juvelinokivi

Nejlepší film o Lásce, jaký jsem kdy viděla. Robot lidštější než lidé. A taky dokonalé řemeslo a nádherné dialogy. Robot, určený pro sexuální potěšení žen, vysvětluje robotickému chlapci před kostelem: "Ti, kdo vyrobili nás, pořád hledají ty, kdo vyrobili je... Jdou dovnitř, sepnou ruce, dívají se na nohy, zpívají písničky....A když vyjdou ven, obvykle tu najdou mě... Na tomhle místě mívám spoustu kšeftů."

Mám ráda pohádky...mám ráda filmy, ve kterých hraje důležitou roli hudba... mám ráda filmy o geniálních dětech... mám ráda romantické filmy... mám ráda filmy o "něčem" mezi nebem a zemí... takže pro mě "smrtící" koktejl... klidně si říkejte o kýči, co chcete... kdybych mohla, dám dvacet hvězd.

No toto! Čekala jsem avizované romantické drama a dostala jsem pohádku! Tohle tedy není žádný realismus. Krásný ale bezcitný mladík (skrývající se za pro Korejce exotické jméno Julian) přijde na to, že není tak úplně bezcitný, když potká slepou dívku, která nemůže podlehnout vnější kráse. Jenže lhůta, kterou mu vyměřil "ďábel" na sehnání peněz se krátí. Podivné stopky odtikávají Julianův čas... Tak nějak jsem si po shlédnutí tohohle filmu vzpomněla na Carného "Návštěvu z temnot". Jsou peníze všechno? Je láska opravdu k ničemu? Vážně uvažuju o překopání své top 10... A ty barvy!...P.S. Až po druhém shlédnutí jsem pochopila, v jaké krajině se odehrává závěrečná scéna. Nádhera... No a nakonec jsem ještě pocítila nutkavou potřebu si tenhle film rozebrat - tak kdyby to náhodou někoho zajímalo a nevadilo mu, že se tam dočte o celém ději :) : http://www.csfd.cz/uzivatel/240710-juvelinokivi/denicek/

PÝCHA A PŘEDSUDEK je moje oblíbená kniha a uznávám, že film z ní přejímá jen základní dějovou linku. Zatímco Austenová sleduje své postavy ironickým pohledem, Wright se na ně dívá shovívavě, s chápavým úsměvem. Proto filmový pan Darcy není vůbec pyšný a matka Elizabeth není hloupá husa. Ve filmu také, narozdíl od knihy, zabloudíme občas ze salónů na zadní dvůr plný hospodářského zvířectva a upocených čeledínů. Tyhle změny oproti předloze mi ale, kupodivu, v tomto případě vůbec nevadí. Wrightova PÝCHA A PŘEDSUDEK je prostě konzistentní dílo, ve kterém puntičkářský pan režisér skládá své umně naaranžované obrazy do nádherného celku (jen závěrečná scéna s Elizabeth a jejím otcem mi připadá až příliš dlouhá). Mimochodem - vřele doporučuji režisérův audiokomentář na DVD. Dozvíte se v něm například, proč jsou všechny dámy na plese oblečeny do bílých šatů, a mnoho dalších zajímavostí. Naopak varuji před českým dabingem - mnohdy tam postavy mluví úplně z cesty - překladatel patrně nejen že neumí anglicky, ale asi ani nečetl předlohu.

Dokonale absurdní nářez - a k tomu ještě krásné obrázky.

Tuhle pohádku jsem odmalička milovala, vadila mi na ní jen ta ztuhlá liška. ***Zajímavosti:*** V původní verzi scénáře měl František Pavlíček postavu Popelčina otce, ale pak mu otec připadal příliš slabošský, takže ve filmu Popelce pomáhá čeledín Vincek. Kůň byl ve scénáři vraník, ale produkce sehnala jen bělouše. Místo sovy Rozárky byla v letní verzi scénáře žába. V jedné z prvních verzí scénáře také zvířata mluvila.

Ach Karle, miťuli je! "Ovšemže najímám tento útulný pokojík s vědomím, že nemáte dcery, jak pravíte. – Jsem vdova, pane profesore. A naše manželství bohužel bylo bezdětné.- Pravíte bohužel, já však dím: Bohudík! Neboť nebylo by mne zde, kdyby zde bylo dcery." Srdečně doporučuji všem oblibovatelům jazyka českého.

Výborný vtipný filmeček je věrným přepisem stejnojmenné povídky Ivana Wernische z mé oblíbené knížky Doupě latinářů. Až konec je možná nadbytečně sci-fi. Moje srdeční záležitost.

Dokonale propracované dílko. Vedle už zmíněného tělocvičného nářadí (např. koza na cvičení s vemenem) potěší přiznané kulisy a vypiplané mezititulky (ve filmu se nemluví, jsou tu jen zvuky).