rakovnik

Znáte to, že po letech je romantika pryč a přichází realita. Všichni jsme věděli, jak to dopadne, závěr mě tedy ani nedojal, navíc, ten nový náčelník je fakt divný. K Vinnetouovi jsem si nevytvořil vztah, takže smrt koně mě zasáhla rozhodně více. Naštval mě osud mladého padoucha. Potěšil mě naopak starý padouch a divoký Západ takový, jak si jej představuji. Francouz, Pražák, halda Poláků, prostě jako dnes.

Dnes se choval velitel tak dementně, že na to konečně doplatil. Ještě, že přijel rytmistr, který jako jediný zachraňoval logiku a soudnost, kterou ostatní ztratili. Jen nevím, jak scénáristé vymyslí pokračování seriálu, když honorace ve městě je už ve třetím dílu buď mrtvá, nebo zavřená. Scénář vůbec trpí neschopností autorů vymyslet něco originálního, protože do dnešního dílu zkopírovali a vložili kdeco. Abych autorům nekřivdil, originální byl nápad, jak se dají ušetřit peníze při příjezdu prezidenta. Ale dívat se a seriál stále dá, i když nejvíce asi proto, že jsem jej prostě ještě neviděl.

Umím si představit, že ústřední zápletka se může i stát. Ale náhlé prozření znuděného rozmazleného fracka a těžko proveditelná výměna ve mě budí velké pochybnosti.

Do této povídky byli velice příhodně obsazeni Jan Skopeček s Janou Pidrmanovou a nečekaně příjemným Josefem Cardou. Vtipné, uvěřitelné, realistické, navíc v krásných přírodě i hezké chaloupce.

Jedna z mála opravdu vtipných povídek. Snad je to i tím, že je jako ze života.

Tak se dívám znovu. Ve světle současné tvorby se mi pilot seriálu i líbil. Ale postavit humor na tom, že kriminalista bydlí u maminky a ta mu říká v práci, že mrtvola počká, je směšné. Stejně tak jako závěrečné samorozuzlení případu a směšná akce.

Přestože trpaslíka nyní vlastní Šoural, dnešní díl byl hlavně o Vladimírovi. Jeho pragmatický pohled na svět se mi líbí a baví mě. Jinak o poznání méně drajvu než minulý díl. Nejen já jsem si všiml, že sprostá slova se sem hodí a nezní pohoršlivým způsobem.

Přestávám rozumět významu různých indicií, odkazujících na důvod pobytu Marvana v minulosti, či v kómatu a jeho spojení s rodiči, ale snad se to vyvrbí. Každopádně jsem se bavil s kapelou Sloky vynikajícího Marka Taclíka.

Seriál pro mě začal s nepříliš velkými očekáváními, když jsem si přečetl, kdo režíroval a psal scénář. Zápletka se zdá být zajímavá, ale...místo toho, aby případy budily otázky, co bude dál a kdo je pachatelem, vzbuzuje spíše otázky, vyplývající z jednání postav a scénáristické nemohoucnosti. Tedy, kdo s kým a jak a podobně. Záchrana psa, kterého operací paní doktorka proměnila i v jinou rasu, načež za svým pacientem dochází k osamělému vlkovi, je jen začátek, protože paní policistka také nemá muže. Vše je podáno jednoduše, "polopaticky", viz policista a rozcestí. To když stojí Kraj na rozcestí a podle ukazatelů se rozhoduje, kam jej osud zavede. V prvním dílu se seznamujeme s postavami, či spíše figurkami a souhry náhod jsou až moc okaté. Místo činu se řeší rodinné vztahy a mezi tím se i vraždí, což policisty moc nevzrušuje. Usmál jsem se při pohledu na leteckou fotku vesničky o pár číslech na služebně s policisty a kriminalisty. Závěrečný titulek nepotěšil asi nikoho. Uvidíme, co bude dál.

Snově obsazená inscenace, kde se stále telefonuje, v klasickém papundeklu a na dobu vzniku klasicky nevtipná, až na milou pointu. Když tak vidím, jací muži byli pro ženy atraktivní, hned jsem klidnější.