kaylin

Horor „The House on Pine Street“ jede v celkem jasné kostře příběhu a moc z ní nevybočuje. K tomu si ještě přibral až přehnaně dlouhou stopáž, která filmu ani trochu nesluší. Hlavně proto, že nemá moc co říct navíc. Natahuje se to, až to naprosto ztratí atmosféru a vy si jenom přejete, aby to celé už konečně skončilo, protože stejně víte, že vás to nebude bavit. A ono vás to opravdu nejspíš nebaví.

Snímek "Tři životy a jen jedna smrt" mě v podstatě neměl čím chytnout. No dobře, budu upřímný, protože scéna s kladivem mě přece jen dostala a musel jsem si ji pustit dvakrát. To je ale tak to jediné. Je to vizuálně zajímavé, ale dějově mě to vůbec nedokázalo vtáhnout, což je u mě docela problém. Chci spíše dějové filmy.

Snímek má takovou svou vlastní poetiku, která vám bud sedne, anebo nikoli. Mně sedla, protože je zde celkem dobré gore, které mám rád a které i v černobílé vypadá docela dobře. Johnny Depp na sebe zbytečně nestrhává pozornost, ale nechává mluvit především film samotný a Jarmuschův rukopis. Stojí to za to.

Na první pohled se to tváří jako něco, co by mohla být sranda, ale na zhlédnutí si uvědomíte, že to možná ani pořádně nemělo potenciál. Když jsem to sledoval, jako kdyby se někdo snažil o to, zabít všechny vtipy, anebo prostě neměl smysl pro humor, protože tady opravdu nebylo moc čemu se zasmát.

„Vraždy v Cherry Falls“ jsou jednoduše produktem své doby a trendu. Jediné co snímek trochu zachraňuje, je Brittany Murphy, která je uvěřitelná a jede to, co se od ní očekává. Navíc jí ta černá docela sluší, ale to mám z toho, že jsem ji poprvé viděl až jako blondýnku. Snímek je ale jinak klasickým slasherem, který se snaží, ale prostě nemá na to, aby skutečně dovedl zaujmout. No, možná se vlastně ani tolik nesnaží.

Klasický thriller, který je sice pojat jako něco výjimečného, skoro až velkolepého, kdy na některé scény je tak zbytečně kladen důraz, ale přesto to nezastře svou průměrnost. Skvělý vizuál, na který jsem od Korejců už zvyklý, ale k tomu je příběh, který se snaží mít něco z "Mlčení jehňátek" a "Sedm", ale na to prostě nemá.

Když nic nevíte o vietnamském filmu, je celkem milé se nechat překvapit, hlavně když je to pozitivním směrem. Snímek "Cyklo" nebo také "Rikša" je přesně tou ukázkou kvalitní filmařiny, který bych z Vietnamu nečekal. Možná je to místy trochu samoúčelně drsné, ale výsledku to rozhodně přispívá, i když možná budete mít pocit, že jste něco podobného viděli. Ale určitě ne z Vietnamu.

Romantika ve velkém. První polovina filmu je o tom, jak se do sebe zamilují, druhá polovina je o tom, jak o savou lásku bojují. Má to tři hodiny, ale vůbec to nevadí. Je to zábavné - Indové ve Švýcarsku vypadají překvapivě skvěle - je to skvělé co do choreografie a vlastně i herecky mě to naprosto nadchlo. Začínám chápat lásku k Bollywoodu.

Tak musím říct, že jsem v jeden den viděl dva indické filmy, jeden nový (tenhle) a jeden starší ("Statečné srdce získá nevěstu"). A z obou jsem byl naprosto nadšený. "Style" má skvělou stylizaci, což tak nějak naznačuje už název a je to naprosto skvělé, a to jak v romantické rovině, tak i v těch soubojích, které jsou tak nádherně přehnané, ale přitom bez počítačů, že se dá jen potěšeně vzdychnout.

Výhodou filmu „Krvavá hostina“ je také skutečnost, že je to v podstatě nezastavitelná jízda. Od začátku až do konce se něco děje, někdo umírá, většinou vynalézavým způsobem, a ti, co přežili, se snaží, aby přežili ještě o něco déle. Má to skvělé tempo, což se mi na filmu líbí, je zde hodně způsobů, jak se to může ještě víc podělat, a všechny se povedou. Vtip si udrží film až do samotného konce.