HanaM.

Aktéři Pražského povstání nám vyprávějí, co tehdy zažili. Střípek po střípku, zážitek po zážitku si tak skládáme příběh května 1945, ten je o to živější díky dobovým fotografiím a hudbě, která všechna vyprávění doplňuje. Člověk má pak pocit, jako by tam snad byl, nebo jako by vzpomínali jeho blízcí se svými fotkami a hudbou z gramofónu. Pro mne jeden z nejlepších historických dokumentů.

Krásný film s jedinečným jemně černým humorem o dospívání mladého chlapce. Kári tvrdí, že příběh Noiho znal, ještě dřív než šel studovat. Tedy režisér nehledal téma svého filmu, ale potřeboval nějak ztvátnit příběh, který nosil v sobě. Možná si to sugeruju, ale myslím, že to jde z filmu jaksi vycítit. Konec mě sice dost překvapil a zarazil, ale nějak k filmu patří.

Takový Sex ve městě v dokumentu - to myslím v tom nejlepším smyslu slova. Životní příběhy zajímavých, moderních a hodně odlišných žen. Jejich trable s láskou, přátelstvím, kariérou i rodinou. To vše lidsky a přirozeně odvyprávěné jejich kamarádce, většinou u sklenky vína. Aspoň člověk tuší, na co se má připravit.

Zkuste si na chvíli představit, že se vrátíte domů, kde už na vás dávno zapomněli, vaše děti vychovává někdo jiný, všechno tak nějak jde i bez vás. Geniální téma. Dobrý film.

Stačí si na Youtube najít první epizodu britského a amerického Coupling, ano tušíte správně, remake je děsivě nepovedený, ale jak moc je nepovedený, vzhledem k tomu, že má snad na 90 procent stejný scénář, je opravdu neuvěřitelné. Herci buď nehrají vůbec, nebo působí děsně lacině, přinejlepším nudně. Opravdu nechápu, proč se tahle americká verze natáčela, když Američani stejně znají a mají rádi originál.

Výborné herecké obsazení, hudba a zajímavý nápad s propojením příběhů - to je tak pro mne vše. Kdosi tady film srovnával s vybroušeným diamantem a ta metafora se mi líbí, i když ji chápu jinak než autor - ano, je to krásné a promyšlené, ale taky vykonstruované a chladné - jako nádherně vybroušený diamant ve výloze se šperky. Já mám asi raději čerstvě natrhané růže.

Krásný příběh, jímavá hudba, dobře vybraní hlavní představitelé, přesto to na mě působilo nějak odtažitě. Vůbec mne nezajímalo, co s nimi bude dál. Nemůžu přestat myslet na to, jaký by film byl, kdyby ho opravdu natočil Kieslowski...

Absurdní scéna je střídána ještě absurdnější. Ale právě ta syrovost, možná až surovost zobrazení války se mi líbila. Pamatuju si jednu scénu z Vojny a míru, kdy vojákům dojdou náboje - zachrání se život hlavního hrdiny, je tu možnost přehodnotit svůj dosavadní život. V Pianistovi je taky podobná scéna, končící však dalším bezdůvodným masakrem. Beznaděj války ve své nejhutnější podobě.

Šílená mozaika o Warholovi z pohledu obyvatel jeho rodiště. Otec pop artu by určitě nebyl rád za takovou "folklór" prezentaci. Andyho vzdálená blonďatá příbuzná vyšívající slavnou Marylin. Boty od Warhola, které si Rusíni raději nechali na půdě a pak je vyhodili. Žena pletoucí si Warhola s Leninem. A hlavně nezapomenutelný poznatek: "Andrejko nebol homosexualista, Andrejko bol dobrý člověk."

Takové rokoko ve filmu, člověk je okouzlen spoustu barev, jemných cingrlátek, laskavého humoru, zajímavých osudů a nějak ho ani nezajímá, že herci se spíš podobají loutkám, než skutečným lidem.