John Dunbar

Jako jeden ze "zmanipulovaných", když jsem se probudil z cesty po tečném vesmíru Donnieho Darka, ještě dlouho mě pronásledovaly zážitky z tohoto děsukrásného výletu.

Jako nový svěží vítr vtrhla tato komedie na konci léta roku 1974 do československých kin, kde rozpoutala hotové návštěvnické šílenství. I moje soukromá posedlost touto neskutečnou záležitostí je natolik velká, že do dnešního dne jsem "Jáchyma" viděl celkem 37 x a stále nemám dost.

Přírodní zákon akce a reakce převedený do prostředí, kde žije "člověčí ksindl". Bravurní audiovizuální záležitost.

Místo očekávané tupé řežby v zákopech jsem měl možnost spatřit doslova a do písmene po audiovizuální stránce ostře nabité umělecké dílo, natočené jakoby na jeden jediný záběr. I kdyby měla stopáž o hodinu více, věřím geniálním tvůrcům, že bych oči neodtrhl. 100%.

Pozdější režijní vůdce Černého korzára a Sandokana si na svém prvním westernovém výletě s příchutí špaget počínal nadmíru dobře. Nejen, že se zde neztratil ve stínu svého slavnějšího jmenovce Sergia Leoneho, ba dokázal oproti "Dolarovkám" i z méně slavným hereckým obsazením dopravit špageťáckým fanouškům z Texasu a z Mexika (ve skutečnosti ze španělské Andalusie) stejně dobrou pochoutku. Ennio Morricone si připravil pro tento film spoustu kvalitní muziky, která v závěrečné půlhodince není k zastavení a to částečně i proto, že stupňující se dějové rozuzlení to prakticky zakazuje.

Pozapomenutý filmový skvost. Příběh zasazený do nádherné scenérie Alp vykresluje snad všechny možné běsy Třicetileté války za krásně snesitelného doprovodu mistra tónů Johna Barryho.