Gumby

Ono se může zdát, že 2** pro úplně nejvíc mega epic bigger-than-life blokblastr toho nejvíc trendy režiséra současnosti bude asi nějaká póza či co, ale když on je to takovej fail! Kdyby se alespoň tvůrci netvářili, že to má být opravdový SCI-fi, tak bych jim možná ještě ty mraky nelogičností, černočervích děr v motivacích postav, liniích příběhu i základních fyzikálních zákonech (nechci spoilovat, ale např. odlet z planety ze 130% gravitací v takovym prdítku? A že z její orbity kilometrový vlny na jejím povrchu nezaznamenaj? (a vůbec je možný, aby je, na totální mělčině, bez dalšího takhle zvedala blízká černá díra?)) odpustil. Ani ty bláboly o lásce jako šestym rozměru vesmíru od herečky, která umí plakat, ale má kurva hrát vědkyni, by mi zas tak nevadily, pokud by Nolan naférovku přiznal, že se jedná o vánoční film pro celou rodinu. Asi bych se beztak trochu ztrácel ve finální 25minutový zmatený montáži přes x rozměrů, ale budiž, pokud by to mělo alespoň nějakou povyšující pointu jako Odysea. Ale ono prt. Duchařina a hepáč. (Je tu tedy ještě jedno vysvětlení, který pointa, spíš nechtěně, naznačuje – a sice, že Cooper je schizofrenik a celý je to jeho haluz, způsobená rozporem mezi jeho ambicema a nutností trčet s děckama uprostřed kukuřice. To potom jo, všechno by to sedělo líp a hodnocení bych pak o dvě hvězdičky zved).

Rescue dawn jsem hodnotil za 5*, a to mě tam závěrečná scéna vyloženě srala. A ona se ve skutečnosti odehrála nejspíš ještě přehnanějc a patetičtějc. Při poslouchání Dietera jsem si moh hlavu ukroutit - vždyž je to uvěřitelný asi jako vyprávění toho Stoletýho staříka co vyskočil oknem a zmizel! Realita má přece vypadat jinak! Tak jak ji znám z dobrejch, realistickejch, filmů, žejo!

"Es hat mich geträumt.."

Snad to souvisí s tím, že v roce 1970 ještě filmům vládlo jiný tempo, ale je to bohužel jedinej důvod, proč nemůžu dát týhle zlý bizarnosti víc jak 4*. Skoro každá scéna by sama o sobě byla geniální (slepci nad mrtvou sviní, hořící kytky, ukřižovaná opice, kroužící náklaďák, lávový pole, kanibalistický kuře, uprchlý vedoucí hádající se s pahýlem, feste feste, smějící se trpajzlík mezi sudy, oženíme Hombrého!, potutelný Pepe i nervózní vembloud na závěr!), jen kdyby byla o třetinu kratší. Lynchova Mazací hlava, ke který je to nejčastějc připodobňovaný, se ovšem k Trpaslíkům má, jak Muse k Radiohead..

Hodnotím přesně mezi jednou a pěti hvězdičkami. Prakticky se na to nedá koukat, ale pak to člověk týdny nedostane z hlavy. Kinski jako člověk odsouzený ke svobodě...

Analogicky k hudbě mi to připomíná takový ty skladby od Nymana jako Time lapse a Memorial (a navzdory těm názvům rozhodně ne obsahem, náladou, ale vyloženě jen formou, přístupem)… ; A mimochodem klíčovej je poslední záběr filmu. Mění perspektivu, opouští průběžný, dětský, prožívání času a tim, že odkazuje na scénu z Before sunrise (jak poslouchaj desky), kterážto etapa logicky následuje, obsahuje nostalgii - po budoucnosti. Což je poměrně geniální :)

Třetí hvězdičku tam tlačím hodně silou - za mimořádně dobrej nápad na začátku a na konci a celkovou neklifhengrovatost. Jinak muzika je zoufale doslovná, zpomalených záběrů 10x víc, než je vkusný a lindelofova témata jsou už velmi velmi cheesy. Ovšemže celých deset dílů by se krásně vešlo do trochu delšího celovečeráku: v souladu s tempem seriálu se mi tak od třetího dílu zvolna blížila k tváří dlaň až nakonec, s pocitem uspokojení, že Lindelof to opět velkolepě podělal, krásný facepalm vysekla.

Martýrium. I pro mě teda. Dokoukal jsem to až napočtvrtý. S hrubostí to tu Herzog už přehnal a Bruno mi pěknějc seděl v roli Kaspara Hausera, než tudlec Idiota.. Ale doporučuju vydržet, poslední scény předchozí útrapy ospravedlňujou a závěr je... je na to slovo? Napsal jsem jich tu asi deset a pak je smáz. Kdyby se to dalo popsat, nemusel by nikdo inscenovat hořící náklaďáky vedle mraženejch krocanů a... !

Subjektivně to za pět hvězd není, neb jsem smysl většiny výjevů nechytal a dost často nevěděl, která bije, ale to není v tomhle případě chyba filmu. Ostatně i průvodce a pozorovatel se občas ve smyslu toho všeho pochopitelně ztráceli. A hlavně, nic to nemění na tom, že z poetickýho hlediska jde o čistej zásah. Ze závěrečný pasáže „sbohem Evropo“ mrazí.

Jak hraná verze nějakýho klasickýho disney animáku (Princ Egyptský nebo tak něco), bizár