HanaM.

Spoiler - celý film vystihuje věta Lídy Baarové na konci filmu. "Možná to byla pravda a možná moje poslední role." Tenhle přístup k filmu se mi líbí. Pravdu se ostatně o téhle kontroverzní herečce už nikdy nedovíme, byla odváta několika propagandistickými režimy, bulvárem, nekritickým okouzlením i pomluvami kolegů. Takže si vezmeme jen jednoduchou dějovou osu a s tou si pohrajeme. Možná s toho výjde trochu kýč, ale s hezkou pointou. O holce, která se chytila do pasti vlastních intrik. Jen Goebbels byl sice zrůda, ale rozhodně to nebyl tak odporně vypadající ubožák, jak ho ztrárnili ve fimu.

Na konci filmu je napsáno, že tvůrci vycházeli z dobových materiálů. Tyvole, nějací černokabátnící do novin napsali, že nějakou rodinu posledl ďábel, který očaroval jejich rodinného kozla a nějací dementi o dvěstě let později o tom natočí film- a to ve vší vážnosti. Lidská blbost nezná mezí. Jeden z nejhloupějších hororů a fimů vůbec.

Další Woodyho vykonstruovaná variace na Zločin a trest. Narozdíl od Match Point ji však chybí napětí, překvapení a vůbec celkově něco nového. Spoiler - podobně jako když někoho dobře znáte a dovedete předvídat, jakým způsobem provedl vraždu. Také, když dlouho sledujete filmy jednoho režiséra, dokážete odhadnout jakým způsobem film zakončí. To, že jsem tušila i to, že tam bude něco s tou baterkou je až směšné.

Ano, tzv. kamerou neviditelný pachatel se už pomalu stává otravným žánrovým klišé. Ale na mne to bohužel stále funguje. Mohla jsem si během filmu říkat, že je to ohrané - ale stejně jsem se po jeho konci na kamarádku přiškrceným hlasem volala, ať má bezpečnou cestu. Doma jsem zase prozměnu odmítla vynést smetí s argumentem, že se bojím jít ven. Prostě takový ten starý dobrý pocit, jaký má dobrý horor v člověku zanechat.

Směješ se, až se za bricho popadáš, u toho brečíš a u nějakých forů se i začervenáš. Možná znáte takových filmů hodně, ale stejně si myslím, že čím víc jich bude, tím víc bude život krásnější. Téma pěveckých ambicí dcery, která má neslyšící rodiče ještě podtrhuje klasické mezigenerační neshody. Hudba Michela Sardoua ještě zesiluje atmosféru. Buleli jsme v kině snad všichni. Kouzelné.

Pořád jsem nemohla věit svým očím ani uším. Koho by napadlo zkombinovat hloupý americký akční thriller, se severským filmem o vyrovnávání se s přírodou a laskavý film s otcovským přátelstvím napříč národy a generacemi ala Kolja? Pořád nechápu a nechápu - ale nakonec byla to sice děsná blbost, ale nenudila jsem se, zasmála jsem se - ač nevím, zda to bylo záměrem tvůrců.

Pokud čekáte něco věrohodného, inteligentního, nebo dokonce, ze života - rozhodně nechoďte na Sex v Paříži. Po celou dobu sledování se mi na mozek drala provařená zkratka - WTF? Přesto - rozhodně jsem se nenudila, dost jsem se zasmála, několikrát hodně zčervenala a ještě jsme s kolegyní stihly zdrbnout Vanessu Paradis (ta mezera mezi zubama je vážně hnusná), Isabelle Adijani (má tolik botoxu, že by ji člověk ani nepoznal), zato Laetitia Casta je pořád rozkošná. Tohle a sklenka vína mi na fajn odpoledne stačí.

Celý můj dojem asi vystihuje komentář dvou dam, které seděly před námi v kině. Jedna říká: "Tam vůbec nebyl žádný kladný hrdina, samí blbci." Druhá automaticky dodává: "To je tak, když se točí film o dvou chlapech." Doufám, že paní někde píšou recenze, jelikož mne jejich komentář pobavil. Vím, že je velmi těžké udělat zajímavý životopisný film. Ale celých 106 minut se jenom honit za tím, aby byl film zajímavý? A během té zoufalé honby za senzací téměř zapomenout popsat tvorbu hlavního hrdiny či hlouběji vykreslit jeho charakter? To se mi nezdá jako šťastný nápad. Také linka vzájemné závislosti nepraktického génia a jeho praktického a životem protřelého partnera, tady už byla několikrát daleko lépe zpracována. Takže nakonec glosování dam během závěrečných titulků bude můj nejzajímavější dojem z Yvese.

Krásně udělaný film o trnité cestě některých dětí ke vzdělání. Dva roztomilí indičtí bratříčci, táhnoucí a tlačící svého brášku na vozíčku každý den do školy - občas někde vyklopí a poté se vymlouvají, že tu řeku tam prostě nečekali, nebo, že ty krávy je napadly. Bratr a sestra z Argentiny jedoucí do školy na jednom koni, handrkující se, kdo bude vepředu. Keňští sourozenci snažící se přežít cestu do školy mezi slony a žirafami. A tři Marocké kamarádky na dlouhé cestě do školy i s živou slepicí. Film ve mne tak nějak vyvolal dojem, že jsem se všemi dětmi do té školy šla.

Moss z IT crowd natočil adaptaci Dostojevského, to jsem musela vidět! Potěšily mne cameo role Ayoadových kolegů z IT crowd. Nemůžu si pomoct, ale místo Dostojevského mi to spíš připomínalo adaptaci Kafky. Dostojevský je pro mne síla emocí a výprava do nejhlubších zákoutí lidské duše. Kafka odtažitost, temnost a tajemnost. Tohle byl určitě Kafka.