nemá nějakou bohatou tradici, ale tohle je zajímavá ukázka toho, že i tam to šlo.

Natočit snímek „Lake Placid: Legacy“, který je očividně filmem v sérii, jež pojednává o krokodýlovi zabijákovi, který je skutečně velkou bestií, a nepoužít zde minimum scén, kde se krokodýl skutečně objevuje, je špatně. Je to naprosto tragické. Tohle není film o tom, který nás má překvapit tím, co zabíjí. Celou dobu to víme. Tohle je film, jenž je ve výsledku pěkně šmejdsky odvedenou prací.

Když se na snímek „Piraňa 2: Létající zabijáci“ budete dívat, musíte se chtít dívat na film, který se nebere vážně, který není nějakým velkým spektáklem, ale je prostě malým béčkem, jenž zaujme hlavně podvodními scénami, jež jsou dobře natočeny. A také příjemnou, sexy nahotou, kde jsem byl unešen z krásných, přírodních žen, jež ještě nebyly zatíženy plastikami. Poslední dobou jsem na to nějak vysazený.

Tarantinův styl vyprávění je z toho hodně cítit... A nedostane se to z jeho stínu.

S americkým snímkem „Dead Rising: Endgame“ dostanete tak nějak klasické pokračování akčního hororu. Snaha vrátit zaběhnutou postavu, dodat tomu trochu grády (to se myslím nějak extra nepodařilo), ale hlavně pokračovat v akční podívané. To se povedlo, jen už to není originální a nemá to takový drive jako první díl. Na ten průměr to ale stačí, na chvíli vás to zabavit dokáže.