benji66

Tak asi ani ne... Craig a jeho změna Bondova charakteru mi nevadí, dokonce myslím, že v tom byl pro tvůrce obrovský potenciál, ovšem, bohužel, hanebně nevyužitý. A tak se QoS stalo jen dalším drtivým vítězstvím formy nad obsahem. Příběh vcelku nepodsatný, celý film je postaven hlavně na "akčních" scénách, při kterých, ještě daleko více než v předchozích dílech, dumáte nad tím, jestli koukáte na akční film, anebo na komedii. No, myslím, že dvě hvězdy budou tak akorát. Už jsem je určitě dal i filmům, které mně naštvaly podstatně méně a nestály ani desetinu...

Už mnohokrát jsem různých stran slyšel, že žijeme na přelomu věků a že v našem čase dojde k rozhodujícímu střetnutí dobra se zlem. Zatímco všichni čekají a rozhlížejí se kolem sebe, kdy že už to ten boj vypukne, temná strana tiše vítězí na celé linii. Vítězí hlavně proto, že si nejsme ochotni připustit pravdu. Bojíme se jí připustit, protože bychom museli přehodnotit všechno, čemu jsme dosud věřili, k čemu se upírali jako k naději. Pan Oscar Wilde jednou řekl: "Náboženství je nejrozšířenější náhražkou víry." Já k tomu jen dodám, že víra je darem od Boha, ať už si pod tím pojmem představíte cokoliv. Od mimozemšťana až po souhrn všech tvůrčích sil přírody, potažmo vesmíru. Naproti tomu církve a náboženství jsou prostředkem ďábla (taktéž), jak moc víry oslabit a zmanipulovat. Co se týká 11. září, neexistuje možnost, že vše proběhla tak, anebo nějak podobně, jak je nám předkládáno v oficiální verzi. Byl to zlom, kdy si zlo upevnilo svou moc a vydalo se na rozhodující cestu za ovládnutím našeho světa. A já netuším, jestli je to proces nezvratný, anebo s tím můžeme ještě něco udělat. Možná, že můžeme, ale bude to strašně těžké, protože je kolem nás příliš mnoho lidí, kteří prostě nevidí. Ne proto, že by byli slepí. Ale proto, že vidět nechtějí. Bůh nám nepomůže, musíme sami...

To už to naši komedianti opravdu nemají v těle kouska cti, že své jméno dají otisknout na plakáty něčeho tak nekonečně hloupého, trapného a nevkusného, jako je tenhle filmový blivajz? Musí mít opravdu kůži obyvatel zmíněného jezera, že po tom, co tenhle klenot proběhne televizí jsou ochotni vyjít na ulici bez paruky a obrovských černých brýlí.

Po děsech a hrůzách, které nám v tomto žánru poslední dobou prezentuje paní Poledňáková se tenhle film zdá být přece jen mihotavým světýlkem naděje, že ne všichni tvůrci budou se svými diváky zacházet jako s nesvéprávnými idioty. Režijně mi snímek přišel zvládnutý docela nadprůměrně, hudbu jsem ani nevnímal, takže ideální... Vaculík zahrál svůj nacvičený standard, Stašová skvělá hlavně v tom, že se nesnaží přespříliš zářit, ale hraje to, co je potřeba a to je nutno zvlášť ocenit. Řekl bych - typický film na tři hvězdy. Ta jedna navíc je zejména pro Láďu Javorského a Ivu Pazderkovou, kteří filmu dali to "něco" navíc. A taky je potřeba podpořit rozumné tvůrce tohoto žánru, který byl shora uvedenými důvody diskreditován na samou dřeň. A ještě malá poznámka ke všem, co se pozastavují nad "mluvícím jezevčíkem". Vážení, ten pes nemluví, jen jeho Kačka mu rozumí. Jestli nechápete, zeptejte se na to svých dětí...

Nepravděpodobné, mizerně zahrané, zoufale nadabované. Hodnoceno současnými měřítky tak někde mezi béčkovým a céčkovým hororem. Tři hvězdy za Dustinovu snahu něco s tím udělat a Suzaniny prsa. Ale je to měřítko velmi a velmi subjektivní, někdo v tom třeba spatří klenot filmové tvorby.

Takhle... Dávám jednu, protože jsem to skoro dokoukal do konce. A ještě pořád si nejsem úplně jistý, jestli to mám brát jako horror, anebo jako černou komedii. Pokud by to byla komedie, možná bych ještě jednu přidal.

Už je to pár let, co jsem tenhle film viděl a jsem si docela jist, že k ničemu podobnému už nedojde. Tohle dílo lze považovat za první příznak toho, že se Poledňáková definitivně zbláznila. Paní režisérce se opravdu podařilo dostat z herců to nejhorší, čeho byli schopni. Tak si představte, co to asi znamená u takového Etzlera, anebo Holubové. Festival trapnosti... těžko hledat jiná slova. A typická ukázka toho, čemu se tady říká ODPAD!

Tři čvrtě na jednu v noci, na pořadu další čtvrthodinová reklama a promně asi konečná... Dosavadní děj se dá shrnout čtyřmi slovy: loď na rozbouřeném moři. A nevypadá to, že by se něco mělo měnit. Marně vzpomínám, jestli jsem v tomhle filmu slyšel někoho normálně mluvit... asi ne. Tady se furt jenom řve. Ale to je na příběh dost málo. Dvě hvězdy za slušně natočenou bouři na moři, ale to je asi tak všechno...

Já vím, že je to každého věc, každému se líbí něco jiného, asi do konce života nepochopím, co se někomu může líbit na takovéhle zrůdnosti??? To není film, to je výsměch divákově inteligenci, vkusu a především humoru... Je mi strašně líto paní Poledňákové, kam až ve své "tvorbě" zašla. Když jsem viděl Krokodýly, řekl jsem si, dobře, uklouzla, chytí se za nos a příště trapnost zase nahradí laskavostí. Jenže ouha... Ona se tu trapnost a hloupost rozhodla dovést k dokonalosti. Myslím, že svého cíle dosáhla měrou vrchovatou.

Po patnácti minutách sledování tohoto díla jsem musel vypnout přehrávač, sednout si k internetu a začít pátrat, jestli ta Marie Poledňáková, která je pod tímhle veledílem podepsána je skutečně stejná Marie Poledňáková, která natočila v sedmdesátých letech ty báječné komedie s Tomášem Holým. Ke svému zděšení a zklamání jsem zjistil, že je tomu opravdu tak. Já nevím, jestli znáte ten pocit, když se stydíte za to, co se odehrává na plátně kina, anebo na televizní obrazovce, ale právě tenhle pocit mne neopustil až do závěrečných titulků. Že jsem to dokoukal až do konce přičítám jen tomu, že jsem chtěl zjistit, kam až je paní Poledňáková schopna zajít v trapnosti a hlouposti. Zjistil jsem, že velmi, velmi daleko.