Alenuch

I přes skvělé herecké výkony a zajímavé prostředí záchranky nepatří tenhle seriál k mým oblíbeným. Asi mi přijde příliš depresivní, spousta vztahů mezi postavami je poznamenána hořkostí a nedořešenými negativními záležitostmi a člověk se nedočká téměř žádného odlehčení. Tím nemyslím, že by z toho měli udělat sitkom, ale na mě to bohužel bylo příliš bezútěšné. K tomu navíc ta titulní píseň, že můj čas je pouhopouhé prozatím a mám ho míň než se mi zdálo před půlhodinou - je fakt, že k seriálu se hodí, ale pro mě je to jen depresivní tečka na konec.

1.díl – zajímavé a aktuální téma o tlaku okolí na pětatřicetiletou ženu bez dětí, i když by se dalo pochybovat o tom, zda se jednalo o nevinnou lež – hlavní hrdinka lhala docela dost a systematicky několik let v kuse. Nicméně herecky skvělé a scéna, ve které manžel na všechno přijde, byla opravdu vynikající. ------- 2.díl – největší překvapení. Čekala jsem, že všechny příběhy budou laděny spíše vážně až depresivně, ale tohle bylo hravé, vtipné a milé. Herecky silný a sympatický ústřední pár, k tomu vynikající Jitka Čvančarová a Boris Hybner v nezvyklé roli. ------- 3.díl – neviděla jsem. ------- 4.díl – nejslabší článek série. Téma už je provařené víckrát (zdravím humbuk kolem díla Můj vysvlečenej deník), navíc tady bylo podáno divně – tak nějak hrozně vážně a bez nadsázky, například mi lezl na nervy třeba fňukající hrdina, který hledá pochopení u policistů. Trochu výš to vytáhlo pár cynických vtípků Martina Hofmanna. ------- 5.díl – opět zajímavé a hodně aktuální téma, aneb jak zničit neoblíbeného učitele snadno a rychle. Vynikající Marek Taclík opět nezklamal, držela jsem mu fakt palce, aby se ti hajzlíci prořekli nebo přiznali. Jen byl trochu zvláštní ten konec, tedy deset minut lezení po skalách, kdy člověk každou vteřinu očekává, že se NĚCO stane… a ono nic – prostě vylezli nahoru. ------- 6.díl – citlivé téma dvou matek vychovávajících syna, který pátrá, kdo je jeho otec. Tahouny příběhu u mě byli tradičně skvělá Tereza Brodská a sympatický kliďas Hynek Čermák. Konec opět nebyl tak úplně uzavřený, ale celkem vzbuzující naději. ------- 7.díl – jak nejlépe dojet na to, že je člověk poctivý a pracovitý, ukázal sedmý díl. Herecky opět vynikající, věřila jsem jim každé slovo včetně toho, že je bohužel opravdu takhle snadné spadnout do problémů. Co mě ale opravdu naštvalo, byl ten konec, resp. absence konce. Žádný z příběhů nekončil úplně doslovně, ale vždycky se dal najít alespoň náznak, jak by to asi mohlo pokračovat. Tady jsme uprostřed napínavé scény a najednou prostě nic, jen titulky. Zmínila jsem se už, že otevřené konce vážně nesnáším? ------- 8.díl – podle očekávání herecký koncert tří dam, navíc na téma, které se svým zaměřením na rodinné spory a staré křivdy může dotknout největšího počtu diváků. I když příběh byl trochu předvídatelný, není to nijak na škodu. Taky oceňuji vzhledem k tématu překvapivě hodně vtipných scén. ------- Pokud shrnu sedm dílů z osmi, které jsem viděla, až na čtvrtý díl jsem ráda, že jsem tomu věnovala čas. Vynikající herci, zajímavé a povětšinou originální scénáře, sympatická snaha dát šanci i začínajícím tvůrcům. Myslím, že tohle se České televizi opravdu povedlo.

Příjemná komedie, ve které Louis de Funés dostál svému obvyklému typu vzteklého rtuťovitého chlapíka, který všechny okolo komanduje. Mám tenhle film moc ráda, kromě herců a vtipných situací oceňuji také skvělou chytlavou hudbu. No a ten (nadabovaný) smích Funésovy manželky mi bude znít v uších ještě dlouho: "Když si pomyslím, kde ho objevili!"

Tohle je pro mě do jisté míry osobní film, protože i já jsem si kdysi v pubertě prošla fází "mám úžasné kamarádky, které se mě ale snaží spíš zbavit, protože jim připadá, že nejsem na tak vysoké úrovni jako ony". První sledování tohohle filmu se tedy neobešlo bez mokrých kapesníků a myšlenek na to, jak jsem mohla být tak blbá. I přes jistou naznačenou slabost pro nešťastný osud Muriel ale musím říct, že se jedná o výborný film, který však nemohu označit za čistou komedii. Kromě spousty opravdu vtipných scén (jako nejoblíbenější mám Muriel tančící s Rhondou na Waterloo nebo svatební nástup) je tam i hodně scén spíše smutných (pro mě cokoliv s matkou Muriel). Je to tedy trochu jiný film, než běžná romantická komedie, ale já ho s klidným srdcem doporučuji.

Směsice různých příběhů a tudíž několik hrdinů není na závadu, ale tady je problém v tom, že některé příběhy jsou prostě divné (asi nejvíc kluk kupující zásnubní prsten - nerozumím, co mi tím mělo být řečeno). Jediný humor obstarává příběh Barbory Polákové, který mi také připadal nejlepší, možná i tím, že měl zřejmě nejvíce prostoru a mohl se trochu rozvinout. Navíc scéna, ve které musí využít pomoci relativně cizího muže při koupeli, byla skvělá. Škoda, že nikdo nepovažoval za nutné blíže vysvětlit, proč proboha nepožádá matku, když se ze společné scény nezdálo, že by spolu měly tak hrozný vztah. U filmu oceňuji ale hudbu, ta se mi líbila. Ve výsledku čistý průměr.

Moc příjemný film. Hugh Grant se tu zbavil svého obvyklého image koktajícího plachého romanticky založeného chlapce (i když nic proti jeho Edwardu Ferrarsovi v Rozumu a citu!) a jeho ironické vnitřní komentáře jsou opravdu vtipné. Přestože příběh o polepšení sobeckého hajzlíka prostřednictvím divného kluka mohl zadělat na slušnou dávku patosu, tenhle film se mu naštěstí zdaleka vyhnul a vše plyne příjemně, nenásilně a zároveň uvěřitelně. Jako bonus tvůrci přihodili krásnou Rachel Weiszovou, kvůli které by se jistě rád napravil leckdo.

Trochu jsem se toho obávala, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Děj klasické pohádky je doplněn o hon na ženicha, takže výprava za jahodami a fialkami má logické zdůvodnění. Roman Vojtek byl přes otřesný účes velmi sympatický a bylo uvěřitelné i to, jakým intrikám musel čelit (to ječení vesnických dívek za jeho okny a pod balkonem mi akorát připomínalo fanynky ze SuperStar a podobných pořadů) - zároveň i chápu, že někoho, kdo se do rodné vesnice vrací po x letech z ciziny, nemůže hrát dvacetiletý mladík. Maruška působila moc mile a zároveň ne úplně "mouchysněztesimě", byla naštěstí docela činorodá. Dalším plusem je pěkná hudba, tu oceňuji. Pro mě to byla příjemná pohádka ke stromečku.

Pro mě jedna z nejpovedenějších pohádek posledních let. Mám hrozně ráda hraní se slovy i využívání dvou a více smyslů jednoho slova a toho se mi tu dostalo vrchovatě. A i když se jednalo o pohádku, tedy něco, co je primárně určeno dětem, i dospělý si tam našel spoustu vtipů. Nebylo to uječené, ubrečené, rozšišlané ani překombinované, což považuji za největší nedostatky mnoha pohádek. Herecké obsazení ani není třeba moc komentovat, Ivan Trojan jasně vládne, ale ani ostatní se neztratili, což podle mého názoru nejvíce hrozilo Filipu Cílovi, který s Trojanem tvořil hlavní dvojici. Vypořádal se s tím ale výborně a působil výrazně a zároveň sympaticky. Za mě plný počet.

Skvělé na odreagování. Sice po pár dílech začne být trochu monotónní takové to "dort potřeme máslovým krémem a pokryjeme fondánem", ale kvůli tomu, co přijde potom, to přežiju. Nejlepší totiž stejně je to zdobení, vytváření cukrových květin a ptáků a ruční malování ornamentů. To mě nikdy neomrzí. Jasně, je tam navíc přidaná vždycky nějaká krize typu "nestíháme" nebo "spadne nám to", kdy účinkující lomí rukama a mají na krajíčku, což je směšné. Ale na ty dorty jen zírám.

Jack Lemmon vtipný a úžasný jako vždy, Juliet Millsová roztomilá, Ischia krásná, osazenstvo hotelu úžasně zmatkářské... to, co jsem očekávala, jsem taky dostala. A k tomu navrch koupání v černých podkolenkách ("Ty jste si nechal kvůli smutku?") a spoustu humoru. Hrozně se mi líbila hlavní romantická scéna - takové to jeho prohlédnutí. Jen stejně jako už tu někdo zmínil taky nechápu, proč se všem zdá a všichni komentují, že Pamela má nadváhu, podle mě je akorát. Jinak ale jeden z mých nejoblíbenějších filmů.