zoze

Zajímavý příběh, který je vyprávěn místy sympatickou ale celkově ne moc zábavnou cestou.

Filmy typu dítě-zvíře-dobrodružství mi nikdy moc nebraly, ale zde jsem se mile překvapil. Tváři se to jako bedekr vegetariánství ale zároveň je to dobrodružství, které bude bavit i milovníka krvavé flákoty.

Tak trochu nudný film, jenž se snaží svojí kvalitu navýšit literárně nadanými postavami a allenovsky vedenými dialogy. Nic moc z toho nefunguje a dvojice Radcliffe-Kazan není pro mě zcela sympatická dvojice. Ale dosti subjektivity. Objektivně je to film, který neurazí a jeho zhlédnutí není ztráta času.

Noční zvířata balancují na hraně mezi přeumělkovaným nudným dramatem a mezi geniálním filmem. Naštěstí pod taktovkou Toma Forda se ze zvířat vyklubal opravdu geniální film, který vás nenechá spát. Netřeba vyzdvihovat herecké výkony, jejichž brilantnost není žádným překvapením.

Knihu jsem nečetl, a tedy nemám potřebu porovnávat. Film není nijak zvlášť zábavným i vyprávění příběhu se zdá být odbyté, přesto v sobě ukrývá určité kouzlo, které na diváka promlouvá především skrze Williamse a povznáší film daleko nad průměr.

Gilliam nám naservíroval nejednoduchou podívanou, která s vaším mozkem zacloumá jak rozbouřené vlny s neplavcem. Drama se střídá s komedií v nezvykle rychlém tempu, do toho se připlétají metafory, představivosti hlavní postavy a psychedelické prvky, jenž zanechají hlubokou šlápotu ve vašem myšlení. Prostě vizuální šílenost, která pohltí a nepustí.

Vidět tento film v době jeho vzniku, zanechal by ve mně větší stopu než nyní. Přišlo mi to nemastné a neslané, i když začátek v sobě ukrýval nemalý potenciál. Bohužel nebyl využit.

Vězeňské drama, jenž se snaží odbourat všemožná žánrová klišé svým “originálním“ příběhem a nečekanými zvraty. Shot Caller nám předvedl svého hrdinu moneyho, slušného občana, kterého semlel americký nápravný systém a přetvořil ho na lidskou bestii a která i po pobodání několika spoluvězňů zůstává ctihodná a morálně ospravedlněná. Je to prostě slušný akčňák, který může vylepšit sobotní sezení u televize. Nic víc, nic míň.

Z toho líbezného melodramatu na mě stále pršela nemalá dávka zoufalosti, melancholie a čiré nenávisti vůči postavám, se kterými přišel pan Gopnik do styku. Hlavní postavy mi bylo opravdu líto a přál jsem mu, aby došel ke šťastnému konci. Sám ale nedokážu říct, zda ve mně zakončení filmu vyvolalo drásající vztek, beznadějnost či opojnou katarzi. Ale na tom přece nezáleží, neb jsem se z filmu dozvěděl, že mám s přirozeností přijímat vše, co se mi přihodí.

Nolan nám chtěl ukázat, že i takhle se dá sestříhat film. Ale když vám pod nos přijde každá scéna, a to ať je natočená sebekrásněji, pětkrát z jiného pohledu, zabere to dost času a hodně to ubere na příběhu, do kterého se mi díky jeho “skutečné“ délce nepodařilo řádně zaplout. S postavami jsem taktéž neměl nějak velkou potřebou soucítit. Ale až na ten strohý příběh, díky kterému nedám tu pátou hvězdičku, je to natočené krásně. Ze vzdušných soubojů, náletů na pláž a podobných scén jsem se cítil dosti nervózně i přesto že jsem seděl v pohodlném sedle biografu. Jen netuším, proč ten Hardy nepoložil svého “větroně“ na pláž mezi své a nenalodil se ostatními, místo toho aby přistál tam, kde přistál. Zřejmě Nolan potřeboval svého mučedníka.