see_sawandrew

Jedna hvězda dolů za iritující hlas vypravěče (ale no tak, vždyt by některé věci taky elegantně šly znázornit filmovými prostředky), druhá hvězda dolů za příliš patetický závěr. Pojetí tématu prostřednictvím komedie mi nevadilo - film nejpříměji znázornuje hloupost v nejobecnějším slova smyslu, a s touto mírou explicity nelze očekávat bůhvíjak dokonalou a promyšlenou satiru. Bavil jsem se dobře, obzvláště při Idiokratických televizních zprávách, které mi konečně daly představu, kam směřuje Fox News. Film Prdel, který vyhrál Oscara za scénář, také leccos napovídá (vzpomenme si na Gladiátora a jeho nominaci, hihi). 60%

Naprostá chuťovka. Už American Horror Story, které má na svědomí taktéž FX, příjemně rozbouřilo fádní rybníček dnešního hororu a potvrdilo to, co v posledních letech dokazují televize všech žánrů - seriál v současnosti nabízí více než film. The Strain ale předčilo veškerá má očekávání. Navzdory béčkovým proprietám a až nestydatě osmdesátkovému vizuálnu ohromuje moderní kamerou, chytrým scénářem a především fantastickými postavami, které si del Toro jakožto autor komiksu skvěle pohlídal. V tomto žánru jde snad o první seriál, kde vystupují jak neuvěřitelně styloví klaďasové, tak neodolatelní záporáci v čele s fenomenálním Eichorstem. Každá postava chrlí desítky hlášek, které zatraceně baví odlehčeným a někdy až tarantinovským nádechem. Postavy navíc všechny situace řeší s dostatečnou logikou, takže občasné zádrhely spíše vyvolávají lehký úsměv narozdíl od failů ve Walking Dead, kde od facepalmů snadno rozbolí hlava. Překvapivě sebevědomé je také budování zápletky a atmosféry. Spletitý příběh se rozvětvuje do několika linií, z nichž každá pohlíží na apokalypsu z trochu jiného úhlu. Komplexní pojetí "Zhoubného kmene" je zkrátka mnohem chytřejší, než se zdá být, dostává ze sebe to nejlepší a dokonale kombinuje fantastiku s vědou. Třešničkou na dortu je velmi solidní hudba a mimojiné i fakt, že The Strain se s ničím nehodlá mazlit a nechá na plátně umírat kohokoli včetně malých dětí. Krom komiksu tedy z obrazovky dýchá i jistá nekonvenčnost, která mi udělá radost vždycky. První série: 90%. Druhá série: 85% Třetí série šla bohužel dost dolů. 65%

Výborný Spierberg, který staví a padá na neskutečně lidském herectví "robota" Davida (Haley Joel Osment). Ve skutečnosti je tento film spíše pohádkou než sci-fi - pohádkou o hledání sebe sama, což je zprostředkováno metaforicky prostřednictvím Modré víly z pohádky o Pinnociovi. Je paradoxem, že tak skvělý obraz dětství je znázorněn práve skrze bytost, která není člověkem. A kterému českému divákovi tento film nepřipomene Čapkovo RUR? :-) 75%

Patos? Propaganda? Nic takového tam proboha není, a to ani přes zautomatizované výroky hlavních postav, které zkrátka měly a musely mít stalinismus zaryt hluboko pod kůží. Film samotný jasně ukazuje na nesmyslnost horlivé obrany vlasti, a patriotistické chování postav nelze interpretovat jako ideologické stanovisko, spíše jako odhodlání tady a teď. Mnohem důležitější než vojenské povinnosti děvčat se tak stává samotný princip lidství (chcete-li odvaha) a samotný ženský element, který představuje každá dílčí ženská postava, jejíž smrt je nakonec zbytečná. Snad až vyjma jedné z nich, která při odlákávání pozornosti německých zelených baretů zpívá ruskou romanci. Skutečně věříte, že tato scéna má ještě vůbec něco společného se socialistickým brainwashingem? Silnější film o ženách se jen těžko hledá. 85%

Narozdíl od Black Books kvalita některých epizod klesá více, než by musela. Naproti tomu, ty opravdu dobré epizody jsou až nechutně vtipné. Richmond je můj nejoblíbenější metalista :-) 80%

Dle mého nejlepší hra DJC. Čepelka je naprosto fenomenální. 100%

Rozhodně lepší než oficiální dvojka, bohužel, z nepochopitelných důvodů, úplně stejně klišovité. 50%

Svižná kombinace hororových prvků a tragického melodrama, která jako by předpovídala Browningovu pozdější tvorbu a její vrcholové Zrůdy. 70%

Audiální nebe, vizuální genialita, herecké umění, scenáristické řemeslo a faktické peklo. 80%

Vždycky je příjemné zhlédnout snímek, který mi formou i obsahem připomene, proč vlastně miluji film. Že je Amélie z Montmartru silně laskavý a ve výsledku pozitivní film, to jsem věděl předem. Naštěstí je natolik různorodý, že uspokojí jak zaryté optimisty, tak beznadějné cyniky. Do Amélie není těžké se zamilovat, ale o to vlastně vůbec nejde. Film je především dvousečný a důrazně upozorňuje na kontrasty v každodenním životě. Zároveň toho hodně vypovídá o harmonickém přechodu z dětství do dospělosti, pro což je nutné, aby iluze byly konfrontovány s realitou. Dětské atributy Amélie (křehkost a bázlivost) tu stojí proti dospělým (pochopení, strategie), a jak si film správně uvědomuje, rovnováhu lze najít jen zkrze city. A tak se film spíše cítí a prožívá, než sleduje. Hravá forma obohacená magickým realismem je tomu naštěstí přizpůsobena dokonale, navíc doslova vybízí diváka k tomu, aby si všímal. Nejen ve filmu, ale i v životě. Amélie mě nedostala do kolen, ale pohladila mě na duši, protože je optimistická a laskavá tak přirozeně a nenásilně, že jí to žeru i s navijákem. Forrest Gump může klidně běžet do prdele, tenhle film toho o člověku řekne mnohem víc. 85%