Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (5 362)

plakát

Tajemství čínského karafiátu (1964) 

Špionážní thriller, odehrávající se v Londýně, se točí okolo převratného vynálezu nového paliva. To samozřejmě znepokojí nadnárodní společnost obchodující s ropnými produkty, a tak profesor Bexter, vynálezce, se s ní dostává do křížku. O tajemnou formuli má ale zájem kde kdo, včetně tajemné společnosti sídlící v místě zábavního podniku - Čínský karafiát. Scotland Yard, soukromé tajné služby a detektivové, padouši, kriminálníci a krásné ženy. Občas si člověk vzpomene na Čtyři vraždy stačí, drahoušku, když se zkraje ztrácíte v tom, kdo je padouch a kdo hrdina, či když vypukne fackovací rvačka v podniku. Film se snaží neustálými zvraty držet napětí a honba za mikrofilmem s klíčovým vzorcem připomene jinou českou parodii, v níž se všichni honí za slánkou. Plusem je výrazná česká stopa v podobě herců, třešinkou je krásná Olinka, filmových spolupracovníků a lokací včetně filmových ateliérů Barrandov. Závěr je přímo bombastický. Spokojeni budou zejména příznivci německých kriminálek 60. let.

plakát

Der Mann mit dem Glasauge (1969) 

Trochu mě zaskočila barva, protože správný punc dává wallaceovkám černobílý obraz. A byť se v nich často vtipkuje, tahle mi, hlavně ze začátku, přišla až na hraně parodie. Tedy většina příslušníků SY se jevila jako potrhlá, nejvyššího šéfa nevyjímaje. Naštěstí příběh postupně vážněl, mrtvých přibývalo a k heroinu se přidal obchod s bílým masem. Kdo byl skutečnou hlavou tajné zločinecké organizace, jistě diváka překvapí. Barva tomu na jedné straně přidává lacinosti až kýčovitosti, na druhé straně zkrvavená ruka klouzající po zdi vypadala dobře. Horst Tappert, budoucí veleúspěšný komisař Derrick, po většinu času zachovává vážnější tvář, ale rvačku klubu, jednu z nejlepších scén, si řádně užívá. Až druhá polovina a závěr mě přesvědčily, abych hodnocení ze slabých 3* zvednul. Jako většina wallaceovek i tahle uspokojí zejména žánrové příznivce. Co jsem nejvíce postrádal, bylo tajemno s přesahem do hororu (nejlépe gotického), jak tomu u některých dílů je.

plakát

Die weiße Spinne (1963) 

Sympatický Fuchsberger, krásná Dorová, místo činu Londýn, především vykřičená čtvrť Soho, organizace Bílý pavouk, která vám třeba za poplatek odgrágluje vašeho bohatého příbuzného a padouch mnoha tváří. Film se samozřejmě nese v duchu tajemných kriminálek točených v 60. letech, a tak si na své přijdou zejména žánroví příznivci. Film nepřináší nic jiného než koktejl oblíbených ingrediencí - vraždy, honičky, krásná žena, pikle, převleky, tajemný vyšetřovatel, kterého divák odhalí mnohem dříve, než filmové postavy, což byl asi účel, a ještě tajemnější zlosyn. O zábavu se stará především Chris Howland. Za mě dobré.

plakát

Android (1982) 

Je hezké sledovat, jak si tvůrci starších a starých sci-fi představovali naši blízkou budoucnost. Zajímavý příspěvek do přihrádky - střet člověka a stroje. Tedy kladné postavy zde v podstatě nejsou, a tak je lepší jen sledovat dění bez fandění. Přestože rozpočet nebyl asi největší, kulisy vesmírné stanice jsou vizuálně příjemné a navíc zde nehrají důležitou roli. Kinski v roli doktora jako vždy výborný. Stolování v zahradě s Maggie má zvláštní náboj podobně jako rozmluva s Cassandrou. Závěrečný zvrat byl příjemným překvapením.

plakát

Die Unsichtbaren Krallen des Dr. Mabuse (1962) 

Asi nejlepší díl ze série natočené v 60 letech. Lex Barker je opět na stopě šíleného doktora Mabuse, což mu přirozeně opět komisař nevěří. Ženu v ohrožení, Liane, si zde tentokrát zahrála krásná Karin Dorová, která samozřejmě padne nakonec do rukou zločinců. Nápad s neviditelností je fajn a dodává snímku mysteriózní rozměr, který ještě posílí část na starobylém zámku. Nechybí honičky, pronásledování, pasti a funkční gilotina. A mrtvol, těch je směrem ke konci nepočítaně... dnes ocení nejspíš jen fanoušci a sběratelé.

plakát

Il coltello di ghiaccio (1972) 

Jenny přijíždí na návštěvu za Marthou a strýcem, ale netuší, že její návštěva příliš dlouhá nebude. V okolí řádí sériový vrah, a tak je třeba se mít na pozoru. Okruh podezřelých se postupně zužuje a divák je záměrně veden k jednotlivým postavám, jak už to v podobných filmech bývá. Pokud někdo odhalil vraha dopředu, tak klobouk dolů, i když o tom silně pochybuji. Výborná kamera, zejména záběry s mlhou mají atmosféru, a velmi dobrá hudba, což příliš v daném žánru nepřekvapí. Jsem rád, že Umberto - kanibal - Lenzi ukázal, jak dokáže natočit giallo i bez gore.

plakát

Un bianco vestito per Marialé (1972) 

Na začátku je poprava....tedy několikanásobná vražda, což se na člověku podepíše. Střih a dospělá Mariale pozvala, bez vědomí manžela, na svůj zámek skupinu přátel, protože se cítí osamělá. Samozřejmě nápovědy je tolik, že i žánrově neznalý divák musí vytušit, kam vše povede. Posezení při sklence, cesta do sklepení, kdy se jako na zavolanou rozpoutá venku bouře, líčení a oblékání kostýmů, hostina, pitka, utržení se ze řetězu...a následky. Nůž, břitva, skvělá hudba, výborná kamera a...roztrhání psy. Za mě spokojenost.

plakát

Návrat doktora Mabuse (1961) 

Lepší než Tisíce očí.... Série s ďábelským doktorem nedosahuje kvalit většiny wallaceovek, ale pořád se na ně dobře dívá. Škoda, že chybí tajemno a samozřejmě Londýn se svojí mlhou, avšak tenhle díl je svižný. Hned v úvodu je vražda plamenometem, a pak už umírají jeden za druhým ti, co by mohli komisaře dovést k pavoukovi. Fešný Barker má zálusk na krásnou Laviovou, ovšem to ji nejprve bude muset vyrvat ze spárů smrti. Spíše pro žánrové fanoušky, mezi něž se počítám.

plakát

Bandidos (1967) 

Většina komparsu zařvala hned na začátku. Raději mám špinavé westerny, co se nebojí krve, ale k původním třem hvězdám přidám jednu za souboj, který byl vydařený a měl napětí. A jak už to bývá, mrtvých zde bylo více jak v Robocopovi. Samozřejmě na nějakou čest se nehraje, vítězí podlost a zákeřnost. A co se týká svědků, pak je jistější žádné nenechávat. Ženy jsou zde jen do počtu, páč tohle je hra pro muže. Hra se smrtí. Jen ta kolovrátková hudba mě poněkud ubíjela, jelikož příliš hudebních nápadů neměla.

plakát

Ve stínu upíra (2000) 

Film založený na fikci a nepodložených dohadech, že Max Schreck byl skutečným upírem, je především duelem mezi dvěma postavami - režisérem a hercem zpodobňujícím hraběte  Orloka. Po letech už mě ale film tolik nevzal, hlavně jsem si uvědomil, jak tuctový má vizuál a jak se chvílemi táhne. Polodokumentární forma je možná spíše na škodu a tenhle scénář si klidně dovedu představit na divadle. Oceňuji především závěr, kdy divák vidí to, co ve filmu není...hodnocení ponechávám, ale viděl bych to spíše na tři hvězdy.