Gumby

Dvě hvězdy dávám jen proto, že mi připadá nefér dát jednu hvězdu filmu, kterej jsem nedokoukal. Konkrétně u scény, kde se za geniálního podivína a jeho nepochopený přístroj všichni jeho dřívější něprátelé v kritické situaci svorně a za mohutného házení významných pohledů postaví, protože od něj před tím dostali jablíčko, jsem se rozhodl, že jsem viděl právě dost.

4*, ale silnější čtyři. Nezdá se mi, že smyslem primárně bylo popisovat realisticky svět L.A. televizí, nebo životní příběh jednoho úchylnýho zoufalce, ani tepat nějaký společenský nešvary, nebo se jinak pohoršovat. Spíš to vidím jako obecný podobenství o psychopatii. Možná by se v tom až moh leckdo poznat. A ani by nemusel po nocích slídit po krvi,..stačí jen tak normálně "nerozumět lidem"..

Synekdocha NY v oskarový verzi. Tam kde Kaufman řezal do masa až na kost, Inarritu je tak škrabká po zádech.

Pocit zbytečnosti. Uplně stejnýho dojmu by ovšem Krobot dosáhl, kdyby v jakýkoli takový díře náhodně rozdal na měsíc místním pár videokamer a pak to nějak takhle nenuceně sestříhal. Jestli je to argument pro, nebo proti už si rozhodněte sami.

Po padesáti letech to drží nad vodou už jenom ta hudba. Jinej důvod, než být efektním podkladem pro Morriconeho, ten film už nemá.

A zase. Reportáž o majstrovstvu v letoch na lyžiach z obskurních 70´s. Nuda, tři hvězdy max za zpomalený záběry a divnou hudbu. Ok, má to pointu, zvyšuju na čtyři hvězdy. Po týdnu zjišťuju, že mi to furt leží v hlavě, a že si to asi pustim znovu. A že vyjádřit touhle formou poměrně hlubokou myšlenku je nezbytně umění.

Herzogovy "dokumenty" jsou obecně lepší než jeho filmy. A tento dokument je jeho šestý nejlepší. Dalších čtrnáct je horších. Až uvidím zbývajících jedenáct, hodnocení možná upravím :)

Ok, ruším svatbu. Kdo by dobrovolně pokoušel toto. Je strašidelný, jak se v těhle scénách každý najde a jak jsme emocionálně všichni stejní - analfabeti (už jsem se tu o tom obšírnějc rozepisoval k Životu Adél a Před půlnocí). Je pak ovšem tisíckrát snazší napsat v tomhle žánru bezchybnej scénář, než kupříkladu k Blade Runnerovi, že ano. A co teprv herci. Sbírají za to sošky a přitom by to stejně přesně dokázal zahrát každej druhej. Ostatně, nejblíž k herectví se my neherci dostanem právě při těchto scénách. Ale zkuste si zahrát Robocopa..

Musím přiznat, že mě ke čtyřem hvězdám nakonec definitivně přesvědčila až okolnost, že dal-li bych jen tři, film tu zůstane s ošklivými 69% v modré barvě :) Na první pohled se totiž nejedná o nic extra a nevědět, že jde o Herzoga tak (ok, tak bych to vůbec neviděl), tak bych to odmáv jako nedotaženost, bezradnost, nevyužitý potenciál a kdesi cosi. Vyplatí se ale dát tomu druhý pohled, ideálně, jak tomu u Herzoga bývá, přímo z perspektivy názvu. Smrt pro pět hlasů. Jeden hlas říká, jak to asi bylo doopravdy.. umřel Gesualdo na astma, nebo (druhý hlas) na několikadenní sebebičování, nebo byl postupně otráven? Byl amatér, genius, nebo ďábel sám (třetí (a osmý, desátý..) hlas)? Převtěluje se jeho duch do všech šílenců Venósských? Ovlivnil jeho příběh Macbetha, nebo naopak Macbeth upravil jeho mýtus? A nezaložil náhodou tento mýtus vlastně žánr moderního hororu? :) Všechny hlasy vyprávějí variaci téhož, každý svou pravdu.. a dohromady žádné "doopravdy" není a zbývá jen – extatická pravda. Zajímalo by mě, jestli Herzog, který má tenhle termín tuze rád a zcela jistě ho tímhle filmem (a zvlášť několika operně nevěrohodnými scénami) komentuje, ví, že přesně tenhle point učinil o Gesualdově hudbě už Huxley na tripu - v Bránách vnímání...A protože vlastně jeho slova z velký míry sedí i na přístup Herzoga, tak je zde ocituju: " "And yet",I felt myself constrained to say, as I listened to these strange products of a Counter-reformation psychosis working upon a late medieval art form, "and yet it does not matter that he's all in bits. The whole is disorganized. But each individual fragment is in order, is a representative of a Higher Order. The Highest Order prevails even in the disintegration. The totality is present even in the broken pieces. More clearly present, perhaps, than in a completely coherent work. At least you aren't lulled into a sense of false security by some merely human, merely fabricated order. You have to rely on your immediate perception of the ultimate order. So in a certain sense disintegration may have its advantages. But of course it's dangerous, horribly dangerous. Suppose you couldn't get back, out of the chaos..." ..A jinak támhle vedle je odkaz na IMDB, kde jsou další moc zajímavé komentáře :)

Formálně superstylizovaný, umělý a egomaniakální, ale obsahově překvapivě upřímný, vypovídající a zábavný. Stejně ale na konci furt člověk neví, jak moc to celý hraje...