AIMÉE

Po mém citelném zklamání a rozporuplných pocitech po zhlédnutí Moonrise Kingdom, jsem si díky Grandhotelu Budapešť spravila chuť. Wesův rukopis je jako vždy nezaměnitelný a neotřelý, což vrývá jakýsi punc originality do jeho snímků. Avšak v této fázi, kdy už natočil pár filmů, je až do očí bijící, že se Wes neustále opakuje, ba vykrádá sám sebe. Přesto toto od něj nejen fanoušci v podstatě očekávají. Dokázal by nafilmovat něco, co by bylo naprosto un-Wes? Nebo lépe, zajímalo by to někoho natolik, že by se k danému filmu vracel jako se to děje s některými jeho předchozími filmy... Takových režisérů tu bylo, je a bude, proto si nechme Wese jaký je, dokud mu to pořád myslí 4-dimenzionálně.

Dva se perou a třetí se směje... No Letterman se vlastně už taky může dnes s odstupem času smát, O'Brienova hořkost už téměř odezněla a Leno má z ostudy kabát. A pak jsou tu další komici a jejich show, včetně Olivera, kteří se snaží ulovit divákův smích, avšak ne tak sveřepě jako právě zmínění pánové. Oliver je naštěstí z jiného kraje, a to doslova. Nejen, že jeho show si nemusí brát servítky, což zdařile dokazuje, ale především Oliver je těžký, opravdu, těžký pohodář, který je se svým břitkým britským humorem nad věcí (jak dokazuje jeho bezprostřední vystoupení jako host Fallona v jeho show). Proto ho nějaké "žabomyší" války předních stanic USA a loutek uvnitř nemusí příliš zajímat. Navíc jeho satirické komentáře se netýkají pouze aktuálních událostí v Americe, ale, díkybohu, jsou to globální záležitosti. Takže tím třetím smějícím se může být i Oliver, kterému HBO neslintá na záda a neprovádí podivná škatulata za jeho zády... Zatím. EDIT: Poslední dobou Oliver působí poněkud afektovaně a některé gagy a skeče mají nakročeno do hlubin polotrapných a plytkých night show... Calm down and lower your voice, John, or you're out, buddy.

Takto zfilmované dokumenty zaplňují pomyslnou díru, tedy nedostatek realisticky působících snímků natočených podle skutečných událostí.

Mikaelson's family, New Orleans a především žádné teenage výlevy, které jsou slabou stránkou TVD. Zde se intrikaří mnohem živočišnějšími způsoby, co si víc přát. Zda-li se The Originals propadnou to bažiny zapomnění si počkám, zatím si drží tempo.

Ač nejsem, a ani nebudu, příznivcem koridy, tento klip je jak po hudební, tak i vizuální stránce úchvatný.

Obstojné herecké výkony: 3,5

Asi jsem se namlsala Hanebných panchartů a očekávala jsem stejně vysoko nastavený nadstandard. Stále to nadstandardem je, ale ten pomyslnný říz je v Djangovi o třídu níže. Ansámbl je výtečný a věrohodný, režie samozřejmě nezaměnitelná od jiných, přesto však (obzvlášť) ke konci filmu všechno jakoby ztrácí dech a nějak se to zbytečně snaží udržet dříve nastavené "pravidlo" dlouhé stopáže - zde je závěr opravdu uměle natahovaný a víceméně se to trochu rozpadá.

Relativně nezpackaná původní předloha, pouze uzpůsobená jinému žánru... který působí docela obstojným dojmem - samozřejmě díky skvělé Charlize Theron (která navíc výborně artikuluje britském přízvukem, intonací a působí tak mnohem více podleji). Chris Hemsworth coby lovec byl v tomto případě sázka na jistotu a odvedl taktéž uvěřitelnou práci. Princ je směšný šašek, řekla bych a o samotné Sněhurce v podobě Kristen Stewart mám rozporuplné pocity; zda se mi tam hodila či nikoli.

Už aby někdo tomu Deppovi vzkázal, že tu máme těch jeho excentriků v hojném počtu... Ne, že by to bylo vždy na škodu, ale v případě Temných stínů bohužel ano. Johnny ze sebe vymáčknul to, co všichni dokonale známe. A i když své party odehraje s grácií, tentokrát to bylo velmi okoukané a předvídatelné, plytké až křečovitě bezduché. Taktéž Burton začíná ztrácet šťávu, snaží se o dynamiku, ale tím, jak očividně tlačí na pilu, vytváří vyčpělé a rádoby ultrasupercool filmy. Škoda, pro tentokrát zklamání.

Plnohodnotné.