Vilg

Nicku Cave, jsi boží.

Druhá strana mince Katky a závěr pomyslné trilogie, který překvapivě dýchá nadějí. Bez sentimentu a melodramatu. Vynikající.

Čtyři hvězdičky za poslední scénu, která je tak neuvěřitelně narvaná, že jsem v kině skoro utrhnul sedačku. Dveře do temnoty, světlice a to co přijde potom - nejlepší scéna ze všech ještěrek dohromady.

Film s příjemným nádechcem vznešenosti těch starých časů, které si každý pamatuje, ale už je nikdo nezažil. Chtěl bych létat a vracet se do hotelu Adriatic. Proč někdo nemůže natočit něco s podobnou duší, ale reálnými herci.

Z Disneyovek ta zábavnější. Sci-fi pseudo steampunk Ostrov pokladů? Proč ne.

Hořkosladké, krásné a silné, ač vyprávěné beze slov.

"Odpusť mi, že jsem zestárnul. Nevěděl jsem, že se vrátíš." Moderní pohádka z Tokia se spoustou Mijazakiho estetiky. Celou dobu jsem čekal, kdy tlustý Měsíc promluví. Enough said.

Náměty složité asi jako leporelo, ale ztvárněné, až to rve koule. Od začátku do konce. Přitom tak minimalistické, že by je šlo natočit kdekoliv. Bravo, Sifóne. Nejoblíbenější povídka: Duel v autech.

Na podruhé i čtyři hvězdy. Tenhle film si vůbec na nic nehraje. Jeho svět je naprosto konzistentní, uzavřený, nereálný a ulítlý stylem nejlepšího zábavného braku. Akční film roku, který na sekundu nezvolní z totálního sprintu, naprosto bez debaty.

Skutečně by mě zajímalo, jestli Miles Teller ty scény hrál sám anebo si užíváme další předváděčku filmových kouzel stejně jako u Birdmanovy zdánlivé absence střihu. Práce s kamerou je tak dobrá, že je skoro dekadentní, každá kapka potu, slin, krve se chvěje přesně v tempu hledání rytmické dokonalosti obrazu a zvuku, které jsou vyšponované na maximum. Střih je zvířecí záležitost v tom nejlepším slova smyslu, stejně tak scénář, který se příliš nesere s divácky vděčnými klišé - Chazelle má lásku v prdeli, stejně jako hlavní hrdina. Důležitý je jedině úspěch, souboj mladého a starého boha a cesta k nesmrtelnosti. Rozhodně něco, co jsem neviděl naposledy.