boticelli

Nejsem nadsenec pro Tarantina a po tomto snimku se jim opet nestanu, spis naopak. Nevim, co za zanr mel reziser v planu, ale popisu drama, thriler, valecny to odpovidalo asi jako kdyby se napsalo o Dni nezavislost podarena sci-fi. Nejsem a ani nechci byt nad filmem povzneseny, protoze mi prijde nehorazne brat si na musku podobne tema a premenit je na takovy paskvil. Film nebyl dramaticky, spis nechutny-jak to ma reziser rad, ani historicky-neuveritelna story naznacuje jak podivne si reziser valku predstavuje, sceny zdlouhave stejne jako nekonecne dialogy a dokonce i vtip me, ostatne jako temer vzdy, uplne minul (typicky chlapsky humor). Jediny jeho film, ktery mam opravdu hodne rad (az se tomu divim, kdyz jinak mi jeho dilo je dost proti srsti), je Jackie Brown, ten film ma pro me atmosferu a rad se na nej podivam vzdy znova.. Jedinou hvezdu davam za hudbu, jenom v tomto smeru nemuzu Tarantinovi vkus odeprit.

Mam rad, kdyz me film strhne a nepusti. A jeste mi misty nabiha husi kuze. V tomto pripade se tak stalo, z nenapadneho zacatku se vyvinul zajimavy a napinavy pribeh a kazda scena mirila k uchvatnemu konci. Cesta "tam jinam" byla vizualne nadherne zpracovana a ja drzel zatate pesti a slzy na krajicku (ano, i sci-fi me dokazalo dojmout) pro Jodie Foster pri prvnim shlednuti, pri druhem a ted i pri tretim, kdy jsem se ujistil, ze tento film si muzu zaradit do osobni top 30.