Alenuch

Přiznám se - filmy, převedené do jiné doby, než se odehrává jejich předloha, nemám moc ráda (resp. moje prvotní nedůvěra je značná). Až Sherlock mě ale přesvědčil o tom, že to je vina těch filmů, které jsou hloupé tak jako tak, a ne toho, že se odehrávají jindy, než autor předlohy zamýšlel. A přesvědčena jsem o tom byla poměrně razantně, od prvního dílu, který jsem zhlédla prakticky s otevřenou pusou, se kvalita stále drží. A nejde jen o zpracování příběhů, zásadní je i skvělý výběr hlavních představitelů. Benedict Cumberbatch je skvělý herec a dostatečně zvláštní na to, abych mu věřila toho geniálního podivína Sherlocka, zatímco Martin Freeman skvěle zosobňuje typ "obyčejného" člověka, jež výjimečně dobře vyvažuje tuhle nesourodou dvojici. Jsem nadšená, nedočkavá a pořád mám pocit, že zůstávají otázky, které jsou nezodpovězeny, což mě nutí nedočkavě se třást na další díly. Tak sem s nimi!

Napíšu to jednoduše - jeden z mých nejoblíbenějších filmů s Louis de Funésem. Jako proradný ministr je špičkový, ale co se rozjede po tom, co je odvolán a zbaven řádu zlatého rouna, to nemá obdoby. Pomocníka má ve svém sluhovi Blazovi ("A co když se mě zeptají, co jsem viděl v Americe?" "Američany."), který ovládá skvělý budíček ("Zlaťák chybí!") a čištění uší skrz hlavu, ale je zdatný i jako nastrčený milenec královny ("Pomnanecka!"). Navíc to kdysi bylo moje první setkání s Yvesem Montandem a jsem trochu kacířsky ráda, že tu roli hrál on a ne původně uvažovaný Bourvil - podle mě se do ní hodí lépe. Nevím, co dalšího dodat, nejoblíbenější scénu těžko vybrat, protože bych jich tu musela vypsat asi dvacet. Film, ke kterému se vždycky budu vracet. "Proč mě nevítáte? Vy máte jásat!"

Filmům natočeným herci mám tendenci trochu nevěřit, ale Jiří Mádl mi udělil lekci. Výborný film, se spoustou hravých nápadů a vtípků, zajímavý příběh s do určité míry překvapivým rozuzlením, ale v první řadě naprosto skvělí dětští herci, a to jak oba kluci, tak i jejich spolužačka. Tak přirozeně a "normálně" hrající děti jsem neviděla ani nepamatuju (vlastně pamatuju, představitele Harise jsem viděla v jednom dílu Comebacku, a i tam byl svělý) a i díky nim je člověk hned vtažen do děje a prožívá s nimi všechno, včetně neveselých okamžiků. Tomu říkám majstrštyk.

Je pravda, že kdysi dávno jsem doufala, že Zdeněk Troška najde po Kameňácích formu a natočí něco jako Slunce, seno..., ale teď vím, že už toho prostě není schopen, nehledě na to, že Helenu Růžičkovou evidentně nelze nahradit. Mě na Babovřeskách nejvíc vadilo to, že to není komedie. Snesu klidně i hrubozrnný humor, ale musí být skutečně vtipný. Tady jsem se zasmála jednou (Žilková k Vondráčkové: Prodávám příčesy a mám barvu i na tebe, takovou tu pochcanou slámu.) a tím pádem jsem měla bohužel čas sledovat "děj". Problémem je asi to, že zatímco většina fanoušků to bere jako film, u kterého takzvaně "vypne", mě bohužel tenhle typ filmů nutí k přemýšlení - proč se postavy chovají tak divně, co to proboha říkají, proč starosta neposlechne a nepřeparkuje si to blbé auto zpod drátů s holuby, proč se farář nejdřív nezeptá svojí sestry, jak to bylo s jejím pohovorem u starosty a jde ho rovnou zmlátit, aby si teprve po další hodině filmu všichni sedli a řekli si "tak si to pojďme vysvětlit", proč se báby celý film faráři posmívají a pomlouvají ho a potom jim k obratu o 180 stupňů stačí divná promluva divné jeptišky.... a takhle by se dalo pokračovat pořád dál. Odpad to není, už jsem viděla větší hrůzy, ale pravdou je, že jedinou příjemnou věcí tam byly scény Jana Dolanského a Lucie Vondráčkové, kteří byli milí, sympatičtí a nepřehrávající. Znova na to koukat nebudu.

Pro mě o fous vyvedenější pohádka, než štědrovečerní Duch nad zlato, ačkoliv k ideálu má taky daleko. Hlavní výtku směřuji k princi, který byl sobecný zbabělec a jako divák jsem tedy nechápala, proč je kvůli němu princezna ochotná riskovat život. Princezna je dost akční, raději běhá s kordem než tančí na plesech, což už jsme sice taky viděli, ale proč ne - Petra Tenorová je krásná a na princeznu jako dělaná. Saša Rašilov mi na krále připadá ještě dost mladý, ale budiž, člověk musí občas přimhouřit oko. Příběh jako takový se mi líbil, včetně souboje draků, jen to zlomení kletby, o kterou tam celou dobu jde, se mohlo odehrát nějak zásadněji - princ z toho vyšel dost levně na to, jak blbě se choval celou dobu. Celkově proč ne, je to lehký nadprůměr.

Pohádka je sice žánr především určený dětem, ale občas se podaří, že se ani dospělí nenudí - tady se to ale bohužel nestalo. Je pro mě trochu obtížné tohle hodnotit, protože nevím, jestli věci, které mi lezly na nervy, by mi v deseti letech nebyly jedno. Každopádně největší výtku směřuji ke scénáři. Vadilo mi, že Vojta je docela dost jelito, což je použito pro natahování příběhu, který by jinak mohl skončit po půl hodině (viz neuvěřitelná scéna, kde je Vojtovi ukradeno křesadlo a on místo honění zloděje - kterým byla Jiřina Bohdalová, chycení by tedy bylo záležitostí vteřin - sedí na posteli s hlavou v dlaních, aby pak křesadlo mohl složitě přes několik osob získávat zpět). Naopak oceňuji tradičně svělého Viktora Preisse, příjemné a nekřečovité dětské herce a krásnou a milou Veroniku Kubařovou. Na rozdíl od většiny mi nevadila ani Jiřina Bohdalová, jejíž příšerné zuby a strašlivá paruka byly celkem vtipné. Shrnuto a podtrženo, průměr.

Předlohu jsem četla několikrát a mám ji moc ráda, proto mě dvojnásob mrzí, že nemohu dát více hvězd. Ve srovnání s adaptacemi jiných knih Jane Austenové však tohle skutečně není žádný zázrak. Dost podstatným nedostatkem v mých očích je, že mi nevyhovuje hlavní hrdinka - a to jak vzhledem (Anna byla hezká, ke konci knihy dokonce krásná, ale tady krásu bohužel hledám marně), tak i chováním. Ve filmu je to jen vyjukaná chudinka, která plaše pokukuje po ostatních, kdežto knižní Anna byla mnohem životaschopnější, živější, chytrá, milá, ironická... prostě skvělá. Nic z toho ve filmu nevidím. Závěrečné běhání už tu bylo propráno tolikrát, že nemá cenu ho znovu rozmazávat. Ovšem závěrečný polibek (který tam pochopitelně nemá co pohledávat) zmínit musím - trapný, až mi naskakuje husí kůže, neskutečně protahovaný a tím pádem značně nechutný. Je mi to tak líto, že se to nepovedlo lépe. Film sám o sobě není propadák, ale Jane Austenová a my s ní si zasloužíme rozhodně více!

U hodnocení tohohle filmu mám menší problém s tím, že zatímco jako romantická komedie je to za čtyři hvězdy, v rámci filmů a seriálů podle Jane Austenové jsou to takové tři hvězdy, možná i slabší. Největší problém mám se změnami v ději. Dalo by se mávnout rukou, protože k nějaké úpravě zákonitě dojít musí, ale tady jde o celkem zásadní věci, měnící vyznění hlavní postavy Fanny. Ta předvede ve vztahu k nápadníkovi takový veletoč, který by knižní Fanny nikdy, NIKDY neudělala. Protože jako hrdinka je sice dost pasivní, ale ve svých názorech pevná. Ve filmu tedy, obávám se, působí v tu chvíli jako trdlo, které neví, co chce. K dalším výtkám přidávám hlavní představitelku – zahrát uvěřitelně čerstvě dospělou dívku se jí podle mě nepodařilo, Edmund vedle ní vypadá jako kluk. Přes to všechno dávám čtyři hvězdy zejména proto, že milovník romantických komedií nezatížený předlohou a vnímající jen samotný film bude zcela jistě spokojen, nehledě na skvělého Jonnyho Lee Millera, který je jako Edmund prostě nepřekonatelný.

Opravdu výborný seriál! Zvláštní, originální, takový, na který nesedí žádné škatulky, do kterých by ho člověk chtěl zařadit. Tady vezmou váš největší strach, některou z postav a tím pádem i vás v tom pořádně vyráchají, a často zakončí tak, jak nejvíc nechcete. A vy jen sedíte a polykáte slzy. Aby ale nedošlo k omylu, není to tak rozhodně vždycky, seriál je i černočerně vtipný, a na úvodní sekvence s něčí smrtí jsem se vždycky těšila, ale ta všudypřítomná lehká deprese tam prostě je. Všechny postavy jsou zatraceně uvěřitelné – chvilku je chápete a rozumíte jim jako nikdo jiný, chvilku je nesnášíte a ptáte se sami sebe, co je to proboha za blázna. Oblíbenými postavami pro mě byli nepřekvapivě Nate a David, hodně dlouho jsem si naopak hledala cestu k Brendě. Ovšem třeba k jejímu bratrovi Billymu jsem si ji nenašla nikdy. Konec mě rozsekal tak jako většinu lidí tady, opravdu síla.

Dneska nepoteče voda aneb jak účinně přivést sousedy do blázince. Podle mě opravdu vtipná komedie, při které si můžete vybrat "tým" a držet mu palce, aby to co nejlépe natřel těm za zdí. Moje sympatie se v čase trochu přelévaly z jedné rodiny na druhou, ale v součtu jsem delší dobu byla na straně Bartáčkových, protože co Iva Janžurová dokáže vyjádřit jen obličejem a tónem hlasu, to jsem snad ještě neviděla. Všichni zúčastnění jsou ale perfektní, hlavně v tom, jak skvěle dokázali zahrát navenek nóbl lidi, kteří jsou ve své podstatě malicherní a přízemní. Kouzelné.